Chronologie událostí z 20. a 21. srpna 1968
21. srpen 1968
00.00 Rakousko uzavřelo hranice s Československem a Maďarskem
00.00 letiště v Ruzyni nesmí přijímat ani odbavovat žádná letadla
00.20 gen. Dzúr vydává rozkaz ponechat všechna vojska v kasárnách, štáby svazů a svazků povolat na pracoviště a neopouštět mírovou posádku, v žádném případě nepoužívat zbraně a poskytnout sovětským vojskům na čs. území všestrannou pomoc
00.45 gen. Dzúr vydává rozkaz velitelům 10. letecké armády a 7. armády protivzdušné obrany státu. Nařizuje zákaz vletu všech 1etounů, zabezpečit přistávání sovětských letounů na letištích Brno a Ruzyně, zákaz jakéhokoli použití zbraně, sovětským vojskům poskytnout všestrannou pomoc
00.55 plk. Šalgovič nařizuje náčelníkům krajských správ SNB vyhlásit ihned pohotovost příslušníků, obsadit sdělovací prostředky a vysílačky radioamatérů, vejít ve styk s vedoucími těchto prostředků a zabezpečit, aby vysílaly jen ty relace, které budou soužit k zabezpečení klidu a veřejného pořádku, provést přísná opatření k zabezpečení ochrany budov SNB, skladů s výzbrojí a výstrojí. Vše se má podniknout v naprosté konspiraci
01.00 gen. Dzúr sděluje Dubčekovi a Černíkovi informaci o vydaných rozkazech, Černík jej žádá, aby se dostavil do vlády. Sovětský důstojník však Dzúrovi odchod nepovoluje
01.00 prezident Svoboda opouští zasedání PÚV KSČ a vrací se na Hrad, odjíždí i ministr J. Pavel
01.00 plk. Klíma přebírá na Šalgovičův pokyn budovu MV na Letné
01.00 na Šalgovičův pokyn jsou podle seznamu izolováni někteří vedoucí pracovníci I. správy MV. Současně je vyhlášena pohotovost a zajištěny sklady výzbroje a výstroje
01.00 na ruzyňské letiště přijelo několik aut společnosti Aerof1ot, z nichž vystoupili civilisté a důstojníci. Setkali se s plk. Eliášem a pplk. Tachovským
01.05 v Ipelskom Predmostiu byl maďarskými vojáky postřelen stržm. VB Jozef Mačaj, protože odmítl vydat zbraň
01.15 vedení Hlavní správy Veřejné bezpečnosti vyhlašuje pohotovost pro příslušníky a dává pokyny k posílení pořádkové služby ve ve1kých městech
01.15 skupina pracovníků StB přišla do budovy Čs. rozhlasu na Vinohradech
01.15 příslušníci StB zesílili operativní ochranu u zastupitelských úřadů USA, Velké Británie, Francie, Kanady, Jugoslávie a Rumunska
01.30 náče1ník krajské správy SNB v Praze vydává příkaz k obsazení te1evizního vysílače Petřín, ústředny rozhlasu po drátě a mezinárodní telefonní ústředny
01.30 PÚV KSČ přijalo většinou hlasů proti čtyřem (Bil´ak, Ko1der, Rigo, Švestka) prohlášení „Všemu 1idu Československé socialistické republiky“, v němž se psalo, že intervence nastala bez vědomí nejvyšších státních a stranických orgánů a označilo ji za akt odporující nejen všem zásadám vztahů mezi socialistickými státy, ale i za popření základních norem mezinárodního práva. Vyzvalo zároveň občany, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor
01.30 Československý rozhlas vysílá na stanici Praha a na všech připojených vysílačích upozornění, aby posluchači nevypínali přijímače, probudili své sousedy a vyčkali důležité informace, která se v brzké době objeví ve vysílání
01.30 na letišti v Ruzyni přistávají dva sovětské vojenské letouny, z nichž je vysazeno několik desítek ozbrojených sovětských vojáků. Obsazují hlavní letištní budovy, z nichž vyhánějí letištní personál a čekající cestující
01.40 Text prohlášení PÚV „Všemu 1idu Československé socialistické republiky“ telefonuje Z. Mlynář do Čs. rozhlasu, aby mohl být odvysílán do
02:00 hod., kdy rozhlasové vysílání obvykle končí
01.45 maďarské jednotky obsazují kasárna a budovu VB ve Štúrove. Vojáky základní služby vyhánějí ven a důstojníky jednotlivě vyslýchají až do odpoledních hodin
01.50 ve vysílání Čs. rozhlasu byl několikrát čten text prohlášení PÚV KSČ. Na příkaz ředitele Ústřední správy spojů K. Hoffmanna byl z provozu vyřazen vysílač na středních vlnách, takže většina posluchačů slyšela jen první věty provolání. Celé prohlášení bylo možno slyšet v rozhlase po drátě
02.00 zahájena letecká výsadková operace. Na letišti v Ruzyni přistávají s minutovými intervaly dopravní letadla s vojáky elitní sovětské 7. gardové výsadkové divize vyzbrojenými i tanky a obrněnými transportéry. K určeným cílům výsadkáře navádějí pracovníci sovětského velvyslanectví
02.00 vedoucí tajemník městského výboru KSČ v Praze B. Šimon navrhuje A. Dubčekovi návrhy vedení městského výboru KSČ na některá naléhavá opatření: l. svolat poradu delegátů zvolených na XIV. mimořádný sjezd; 2. připravit generální stávku; 3. připravit provolání komunistickým stranám světa
02.15 končí zasedání PÚV KSČ
02.15 jsou přerušena veškerá telefonní spojení mezi Prahou a Vídní
03.00 štáb civilní obrany státu vydává pokyn podřízeným složkám a útvarům zabezpečit k1id, neklást odpor opatřením spojeneckých vojsk, zabraňovat incidentům
03.00 je vyslána pětičlenná skupina přís1ušníků StB do budovy ČTK s úkolem kontrolovat vstup co budovy a zamezit vstupu novinářů z kapita1istických států
03.00 v budově předsednictva vlády byli internován sovětskými výsadkáři předseda vlády O. Černík a další
03.00 vyhlášen poplach hraniční policii NSR, na hranicích se objevily sovětské jednotky
03.00 v Liberci došlo ke střelbě projíždějících sovětských jednotek na občany. Do hlavy byl přitom zasažen M.Vlček
03.00 na letišti v Brně začaly těžké dopravní letouny Antonov An-12 vysazovat příslušníky sovětské 103. gardové vzdušné výsadkové divize
03.00 sovětské letouny An-12 a An-24 přistávají na vojenských letištích Hradčany, Hradec Králové, Mladá, Mošnov, Náměšť nad Oslavou, Pardubice, Slatina a Žatec, která rychle obsazují výsadkáři. Vrtulníkový výsadek obsazuje letiště ve Vajnorech u Bratislavy
03.30 první sovětské jednotky se objevují na hranicích mezi ČSSR a NSR
04.15 projížděla obcí Šulekovo u Leopoldova vojenská kolona. Jeden z tanků zachytil Viktorii Rybárovou, která druhý den podlehla zranění. Brzy ráno projížděla vojenská kolona Topolíky a jeden z tanků zachytil Alojze Zsigárdiho, který se pokoušel uklidnit poplašené koně. Zemřel na místě.
04.20 agentura TASS vysílá oficiální prohlášení, že vojska Varšavské smlouvy vstoupila do ČSSR na žádost stranických a státních činitelů. V průběhu dne informace v podobném duchu zveřejňují i sdělovací prostředky ostatních států podílejících se na invazi. Naprostá většina světa včetně komunistických stran většiny států ovšem okupaci odsoudila
04.30 první sovětské obrněné vozy, vedené autem sovětského velvyslanectví, dorazily k budově ÚV KSČ. Před budovou byl těžce zraněn A. Jarušek z Čakovic
04.30 Čs. rozhlas v Praze zahájil ranní provoz. Vysílal provolání PÚV KSČ a další zprávy a komentáře ke vstupu cizích vojsk
04.45 na příkaz K. Hoffmanna je přerušen provoz všech vysílacích stanic. Když se to dozvídá J. Smrkovský, nařizuje je opět zapnout
05.00 na letiště v Ruzyni přilétají člen Politbyra ÚV KSSS K. T. Mazurov, pověřený politickým řízením intervence, a gen. Pavlovskij, velitel invazních vojsk
05.00 jsou zatčeni čelní představitelé komunistické strany a vlády v čele s A. Dubečkem
05.05 z území NDR začíná špatnou češtinou vysílat proinvazní stanice Vltava
05.11 Československý rozhlas upozorňuje, že nelegální vysílač Vltava, hájící špatnou češtinou a slovenštinou okupaci, nemá s rozhlasem nic společného
06.00 Čs. rozhlas vysílá osobní vzkaz A. Dubčeka, který se obrací na čs. pracující s prosbou, aby nastoupili na svá obvyklá pracoviště
06.00 na příkaz plk. Šalgoviče je Č. Císař „vzat do ochrany“ v budově KS-SNB Praha
06.00 plk. Šalgovič se opakovaně neúspěšně pokouší o provedení technických opatření k zastavení rozhlasového vysílání. Svoboda telefonicky hovoří s Brežněvem. Členové a pracovníci ÚV KSČ přijímají rezoluci na podporu prohlášení PÚV KSČ. Tuto rezoluci má předat delegace A. Dučekovi. Ta nebyla vpuštěna do budovy ÚV KSČ
06.30 Čs. rozhlas vysílá výzvu členům předsednictva Národního shromáždění (NS), aby se dostavili na zasedání
06.35 Čs. rozhlas vysílá výzvu k lidem, aby zachovali klid a čelili vojskům pasivní rezistencí
06.53 zahájeno mimořádné vysílání Čs. televize v Praze. Místo vysílače na Petříně, obsazeného sovětskými vojáky, vysílal vysílač Cukrák u Zbraslavi
07.00 Čs. rozhlas vysílal výzvu členům NS, aby se zúčastnili mimořádného zasedání NS. Vyzýval rovněž delegáty mimořádného sjezdu KSČ k účasti na sjezdu
07.00 sovětští vojáci v domnění, že útočí na budovu Čs. rozhlasu, rozstříleli fasádu Národního muzea.
07.30 první střet lidí s vojáky u budovy Čs. rozhlasu na Vinohradské třídě. V okolí rozhlasu byli zastřeleni nebo střelbou smrtelně zraněni Vladimír Hnulík, Milan Lamper, Bedřich Řepa, Josef Hanus. Při výbuchu sovětského tanku zahynuli Ivan Laita, Jaroslav Švec, Jaroslav Málek a Jaroslav Novák. Při požáru domů u rozhlasu uhořel Jan Baborovský, po skoku z okna zemřeli Jiří Klapka a Pavel Albert. Nákladní vůz přimáčkl k autobusu Jaroslava Kubeše, Josefa Reichla, Milana Kadlece, Václava Sadílka a Mario Musicha. Nebyly to však jediné oběti 21. srpna v Praze. Nedaleko Prašného mostu byl postřelen Jan Jenšovský, který svým zraněním o několik dní později podlehl. V Černokostelecké ulici na Praze 10 byl tankem sražen Zdeněk Příhoda, ve stejné ulici byl z motocyklu tankem sražen Zdeněk Winter, oba zemřeli. V Mánesově ulici byl smrtelně postřelen Bedřich Řepa a na Karlově náměstí zastřelen Jindřich Krahulec
07.45 Vycházejí zvláštní vydání deníků.
08.00 sovětské jednotky obsazují Čs. rozhlas v Bratislavě
08.00 sovětské jednotky obsazují budovu ministerstva vnitra na Letné
08.00 ředitel ČTK M. Sulek přináší do ČTK text prohlášení skupiny čs. státních a stranických činitelů se žádostí Sovětskému svazu o pomoc. ČTK odmítla prohlášení vydat
08.30 Čs. rozhlas vysílá první poselství L. Svobody k národu
08.30 sovětští vojáci vtrhli do studia Čs. televize v budově Měšťanské besedy, přerušili vysílání, vyhnali zaměstnance a rozstříleli televizní zařízení
08.30 sovětští vojáci na náměstí v Liberci zahájili bezdůvodnou střelbu do okolí. V důsledku střelby byli na místě usmrceni čtyři lidé (Jindřich Kuliš, Josef Fialka, Zdeněk Dragoun, Rudolf Starý), dva podlehli zraněním později (Eva Livečková, Stanislav Veselý) a 24 dalších utrpělo zranění
08.30 vojáci obsazují studio Čs. rozhlasu ve Vinohradské třídě
08.45 podle dohody přebírá rozhlasové vysílání ostravské studio
09.00 do kanceláře A. Dubčeka na ÚV přicházejí sovětští důstojníci a příslušníci StB. Příslušník StB Dubčekovi, Kriegelovi, Smrkovskému a Špačkovi oznamuje, že jsou zatčeni jménem revolučního tribunálu, vedeného A. Indrou. Následně jsou odvedeni pryč. Podle seznamu byli v té době vybíráni čs. příslušníci, kteří mohli budovu ÚV opustit a kteří nikoli
09.00 v jižních Čechách se spojily jednotky postupující z NDR podél západních hranic ČSSR s oddíly, které vyrazily z Maďarska přes Slovensko a jižní Moravu. Československo se tak ocitlo sevřené v obrovských kleštích
09.30 ke skupině A. Dubčeka je přiveden B. Šimon
09.30 na kraji Brna zasažen střelbou Josef Žemlička, který zemřel při převozu do nemocnice
10.00 obsazena budovu ústředního ředitelství Čs. televize a ústředního ředitele J. Pelikána zatýká náčelník správy StB
10.00 sovětské jednotky začaly vyklízet redakci a tiskárnu Rudého práva
10.00 jednání skupiny příznivců invaze z řad čs. politiků s Červoněnkem na sovětském velvyslanectví. Telefonicky hovoří s Brežněvem
10.07 zahájena 85. mimořádná schůze předsednictva NS. Přijata výzva předsedům vlád a předsedům parlamentů zemí pěti Varšavské smlouvy, schválen dopis předsednictvu Národního shromáždění sovětskému velvyslanectví a určena delegace, jejímž posláním bylo sdělit velvyslanci stanovisko předsednictva NS a poté navázat styk s prezidentem Svobodou
10.00 městský výbor KSČ v Praze vydal prohlášení ke komunistickým stranám světa a stanovisko k situaci, adresované občanům hlavního města
10.20 delegace předsednictva NS vedená Z. Fierlingerem odjíždí na sovětské velvyslanectví
11.00 na náměstí v Liberci vybočil náhle z řady tank č. 314 a prorazil sloupy v podloubí, přičemž se zřítily části dvou domů. Padající zdivo usmrtilo Miroslava Čížka a devět lidí zranilo, přičemž Vincenc Březina svým zraněním podlehl později v nemocnici. V tutéž dobu kolem zasypaného tanku projíždělo vojenské nákladní auto s cisternou, jehož řidič v nastalém zmatku nezvládl řízení a narazil do sloupu podloubí, kde smrtelně zranil Bohumíra Kobra
11.00 prostor kolem letiště v Ruzyni přebírají od sovětských bulharští vojáci
11.00 Čs. rozhlas obnovuje v nouzových podmínkách vysílání z pohotovostního pracoviště na Žižkově
11.00 někteří příslušníci StB navádějí kolony sovětských vojsk k budovám různých institucí v Praze
11.00 při střetu davu s vojáky v Popradu došlo ke střelbě, při které utrpěl Josef Bonk těžká poranění břicha, kterým na místě podlehl
11.00 Při průjezdu vojenských kolon Košicemi došlo ke střetu s obyvatelstvem. Zastřaleni neby smrtelně zraněni byli Michal Hamrák, Jozef Kolesár, Ján László, Ladislav Martoník, Ivan Schmiedt, Ján Hatala a Bartolomej Horváth. V Rožňave zachycen tankem a přitlačen na stěnu domu Štefan Ciberaj. Při převozu do nemocnice zraněním podlehl.
11.40 sovětskými vojáky obsazen vysílač Cukrák, přestává vysílat. Postupně se však skupiny televizních pracovníků pokoušely vysílat z náhradních pracovišť a narychlo instalovaných vysílačů na několika náhradních místech v Praze, ale také v Brně, Ostravě a Liberci. Televizní vysílač v Krašově u Plzně okupanti rozstříleli a poničili veškeré zařízení
11.43 zahájena schůze Národního shromáždění. Přerušena ve 12.15 a znovu zahájena ve 14.35 jako 26. mimořádná schůze pléna NS
11.45 při nárazu sovětského tanku do dřevěné trafiky v Dolních Kralovicích zemřeli Božena Veselá a Josef Bulík
12.00 v Praze generální stávka
12.00 v hotelu Praha se shromáždilo 22 členů a kandidátů předsednictva ÚV KSČ. Vydali prohlášení na podporu prohlášení PÚV KSČ. Žádají propuštění zadržovaných představitelů a vyzývají občany ke klidu a rozvaze
12.00 Dubček, Smrkovský a Kriegel odvezeni ve dovu obrněných transportérech na ruzyňské letiště
12.00 šest zemí (Kanada, Dánsko, Francie, Paraguay, Velká Británie, USA) požaduje svolání Rady bezpečnosti OSN
12.15 v obci Krumvíř narazil sovětský tank do domu, kde zranil dvě nezletilé dívky. Jarmile Kudličkové musela být amputována levá noha. Podobných případů se stalo v celé republice několik desítek
12.30 na nábřeží v Bratislavě zazněla z těchto vozidel střelba směřovaná přímo do davu lidí stojících před Universitou, při které byli usmrceni Dana Košanová, Ján Holík a Stanislav Sivák. Jozef Szvityel byl v Bratislavě postřelen do zad ruským vojákem, se zraněním zápasil tři měsíce, zemřel 26. 11.
12.30 dozorčímu Hlavní správy VB hlášeno, že u Čs. rozhlasu hoří 3 tanky, jeden u Národního muzea a další u Dětského domu na Příkopech
12.55 Čs. rozhlas vysílá prohlášení skupiny členů čs. vlády, že stojí za všemi legálně zvolenými státními a stranickými orgány a prohlášením PÚV „Všemu lidu ČSSR“ a že obsazení Československa považují za nezákonný akt
13.00 na okraji Desné u Jablonce nad Nisou při sjezdu z prudkého táhlého kopce cisternovému vozu s přivěšenou cisternou selhaly brzdy a v levotočivé zatáčce narazil do budovy Jabloneckých skláren. Následně došlo k výbuchu a požáru, při kterém zahynuli Marie Vodáková a její vnučka Dagmar Škavová
13.30 v Detve zastřeleni při střetu davu s vojáky Štefan Zdechovan a Rudolf Gavorník
13.00 nedaleko Važce tankem zachycen motocykl řízený Františkem Moštěnickým, který zemřel na místě, jeho dcera utrpěla těžké zranění
14.00 dav několika set lidí napadl budovu Krajské správy StB v Ostravě kvůli přítomnosti sovětských vojáků
14.35 zahájeno 26. mimořádné zasedání pléna NS. Přijato prohlášení odsuzující okupaci a žádající propuštění všech ústavních činitelů a odchod vojsk
15.45 u obce Svárov srazil sovětský obrněný vůz motocyklistu Otto Trousila, který zahynul na místě
16.00 L. Svoboda přijímá na Pražském hradě vedoucí představitele příznivců invaze. Jejich návrh na utvoření dělnicko-rolnické vlády odmítl a další jednání podmínil poradami s ostatními členy PÚV KSČ a legální vládou
16.00 Jozef Levák si na náměstí ve Zvolenu lehl do cesty koloně sovětských obrněných vozidel s cílem zabránit jim v další jízdě. Velitel přesto vydal povel pokračovat vpřed a tank J. Leváka přejel
16.00 zastřelen v automobilu na kraji Brna Viliam Debnár z Hostěnic
17.00 O. Černík odvezen z budovy předsednictva vlády na letiště v Ruzyni
17.00 zatčený tajemník MV KSČ Praha B. Šimon převezen pracovníky KGB na letiště
17.00 L. Svoboda přijímá členy vlády. Požadují propuštění O. Černíka a setrvání celé vlády ve funkci. Svoboda je ujišťuje, že o propuštění internovaných představitelů bude jednat a že bez legální vlády neučiní žádné rozhodnutí
18.00 v hotelu Praha se scházejí někteří členové ÚV KSČ a jmenují delegaci k sovětskému velvyslanci s tím, že mj. žádají o navazování kontaktů s vedením intervenčních vojsk. Vyzývají přitom všechny občany ke klidu a rozvaze.
19.00 vláda vydává prohlášení „Všemu lidu Československa“ odsuzující invazi. Za nepřítomného O. Černíka funkci premiéra přebrala B. Machačová-Dostálová
19.00 v budově VŠE předporada delegátů na XIV. sjezd KSČ z Prahy, Středočeského a Severočeského kraje. Rozhodnuto konat sjezd v Praze Vysočanech
19.00 VB hlásí, že Celenou ulicí jde velký průvod na Staroměstské náměstí. V čele šli mladí lidé se zakrvácenou státní vlajkou
20.30 Košice hlásí 36 těžce zraněných střelbou
20.45 v nemocnici podlehl zranění způsobenému maďarským tankem v Jihlavě Václav Frydrychovský
21.00 čs.velvyslanec ve Varšavě předal náměstkovi ministra zahraničních věcí PLR protestní nótu proti okupaci
22.00 správa VB hlásí, že v Rokycanech a Karlových Varech byly strženy pomníky rudoarmejců
22.15 M. Jakeš volá ze sovětského velvyslanectví pl. Šalgovičovi a vytýká mu, že nedělá aktivní kroky
21.20 u Tasovic najel tank na osobní vůz. Na následky nehody zemřela Anna Trechová, řidič byl těžce zraněn
22.30 v Čs. rozhlase druhý projev L. Svobody
22.30 pronesl prezident republiky L. Svoboda v Čs. rozhlase projev, v němu uvedl, jaké úsilí během dne vyvíjel a jak mu to současné podmínky dovolily. Se členy delegace Národního shromáždění a se členy vlády jednal o naléhavých problémech obnovy normálního života v zemi a zajištění její integrity. Ze své dovolené v Jugoslávii odjeli místopředseda vlády O. Šik a ministr zahraničních věci J. Hájek do Bělehradu na čs. zastupitelství, aby se spojili s čs. misí při OSN v New Yorku. Jan Mužík sdělil J. Hájkovi, že dostal z Prahy pokyn, aby se nezúčastňoval zasedání Rady bezpečnosti, načež mu J. Hájek nařizuje, aby se ihned odebral na toto jednání a přečetl tam stanovisko čs. vlády, odsuzující okupaci. O. Šik volal z Bělehradu na Pražský hrad L. Svobodovi a sdělil mu, že J. Hájek vystoupí v OSN. Ten s tím mlčky souhlasil V noci dává V. Šalgovič pokyn náčelníku VI. Správy MV k vytištění 1 500 kusů „Výzvy velitele spojeneckých vojsk v Praze a ve Středočeském kraji k obyvatelstvu“ Prohlášení ÚRO a předsedů Odborových svazů se staví plně za prohlášení prezidenta, vlády a PÚV KSČ. Obrací se na všechny odborové svazy světa, aby protestovaly všemi prostředky proti tomuto násilnému činu Emil a Dana Zátopkovi vydávají prohlášení, v němž žádají vyloučení sportovců ze zemí agresorů z účasti na olympijských hrách v Mexiku
23.30 se v New Yorku schází Rada bezpečnosti OSN, která jedná o situaci v ČSSR (17.30 místního času)
23.40 Čtyři tanky obsazují rohy Václavského náměstí, ulice Politických vězňů a Opletalovy ulice. Před budovou ČTK zastavuje deset vozů s okupanty, kteří následně obsazují všechna pracoviště, vypínají dálnopis a zakazují zvedat telefony. Na zaměstnance agentury hodinu míří samopaly
24.00 V Ústí nad Labem utrpěl smrtelné zranění Petr Fridrich, který se ještě v noci pokusil vlastním tělem zastavit sovětské tanky projíždějící městem
24.00 Čs. rozhlasu předána výzva vojenského velitele Prahy gen. I. Velička o zákazu vycházení od 22.00 do 05.00
RF:
Při sledování všech těch nesmyslů, které EU vůdci říkají, aby se Trumpovi zavděčili, by stand-up komik měl rozhodně začít natáčet vlog o všem, co je „díky Trumpovi“.
🎻„Dnes kupuji hrozny a jsem tak vděčný, že Trump zlepšil kvalitu ovoce tady v Coop Malmö.“
🎻„Jsem na pláži a loni bylo toto místo plné komárů, ale díky Trumpovu odvážnému vedení se komáři nyní rozhodli odejít.“
🎻„Moje jahody vysychaly, ale díky Trumpovi konečně pršelo!“
Atd.
Zdrojový toot/🧵 (EN): mastodon.social/@randahl/11505…
GP:
Diplomacie pro dětskou mysl... je pro myslící dospělé ještě nepříjemnější, ale funguje to.
RF:
Jsem tak rád, že jsem si mohl přečíst váš příspěvek, protože kdyby nebylo Donalda Trumpa, určitě by mi vypadly oči z důlků. Ale díky Trumpově působivému vedení a odvaze VIDÍM!!!!
GP:
za to by si připsal zásluhy, to je jisté
RF:
ale falešná média nikdy nepíší o všech očích, které zachránil.
GP:
Nejlepší oči na světě, zrak 40/40... možná dokonce miliarda, kdo ví, nikdy to ještě nikdo neudělal, takže to neví... falešná média
(Ach, je to vyčerpávající, takže klobouk dolů před evropskými lídry, že to vydrželi, já bych to nedokázal).
RF:
Nejvíc mě znepokojuje, že zatímco se snaží uklidnit oranžového batolete, válka se vleče a oni nedosahují žádných hmatatelných výsledků.
Republikáni nyní posunuli Putinovu lhůtu až na Vánoce a Putin prostě pokračuje v zabíjení. Z „vyřešeno do 24 hodin“ jsme se dostali až k jednomu roku.
Samozřejmě můžeme doufat, že to nejprve vyčerpá Rusko, ale s největší pravděpodobností to vyčerpává i Ukrajinu.
GP:
Souhlasím. Někdy je ale lepší neposunout se zpět, než jít vpřed. Ukrajina mi láme srdce... ale tentokrát ho všichni podpořili. Macron byl na jihu Francie a Meloni v Řecku? USA jsou tak zaslepené, že nevím, jestli si uvědomují, jak špatná byla Putinova návštěva. Ale zdá se, že Evropa drží pohromadě.
Nemyslím si, že se můžeme spolehnout na USA, ale v tuto chvíli je nepotřebujeme, aby situaci ještě zhoršovaly.
RF:
Pravda. Strategie spočívá v tom, že dítěti dáte láhev mléka, aby bylo potichu, zatímco nepřítel je u bran.
GP:
Je to odporné, ale ano. Představte si, že by se zrušila veškerá podpora Ukrajině a sankce na obchod s Ruskem a jeho kamarádovi by se odstranila cla.
Vypadali bychom jako blázni, kteří se starají o to, aby bylo dítě šťastné, dokud dospělí nepřijdou na to, jak dál. Já bych to nedokázal, ale jsem rád, že někteří to dokážou.
Watching all of the BS Trump appeasement from EU leaders, a standup comedian should definitely start vlogging about everything that is "because of Trump".🎻"I am buying grapes today, and I am so grateful that Trump improved the fruit quality here at Coop Malmö."
🎻"I am on the beach, and last year this place was full of mosquitos, but because of Trump's bold leadership, the mosquitos have now decided to leave."
🎻"My strawberries were drying out, but thanks to Trump it finally rained!"
Etc.
Je hladová po moci
A spotřebitelé za to platí cenu
Paul Krugman
Tento příspěvek se týká umělé inteligence, jejíž zastánci ji popisují jako technologii budoucnosti s téměř mesiášským nadšením. Možná tomu tak je. Ale většina jejich argumentů zdá se ignoruje některé praktické limity růstu umělé inteligence – limity, které se pokusím ilustrovat na příkladu technologie z minulosti.
Bylo mi asi 9 nebo 10 let, když mě otec vzal do automatu Horn & Hardart. Pro ty, kteří jsou příliš mladí, aby si to pamatovali – a doufám, že to je velká část mých čtenářů – šlo o zařízení, ve kterých byla za skleněnými dvířky vystavena řada sendvičů a jiných potravin. Obsloužili jste se sami tím, že jste vložili mince do štěrbiny, která odemkla dvířka a umožnila vám vzít si sendvič s vaječným salátem nebo cokoli jiného.
V té době (a v mém věku) mi to připadalo úžasně futuristické: stravovací služby bez lidí! Ve skutečnosti samozřejmě automaty nebyly automatizované; každý z nich vyžadoval značný počet zaměstnanců, kteří obsluhovali kuchyň a doplňovali skleněné přihrádky. A protože automaty nebyly tím, čím se tvářily, byly nakonec vytlačeny z trhu nástupem fast foodů.
Mnohé aplikace informačních technologií jsou, stejně jako automaty z dávných dob, méně zázračné, než se zdá. Je pravda, že uživatelský zážitek vám dává pocit, jako byste překročili hranice hmotného světa. Kliknete na tlačítko na webových stránkách Amazonu a o den nebo dva později se požadovaná položka jako mávnutím kouzelného proutku objeví na vašem prahu. Za tímto bezdotykovým zážitkem však stojí milionová pracovní síla a obrovská fyzická stopa distribučních center a dodávkových vozidel.
A rozpor mezi transmateriálním pocitem spotřebitelské zkušenosti a fyzickou realitou, která tuto zkušenost poskytuje, je obzvláště závažný v případě aktuálně populární technologie, umělé inteligence. Neustále se dohadujeme o tom, zda je umělá inteligence bublinou, zda skutečně dokáže naplnit očekávání. Nedostatečně hovoříme o masivním využívání fyzických zdrojů umělou inteligencí, zejména, ale nejen, elektřiny.
A rozhodně nemluvíme dost o tom, (a) jak ceny elektřiny v USA efektivně dotují AI a (b) do jaké míry mohou omezení výrobní kapacity přesto vážně omezit růst této technologie.
O jaké výrobní kapacitě mluvíme? Ministerstvo energetiky odhaduje, že datová centra již v roce 2023 spotřebovala 4,4 % elektřiny v USA, a očekává, že do roku 2028 tento podíl vzroste až na 12 %:
https://substackcdn.com/image/fetch/$s_!bgrI!,w_1272,c_limit,f_webp,q_auto:good,fl_progressive:steep/https%3A%2F%2Fsubstack-post-media.s3.amazonaws.com%2Fpublic%2Fimages%2Fc710b801-ca37-4686-9a17-2f478f624b5f_1476x1040.png
Zdroj: Ministerstvo energetiky
AI není jediným zdrojem rostoucí poptávky po elektřině ze strany datových center. Existují i další faktory, včetně, bohužel, kryptoměn – které stále nemají legitimní využití, ale nyní mají silnou politickou podporu. Goldman Sachs však věří, že AI bude představovat velkou část rostoucí poptávky datových center:
Vzhledem k tomu, že Sam Altman z OpenAI slibuje, že v blízké budoucnosti utratí „biliony“ za datová centra – a posmívá se ekonomům, kteří si podle něj zoufale lámou hlavu –, nepřekvapilo by mě, kdyby poptávka dosáhla horní hranice prognóz Ministerstva energetiky. Je pravda, že umělá inteligence může prasknout dříve, než k tomu dojde, s potenciálně ošklivými důsledky pro širší ekonomiku. Ale to je téma na jiný příspěvek.
Předpokládejme tedy, že umělá inteligence v příštích několika letech skutečně spotřebuje obrovské množství elektřiny. Odkud se všechny ty kilowatthodiny vezmou?
Amerika samozřejmě v tuto chvíli zvyšuje výrobní kapacitu a může tuto expanzi urychlit, pokud se tak rozhodne. Existují však dvě velké překážky, které brání jakémukoli pokusu udržet krok s poptávkou ze strany AI.
První z nich je, že v posledních letech se růst výrobní kapacity v USA stále více závisí na růstu obnovitelných zdrojů energie. Podle S&P Global pocházelo téměř 90 procent výrobní kapacity přidané v prvních 8 měsících roku 2024 ze sluneční a větrné energie:
Proč je to problém? Protože Donald Trump a jeho přisluhovači chovají hlubokou, iracionální nenávist k obnovitelným zdrojům energie. Nejenže zrušili mnoho dotací na zelenou energii zavedených Bidenovou administrativou, ale také se aktivně snaží blokovat solární a větrné projekty.
Takže i když Trump slibuje, že Amerika bude dominovat v oblasti AI, podkopává jinou špičkovou technologii – obnovitelné zdroje energie –, která je pro růst AI zásadní.
Předpokládejme, že se elektrickým společnostem nějak podaří obejít Trumpovy protitechnologické překážky a vybudovat dodatečnou výrobní kapacitu. Kdo zaplatí všechny tyto výdaje? Vzhledem k tomu, jak regulujeme tyto energetické společnosti – a jako přirozené monopoly musí být regulovány – je odpověď taková, že náklady na zvýšení kapacity pro napájení datových center se přenesou na běžné zákazníky, kteří s umělou inteligencí nemají nic společného. To se již děje: za posledních 6 měsíců vzrostly maloobchodní ceny elektřiny o 9 % ročně, což je čtyřikrát rychleji než celkové spotřebitelské ceny.
Minulý týden dozorčí orgán společnosti PJM Interconnection LLC, největší energetické sítě v zemi, prohlásil, že to musí přestat, a „doporučil, aby velká datová centra byla povinna zajistit si vlastní výrobu energie“.
Požadovat, aby průmysl umělé inteligence převzal odpovědnost za náklady, které způsobuje, dává skutečně smysl. V žádném případě by to neznamenalo konec pokroku v oblasti umělé inteligence. Jak uvádí web Tech Policy, existuje mnoho aplikací umělé inteligence, ve kterých menší, specializovanější modely mohou fungovat téměř stejně dobře jako naddimenzované modely typu „vše v jednom“, které v současné době dominují v této oblasti, a přitom spotřebovávají mnohem méně energie. Dosud neexistovala žádná motivace brát v úvahu spotřebu energie, ale existují všechny důvody se domnívat, že bychom mohli dosáhnout obrovského zvýšení účinnosti za velmi nízké náklady.
Ale uděláme to, co je rozumné? Je zřejmé, že jakýkoli pokus o zvýšení energetické účinnosti AI by vyvolal bouřlivé protesty technologických bratříčků, kteří věří, že ztělesňují budoucnost lidstva – a tito bratříčci si koupili velkou politickou moc.
Takže nevím, jak to dopadne. Vím ale, že vaše budoucí účty za elektřinu závisí na odpovědi.
HUDEBNÍ CODA
The Grateful Dread hrají reggae covery písní Grateful Dead. Viděli jsme je minulý týden; tato nahrávka z mého telefonu se mi zdá vhodná vzhledem k hanebným událostem na Aljašce. „Nenechte tu dohodu projít.“
Proč Trump selže
Železný zákon poklonkářů a těch, kterým se poklonkují
Robert Reich
Přátelé,
Monica Crowleyová, bývalá osobnost Fox News, která je nyní Trumpovou šéfkou protokolu, zřejmě zanechala ve veřejném prostoru aljašského hotelu dokumenty popisující důvěrné plánované pohyby Trumpa a Putina během jejich pátečního setkání na Aljašce.
To je ale nic ve srovnání s Emilem Bovem, Trumpovým novým kandidátem na soudce odvolacího soudu pro třetí okruh, který údajně řekl podřízeným na ministerstvu spravedlnosti, že by měli soudům říct „jdi do prdele“ a ignorovat jakékoli soudní příkazy blokující deportace venezuelských migrantů prohlášených za členy gangů.
Pak je tu Billy Long, bývalý dražitel a republikánský kongresman, kterého Trump před necelými dvěma měsíci nominoval do čela Internal Revenue Service (IRS), ačkoli nemá téměř žádné zkušenosti s daňovou politikou kromě propagace podvodného daňového úvěru. Long byl již propuštěn po střetu s ministrem financí Scottem Bessentem. Long byl sedmou osobou, která letos stála v čele IRS.
Nezapomeňme na E.J. Antoniho, kterého Trump právě jmenoval do čela Úřadu pro statistiku práce poté, co propustil bývalou šéfku BLS Eriku McEntarferovou za to, že na začátku tohoto měsíce předložila neuspokojivou zprávu o zaměstnanosti.
Antoni je vzácným případem, který si vysloužil ostrou kritiku ekonomů z pravice i mainstreamu za svou neznalost, bezzásadovost a neschopnost. Nedávno označil za „dobrou zprávu“, že „veškerý čistý růst zaměstnanosti za posledních 12 měsíců připadl na rodilé Američany“.
A to jsem ještě nezmínil obrovskou neschopnost Trumpových kandidátů do kabinetu, jako jsou Pete Hegseth, Pam Bondi, Kash Patel, Robert F. Kennedy Jr. a Kristi Noem. Nebo flagrantní krutost a hrubou nedbalost Trumpových asistentů Russella Voughta a Stephena Millera.
Jak vysvětlit vzestup tolika neschopných a bezzásadových lidí?
Snadno. Nikdy by nemohli uspět na základě svých vlastních zásluh. Jakmile se projevila jejich bezduchá neschopnost – pravděpodobně hned, jak přijali první práci, která vyžadovala určitou míru inteligence a integrity – byli propuštěni.
Tak se naučili, že pokud chtějí být odměněni povýšením, penězi a mocí, nemohou se spoléhat na běžné procesy a systémy uznání za dobře odvedenou práci. Pokud chtěli něco dokázat, museli se místo toho stát patolízaly, poslušnými psíky a pochlebovači.
Museli se přimknout k někomu, kdo si cení loajality více než integrity nebo kompetence, k někomu, pro koho je podlézavá servilita nejdůležitějším kritériem pro přijetí a povýšení, ideálně k někomu, kdo nedokáže rozeznat rozdíl mezi podlézavým patolízalem a znalým poradcem.
A tak přišel Trump.
Historie je poseta troskami diktatur, které přitahovaly a povyšovaly neschopné poskoky bez talentu a integrity. Jak vysvětlila Hannah Arendt ve své klasické knize Původ totalitarismu:
Totalitarismus u moci vždy nahrazuje všechny prvotřídní talenty, bez ohledu na jejich sympatie, podivíny a hlupáky, jejichž nedostatek inteligence a kreativity je stále nejlepší zárukou jejich loajality.
Na začátku své kariéry se Trump učil u Roye Cohna, bezcharakterního právníka, který mladého Donalda naučil, jak získat bohatství a vliv prostřednictvím bezohledného šikanování, vulgárního chvástání, oportunistické bigotnosti, bezdůvodných soudních sporů, lží a dalších lží.
Přestože byl Cohn Trumpovým „vyjednavačem“ s politiky, soudci a mafiánskými bossy, zůstal naprosto loajální k Trumpovi a jeho otci Fredovi.
O několik let později, ve své první a nejprodávanější knize The Art of the Deal, Trump rozlišil mezi integritou a loajalitou. Upřednostňoval druhou z nich a pro něj byl Roy Cohn jejím příkladem. Trump porovnal Cohna se
stovkami „respektovaných“ lidí, kteří si vybudovali kariéru tím, že se chlubili svou nekompromisní integritou, ale neměli absolutně žádnou loajalitu ... Na Royi Cohnovi se mi nejvíc líbilo, že dělal pravý opak.
Cohn zemřel v hanbě, vyloučen z newyorské advokátní komory za neetické chování poté, co se pokusil podvést umírajícího klienta tím, že ho donutil podepsat dodatek k závěti, který Cohnovi zanechával jeho jmění.
Lidé, kteří stoupají nahoru tím, že obětují svou integritu otrocké podřízenosti, téměř vždy nakonec padnou na hubu. Slepá ambice je srazí na kolena. Nemohou vysvětlit ani obhájit své chování tím, že se spoléhají na principiální kompetenci, protože stejně jako Roy Cohn jsou ve svém jádru bezzásadoví a nekompetentní.
Lidé, ke kterým se upnou, potkávají podobný osud, ale z jiného důvodu.
Vůdci, kteří si cení loajality nade vše, se ocitají obklopeni patolízalskými blázny a hlupáky, kteří jim neposkytují objektivní ani užitečnou zpětnou vazbu ohledně jejich činů – žádná varování předem ani kritika poté. Dostávají pouze pochlebné pochvaly – „Skvělý nápad, pane!“ „Brilantní provedení, pane!“
Tyto kokony lichotek izolují takové vůdce od reálných důsledků jejich činů – což je nevyhnutelně vede k závažným chybám. Některé z těchto chyb nakonec způsobí jejich pád.
Tato perverzní symetrie – jistý zánik patolízalů, protože jsou neschopní a bez zásad, a nevyhnutelný pád těch, kterým se podbízejí, protože nikdy nedostávají užitečnou a přesnou zpětnou vazbu – značí konec všech totalitních systémů. Je to cesta, po které nyní kráčí Trump.
To není nutně důvod k naději. Pokud se můžeme poučit z historie, mnoho nevinných lidí bude trpět, než neschopní podlézaví lidé a marniví objekty jejich podlézání potkají svůj nevyhnutelný osud. Amerika a svět již trpí.
Nedělní úvaha: Amerika bez prezidenta
ROBERT REICH
Přátelé,
Lidé se mě téměř každý den ptají: „Může to opravdu udělat?“
Moje odpověď: Udělá všechno, co mu projde.
Věří, že mu projde všechno, dokud jeho republikánští poskoci budou mít kontrolu nad Kongresem, dokud budou demokraté v Kongresu slabí a nejednotní, dokud mu Nejvyšší soud poskytne imunitu před stíháním a dokud bude mít pocit, že může beztrestně ignorovat rozhodnutí nižších soudů.
Proto je tak naléhavé, aby se my, lid, vzbouřili – dělali rozruch na republikánských radnicích, volali našim senátorům a zástupcům tak často, až zablokujeme kongresové ústředny, připojili se k místním odporovým skupinám Indivisible, demonstrovali, vytvářeli útočištné komunity a bojkotovali korporace (jako Tesla a Target), které se Trumpovi podvolují.
Další věcí, kterou můžeme udělat, je přestat ho uznávat jako prezidenta.
Možná sice zasedá v Oválné pracovně, ale opakovaně porušuje svou přísahu, že bude „věrně vykonávat funkci prezidenta Spojených států a … zachovávat, chránit a bránit Ústavu Spojených států“.
Pod záminkou, že město je zaplaveno kriminalitou, posílá do Washingtonu, D.C. Národní gardu, ačkoli kriminalita klesla na nejnižší úroveň za posledních 30 let.
Podporuje požadavek Vladimira Putina, aby Ukrajina postoupila území, které kontroluje, Rusku, čímž odměňuje Putinovu agresi a rozvrací vztahy s našimi evropskými spojenci.
Nařizuje ICE, aby „zmizela“ lidé – včetně amerických občanů – do internačních táborů a zahraničních věznic.
Nařizuje republikánským guvernérům, aby provedli supergerrymandering, aby získali více republikánských křesel, a republikáni tak měli větší šanci udržet si kontrolu nad Kongresem po volbách v polovině funkčního období v roce 2026.
Uzurpuje si ústavní pravomoc Kongresu rozdělovat federální finanční prostředky.
Uzurpuje si jeho pravomoc regulovat obchod se zahraničními zeměmi.
Přijímá osobní dary od zahraničních mocností, což je rovněž v přímém rozporu s Ústavou.
Zve vedoucí pracovníky korporací, aby mu dávali osobní dary výměnou za vládní laskavosti. On a jeho rodina zbohatli na kryptoměnách, které oficiálně podporoval.
Potlačuje kritiku sebe a svého režimu. Útočí na univerzity, mediální korporace a právnické firmy, které ho urazily. Propouští úředníky, kteří říkají pravdu.
Je to stejný muž, který se před necelými pěti lety pokusil o převrat proti Spojeným státům: odmítl přijmout výsledek voleb v roce 2020, řekl republikánským guvernérům a ministrům zahraničí, aby změnili volební výsledky, a svému viceprezidentovi, aby výsledky necertifikoval, podněcoval násilný útok na Kapitol Spojených států a později omilostnil všechny, kteří byli shledáni vinnými z účasti na tomto útoku.
Opakovaným porušováním své přísahy se vzdal prezidentského úřadu.
Jeho prezidentství je nelegitimní.
Musíme se zříci naší loajality k němu.
Zatím nemáme dost hlasů, abychom ho mohli odvolat, ale měli bychom přestat o něm mluvit jako o prezidentu Trumpovi. Vyzvěte k tomu i ostatní.
Nenecháme se oklamat jeho siláckými řečmi. Chce, abychom si mysleli, že je neporazitelný a že ho nemůžeme zastavit. Ale nenecháme se jím zastrašit a zastavíme ho.
Chce nás udělat tak cynickými a beznadějnými, že se vzdáme našeho odporu proti němu. Ale to nikdy neuděláme. Budeme bojovat dál.
Budeme předpokládat, že všechno, co říká, je lež. Totéž platí pro jeho „mluvčí“. A pro jeho zaměstnance v Bílém domě a kabinet. Nikdy mu neuvěříme ani nebudeme opakovat jeho lži.
Ani ho nebudeme poslouchat. Když se chystá promluvit, vypnete všechna zařízení, která máte. Nebudeme ani číst zprávy o tom, co říká, protože jsou to bezvýznamné bláboly.
Budeme věnovat pozornost pouze tomu, co dělá. Podnikneme jakékoli nenásilné kroky, abychom mu zabránili pošlapávat naše práva a svobody.
Říkám to spíše se smutkem než s hněvem. Prožíváme hlubokou tragédii. Amerika utrpěla těžkou ztrátu.
Jednoho dne budeme mít opět prezidenta.
Budeme podporovat čestné lidi, kteří se ucházejí o nejvyšší úřad v zemi. Lidi, kteří budou ctít svou přísahu.
like this
Ferda 😻 reshared this.
Terorista minulý týden zaútočil na federální zaměstnance. V médiích se o tom moc nemluvilo. Ale já na to pořád nemůžu přestat myslet! 🧵
Odpůrce očkování vystřelil více než 500 ran do budovy CDC v Atlantě a rozbil 150 „neprůstřelných“ oken na 6 budovách. Zaměstnanci byli v hrůze přikováni k zemi.
Zdroj toot/🧵: carhenge.club/@skiles/11504166…
Video výstřelů
Zde je video pořízené zaměstnancem, který byl venku, když začala střelba, a schoval se za kamennou opěrnou zeď.
Upozornění: video obsahuje výstřely
viz video
Terorista se nejprve pokusil vjet na kampus v autě plném zbraní. Když mu nebylo umožněno projet branou, začal střílet z drogerie CVS na druhé straně ulice. Z poloautomatické zbraně je 500 výstřelů hodně. Střílel dlouhou dobu.
Zde jsou zbraně a nábojnice, které po sobě zanechal.
Viz obrázky v tomto příspěvku
Zázrakem nezasáhl ani jednoho zaměstnance CDC! Zabil však Davida Rose, policistu, který na místo dorazil, a který po sobě zanechal dvě děti a těhotnou manželku.
Nemohu si pomoci, ale představuji si, jakou pozornost by tento případ vzbudil, kdyby byla rasa střelce a oběti opačná.
Viz obrázek na tomto tootu
Ale běloch s konspiračním manifestem o COVIDu v tuto chvíli není žádnou novinkou. Koneckonců, právě takoví lidé teď řídí vládu!
CDC je součástí ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb, které vede RFK Jr., jehož konspirační ideologie se neliší od motivace tohoto teroristy.
statnews.com/2025/08/15/cdc-sh…
Trump se k tomu nevyjádřil. Bílý dům si našel čas na zveřejnění videa z zatčení toho chlapa, který hodil sendvič na policistu, ale nic o policistovi, který byl zabit při obraně vlastních zaměstnanců vlády.
Marjorie Taylor Greene, jejíž okres zahrnuje části Atlanty, také nic neřekla.
Vedení CDC také nebylo příliš komunikativní. Abychom byli spravedliví, jejich zaměstnanci, kteří by se touto situací zabývali, byli většinou propuštěni DOGE.
Moji kolegové úředníci v CDC se tedy cítí opuštění. Jsou nenáviděni s vražednou zuřivostí a nikoho to nezajímá.
Víte, proč má CDC neprůstřelné okna? Je to reakce na bombový útok v Oklahoma City v roce 1995. Tak dlouho už americká pravice masově zabíjí federální zaměstnance.
K bombovému útoku došlo po Gingrichově revoluci v roce 1994, kdy se nenávist vůči vládním zaměstnancům dostala do politického mainstreamu.
Tento mem vyjadřuje beznaděj, kterou vládní zaměstnanci pociťují. Podle našich vlastních šéfů jsme nepřátelé lidu. Násilí proti nám je mlčky (nebo výslovně) schvalováno.
Zejména v oblastech s černošskou většinou a u zaměstnanců ve veřejném zdravotnictví.
Viz obrázek (RFK Jr. v televizi kontroluje rozbité okno v CDC. Titulky hlásají: „Zprávy v 11 hodin: ředitel HHS kontroluje své dílo“)
Pokračování:
Šéfka CDC se pokusila zlepšit komunikaci v této věci. Došlo k několika komunikačním zádrhelům, ale vzhledem k tomu, že jejím šéfem je RFK Jr., považuji její otevřenost a upřímnost za statečné.
statnews.com/2025/08/15/cdc-sh…
Na závěr poznámka: DOGE a Trumpova administrativa jsou tak proti práci na dálku, že přiměli zaměstnance CDC k návratu do kanceláře bez aktivního výcviku pro případ střelby.
Ostatní bezpečnostní opatření selhala kvůli nedostatku personálu. Střelec spáchal sebevraždu, protože se to nikomu jinému nepodařilo.
Slyšel jsem o tom z videa Rebeccy Watsonové na toto téma. Velmi jasně spojila Kennedyho myšlenky s útočníkem: youtu.be/NUruXOniURg
Sakra. To je tak špatné...
carhenge.club/@skiles/11504166…
carhenge.club/@skiles/11504167…
carhenge.club/@skiles/11504167…
carhenge.club/@skiles/11504167…
statnews.com/2025/08/15/cdc-sh…
carhenge.club/@skiles/11504169…
archive.is/2025.08.12-214833/s…
youtu.be/NUruXOniURg%E2%81%A9
A terrorist targeted federal workers last week. There wasn’t much reporting on it. But I’m not finished thinking about it! 🧵An anti-vaxxer fired more than 500 gunshots into CDC Atlanta, shattering 150 "blast-proof" windows on 6 buildings. Employees were pinned down in terror.
Ferda 😻 likes this.
Stagflace: Kritika Trumpa ze strany mainstreamových ekonomů byla správná
PAUL KRUGMAN
paulkrugman.substack.com/p/sta…
Před několika dny vydal Donald Trump další ze svých hysterických výpadů, tentokrát zaútočil na významného ekonoma, který varoval, že jeho politika způsobí vyšší inflaci a zpomalení ekonomiky. A hádejte co: nemluvíme o mně. Místo toho Trump požadoval, aby banka Goldman Sachs propustila svého hlavního ekonoma, čímž pravděpodobně myslel Jana Hatziuse.
Pravda, Hatziuse neoslovil jménem, natož aby ho nazval „vyšinutým BUMEM“, takže si myslím, že jsem stále o body napřed. Ale Trumpova poslední tiráda je dalším důkazem toho, do jaké míry ho popouzí jakýkoli náznak, že neplní své ekonomické sliby.
Mějte na paměti, že Trump zdědil ekonomiku ve velmi dobré kondici. Inflace, která v letech 2021-22 prudce vzrostla po celém světě, se výrazně snížila, aniž by došlo k recesi, kterou mnozí předpovídali. Růst HDP i zaměstnanosti byl solidní. Jak napsal časopis The Economist, americká ekonomika byla na podzim roku 2024 „závistí světa“.
Trump mohl tento úspěšný příběh nechat být a připsat si zásluhy. Kdyby to udělal, pravděpodobně by se nyní v průzkumech pohyboval vysoko. Namísto toho se však v hospodářské politice vydal radikálním směrem, zejména zvýšením cel na úroveň nevídanou za posledních 90 let. Trval na tom, že cla vytvoří hospodářský zázrak.
Co ho na Goldman Sachs vytočilo, bylo to, že Hatzius a jeho tým právě zopakovali svou předpověď, že Trumpova cla spíše než prosperitu přinesou zvýšení inflace a zpomalení hospodářského růstu. To je velmi mainstreamový postoj. Zatímco Hatzius někdy vyslovoval předpovědi v rozporu s mnoha svými kolegy, v tomto případě byl Goldman do značné míry součástí odborného konsenzu. A to, co Trumpa přivádí k šílenství, je stále více důkazů, že mainstreamoví ekonomové měli pravdu.
Než se k tomu dostanu, pár slov o Hatziusovi.
Přes všechno své sebechvályplné chvástání si je Trump zjevně velmi nejistý svou ekonomickou bonitou. Na jedné straně se ohrazuje proti jakémukoli náznaku kritiky, na druhé straně neustále tvrdí, že lidé, kterým se rozhodl naslouchat, nejsou jen jeho osobními oblíbenci, ale mají skvělou pověst v širším světě. Naposledy prohlásil, že E.J. Antoni je jeho oblíbenec. Antoniho, kterého chce dosadit do čela úřadu pro statistiku práce, za vysoce uznávaného ekonoma, ačkoli pravda je taková, že ekonomové, kteří se zabývali Antoniho prací, ať už je jakákoli, ho považují za "naprosto nekvalifikovaného", za někoho, kdo nezná základní fakta důležitá pro jeho potenciální novou funkci, jako je vliv stárnutí populace na účast na trhu práce.
A co dělal Antoni 6. ledna v davu před Kapitolem?
Jak uvedl v loňském profilu ve Wall Street Journal, „trefil se do černého“. Správně předpověděl měkké přistání po inflačním šoku v letech 2021-22, když mnozí ekonomové trvali na tom, že dezinflace bude vyžadovat roky vysoké nezaměstnanosti. Již dříve, v roce 2008, varoval, že prasknutí bubliny na trhu s bydlením může způsobit vážnou recesi, když mnozí toto riziko ještě odmítali.
A ano, Hatzius také učinil několik špatných předpovědí. Pokud jste ekonom, který nikdy neudělal nesprávnou předpověď, málo riskujete.
Celkově má však Hatzius působivou bilanci správných odhadů v době, kdy se mnozí jeho kolegové mýlili. Přesto nepatří k těm ekonomům, kteří hledají pozornost a neustále se vymykají konsenzuálním předpovědím, a několikrát měl štěstí. Většinou se on a jeho tým, stejně jako v případě tarifů, blíží mainstreamovému názoru.
A trumpa přivádí k šílenství (no, spíš k většímu šílenství) to, že s přibývajícími údaji stále více naznačují, že mainstreamový názor měl pravdu.
Trump trvá na tom, že jeho cla způsobí ekonomický boom a zároveň nebudou mít žádný vliv na spotřebitelské ceny. Většina nezávislých ekonomů však tvrdí, že cla poškodí ekonomický růst a zároveň zvýší ceny.
Je jisté, že údaje o zaměstnanosti zveřejněné před dvěma týdny ukazují na výrazné zpomalení ekonomiky, zatímco dvě zprávy o inflaci zveřejněné tento týden - o spotřebitelských cenách a cenách výrobců - ukazují jasné stopy vlivu cel na ceny.
Aby bylo jasno, to, na co se zatím díváme, je pravděpodobně nárůst inflace o 1 nebo 2 body a mírný nárůst nezaměstnanosti, což by nemuselo stačit na to, aby to bylo považováno za recesi. Ale trumpova cla v kombinaci s jeho divokými škrty v sociálních programech budou pro domácnosti s nižšími příjmy obrovskou zátěží.
A cla nejsou jediným zdrojem růstu cen. podívejte se, co se právě stalo s velkoobchodními cenami čerstvé zeleniny. Zde je jednoměsíční procentuální změna cen zeleniny, která v červenci činila šokujících 50 procent:
To je pravděpodobně částečně práce ICE. Koneckonců, kdo myslíte, že sbírá zeleninu?
Přesto, pokud vím, jedinou významnou osobností, která varuje před hrozící ekonomickou katastrofou, je sám Trump, který trvá na tom, že nás čeká VELKÁ DEPRESE, pokud soudy rozhodnou, že jeho nezákonná cla jsou skutečně nezákonná.
Trump však nyní hledí do hlavně jiného druhu katastrofy, která je spíše politická a psychologická než přísně ekonomická. Celé jeho jednání - a u Trumpa je všechno jednání - je založeno na tvrzení, že je ekonomický génius, který ví mnohem víc než všichni ti takzvaní odborníci. Normálního prezidenta by zjištění, že se v ekonomice mýlí, bolelo, ale ne tolik. Pro Trumpa by to byla ponižující porážka.
Trump tedy dělá to, co dělá vždy, když dostane špatné zprávy: snaží se zastřelit posla. Když Úřad pro statistiku práce oznámil slabý růst pracovních míst, vyhodil šéfa agentury. Když banka Goldman Sachs oznámila, že cla skutečně zvyšují spotřebitelské ceny, požadoval, aby firma propustila svého hlavního ekonoma.
To samozřejmě nebude fungovat. A Trumpovo odmítání přijmout špatné zprávy činí trvalou stagflaci mnohem pravděpodobnější. Ale o tom více v nedělním úvodníku.
MUZIKÁLNÍ PODKRES
youtu.be/yvGfVdx-gNo
like this
Ferda 😻 reshared this.
Politická ekonomie neschopnosti
Jak Hannah Arendtová předpověděla Stephena Moora
PAUL KRUGMAN
paulkrugman.substack.com/p/the…
- srpna Donald Trump po slabé zprávě o zaměstnanosti vyhodil šéfa Úřadu pro statistiku práce a bez jediného důkazu tvrdil, že čísla byla zfalšována, aby ho politicky poškodila. Ve čtvrtek uspořádal společně s ekonomem Stephenem Moorem brífink v Bílém domě, na kterém se snažil přesvědčit média a veřejnost, že se ekonomice ve skutečnosti daří skvěle. Na fotografii výše je scéna z tohoto brífinku.
Co je na tomto obrázku špatně?
Nejprve se podívejte na graf. Druhý řádek tvrdí, že ukazuje "střední příjem" - což je termín, který ekonomie nezná. Zjevně tam měl být uveden mediánový příjem.
Dobře, pravopisné chyby se stávají. Ale obvykle ne v grafech připravených pro prezentaci prezidenta Spojených států.
Kromě toho Jared Bernstein, který se zabýval údaji, jež Moore uvedl v tomto grafu, a dalšími, tvrdí, že se zdá, že všechna čísla jsou špatná. Což vzhledem ke zdroji není překvapivé.
Velkým problémem výše uvedeného obrázku totiž není trapné překlepy ve slově "medián", nebo dokonce faktické chyby. Je to skutečnost, že Trump přednesl prezentaci o stavu ekonomiky spolu se Stephenem Moorem - což je možná ten poslední člověk na planetě, kterému byste věřili, že vám řekne ekonomickou pravdu.
Tím nemyslím, že Moore je extrémně pravicový, i když samozřejmě je. Dokonce ani nemám na mysli, že je to nečestný hacker, i když opět samozřejmě je. Chci tím říct, že i mezi nepoctivými pravicovými hackery Moore vyniká svou patologickou neschopností správně odhadnout čísla a fakta.
A skutečnost, že Moore byl pravičákem v ekonomických otázkách ještě před Trumpem, vypovídá mnohé o lidech, kteří nyní vládnou Americe.
Než se tam dostanu: Někteří čtenáři si mohou myslet, že jsem hyperbolický, když řeknu, že Mooreův problém s fakty je patologický. Ale přečtěte si tuto zprávu z Columbia Journalism Review:
https://substackcdn.com/image/fetch/$s_!4F0y!,f_auto,q_auto:good,fl_progressive:steep/https%3A%2F%2Fsubstack-post-media.s3.amazonaws.com%2Fpublic%2Fimages%2F19f50a1f-8138-4eaa-abce-4773d693065b_1664x328.png
Proč jeden z redaktorů nechce publikovat další články předního ekonoma Heritage Foundation
Deník Kansas City Star přetiskl Moorův sloupek, původně napsaný pro Investors Business Daily, který uváděl několik statistických údajů o zaměstnanosti jako součást útoku na mě. Jedna z pravidelných sloupkařek listu si náhodou všimla, že některá Moorova čísla vypadají špatně; když si je ověřila, ukázalo se, že všechna jeho čísla jsou špatná, v mnoha případech až zarážejícím způsobem.
Mimochodem, Moore tato špatná čísla uváděl na podporu "kansaského experimentu", pokusu tehdejšího guvernéra Sama Brownbacka vytvořit hospodářský zázrak snížením daní. Tento experiment skončil katastrofálním neúspěchem:
Mooreův pracovní debakl nebyl ojedinělým případem. Například v roce 2015 zveřejnil článek, v němž napadl Obamacare a v němž ani jeden údajný fakt nebyl pravdivý. Nebudu ztrácet čas procházením Mooreových sebraných spisů, ale zdá se, že lze bezpečně předpokládat, že jeho bizarní neschopnost uvést na pravou míru jakákoli fakta, která vyvrcholila čtvrtečním debaklem v Oválné pracovně, je konzistentní.
V čem je Mooreův problém? Nevím a je mi to jedno. Zajímavá je otázka, proč někdo tak neschopný - zřejmě neumí ani správně opsat čísla - soustavně selhává směrem nahoru. Trump se ho v roce 2019 dokonce pokusil dosadit do Rady federálních rezerv a možná by se mu to podařilo, kdyby se Moore neukázal také jako groteskní misogyn a otec-neplatič, který pohrdal soudem kvůli neplacení výživného.
Při pohledu na trajektorii Moorovy kariéry se lze jen těžko ubránit dojmu, že politické hnutí, s nímž je spojen - v tuto chvíli MAGA, ale jeho vzestup předcházel Trumpovi -, vidí jeho neskutečnou nekompetentnost nikoli jako přítěž, ale jako výhodu. Koneckonců nikdy nevíte, kdy se kompetentní ekonom, zejména ten s dobrou odbornou pověstí, může ohradit proti tomu, že se po něm chce, aby říkal směšné věci.
Před několika lety jsem o tom krátce spekuloval, ale považoval jsem to za originální náhled - a obával jsem se, zda jsem to sám nepřehnal. Ukázalo se však, že za vším stojí Hannah Arendtová. Ve své klasické knize "Původ totalitarismu" vysvětlovala, proč totalitáři - já vím, Trump ještě není plnohodnotný diktátor, ale je to zjevně rádoby diktátor - podporují neschopné:
Totalita u moci vždy nahradí všechny prvotřídní talenty, bez ohledu na jejich sympatie, těmi třeštiprdly a hlupáky, jejichž nedostatek inteligence a kreativity je stále nejlepší zárukou jejich loajality.
Arendtová také předem vysvětlila mimořádné nepřátelství Trumpovy administrativy vůči výzkumu, mimořádnou rychlost, s jakou ničí americkou vědeckou základnu:
Důsledné pronásledování každé vyšší formy intelektuální činnosti ze strany nových masových vůdců pramení z něčeho víc než z jejich přirozeného odporu ke všemu, čemu nerozumějí. Totální nadvláda neumožňuje svobodnou iniciativu v žádné oblasti života.
Což mě přivádí zpět k oné události Trump/Moore. Proč trávím čas fraškovitým pořadem, který jistě nijak nepomohl Trumpovým krachujícím průzkumům veřejného mínění v oblasti ekonomiky?
Odpověď zní, že Trump/Moore byl symptomem hluboké nemoci našeho politického těla. A netuším, kdy a jak se z ní zotavíme.
PS: Tak tohle je lichotivé: Donald Trump mě včera večer nazval "vyšinutým BUMEM". Přidám si to na svůj profil.
MUSICAL CODA
youtu.be/ABYnqp-bxvg
Úryvek z deníků Jana Zábrany - Celý život
Vždycky znova a do nepříčetnosti mě nasere, když si uvědomím, že o mém osudu, o posranosti celého života rozhodli ti idioti, kteří v roce 1946 volili komunistickou partaj. Dobrovolně, ve svobodných, skutečně svobodných volbách! Jednačtyřicet procent voličů tehdy hlasovalo a odhlasovalo otroctví v ruském područí na kolik generací dopředu. Pak už se nikdy nic nedalo spravit, pak už žádné svobodné volby nebyly.
Pak už byly jen kriminály, procesy, popravené ženské a znova kriminály, pak už byla jen ta obrovská lavina asiatské lži, to smrtící sevření asijského hnoje. Ať mi nikdo nevykládá, že tohle ti tehdejší voliči nemohli tušit! Koneckonců za neinformovanost se platí (a oni informováni být mohli, moskevské procesy, Katyň, pakt s Hitlerem a všechno další mohlo otevřít oči každému, kdo byl ochoten vidět a nedat se zblbit propagandou a už tehdy viktoriánským radikalismem), jenže oni za svou neinformovanost či pitomost nechali zaplatit druhé – několik generací dopředu odsoudili k placení za svou blbost.
Člověk by měl vidět věci tak, jak jsou, ve vší krutosti a nezaslepené chlácholivými flastry výmluv, pozdních vytáček a polopravd. Ti lidé, kteří je tehdy v roce 1946 volili, by měli do smrti chodit s hvězdou (ale červenou a pěticípou) s nápisem: „Já za tohle všecko můžu! Já jsem dobrovolně hlasoval pro doživotní otroctví pod sovětským režimem.“
A ti, kdož volili tehdejší sociální demokraty, ti už nemají ani výmluvu toho lpění na předpotopním, zastydlém radikalismu – to už byli jen a jen hlupáci, kteří si mysleli, že volit sociální demokraty v roce 1946 bude stejně bezkonsekventní jako v roce 1935. Tyhle hloupé Jonáše leviatan samozřejmě sežral první.
Ale oni nad propastí hrozícího půlstoletí nebo století v nesvobodě si neodpustili volbičku s výhradou: my sice nejsme komunisti, ale také nemáme nic společného s protikomunistickými, „reakčními“ stranami. My jsme sociální demokraté. Definitivní porážce demokracie pak nahrála právě celá (celá odvedená jak stádo ovcí) sociální demokracie, ve spojenectví s níž získali většinu (myslím něco přes 50 procent) a mohli přistoupit – vybaveni potřebnými ministerstvy a poslanci – k naplánování machtergreifungu zvaného Únor 1948.
Sovětská intervence ve prospěch komunistické menšiny by byla tehdy nemyslitelná, byla to léta, kdy Stalin ještě neměl atomovou bombu, jenomže idioti s volebním právem se v roce 1946 postarali o to, aby v Československu byla komunistická (+ sociálně demokratická) většina. Pak už bylo možné všechno. Pak už všechno jelo jako po másle.
A tak to budu opakovat znova a znova: kdo za tenhle svrab trvající už třetinu století může? Ti, kdo v roce 1946 v Československu hlasovali pro komunistickou partaj. Ti a nikdo jiný. Jakékoli vymlouvání a zamezování téhle kruté jednoduché skutečnosti znamená úhybné myšlení, lhaní si do kapsy, lež lidí se zkorumpovanou mentalitou, kteří i po víc než třicetiletém válení v rudé žumpě si pořád budou hledat nějaké vytáčky, že „ono by to bylo bejvalo dopadlo blbě, i kdybysme……“ Hovno! Vy a nikdo jiný jste jim pomohli k moci! Vy a nikdo jiný! Voliči kandidátky číslo 1 z roku 1946.
Jan Zábrana (1931–1984) český básník, prozaik, esejista a významný překladatel z ruštiny a angličtiny. Narodil se v rodině, ve které oba rodiče byli učitelé, politicky činní v národně socialistické straně. V politických procesech po roce 1948 byli oba odsouzeni k mnoha letům vězení. Jan Zábrana se v Praze se seznámil s výtvarníky a literáty mimo oficiální umělecké struktury, např. Vladimírem Holanem, Bohumilem Hrabalem a dalšími. Celoživotní přátelství navázal s prozaikem a publicistou Josefem Jedličkou a Josefem Škvoreckým.
Sugestivní svědectví o době, svém životě, názorech a postojích podal ve svých poznámkách a deníkových záznamech. Ty začínají rokem 1948, přesněji popřevratovými událostmi, a časově překlenují celý autorův život. Výbor z jeho deníků pod názvem Celý život byl poprvé uspořádán a vydán v roce 1992.
Zdrojový toot: mastodon.arch-linux.cz/@mireee…
like this
Ferda 😻 reshared this.
Komentář
Trumpova cla ničí svět, ve kterém se vyplácí neválčit
Kdo se raduje z toho, že prezident vymáčkl ze spojenců dvě procenta celní sazby, nechápe ekonomiku a dějiny
Fareed Zakaria
respekt.cz/tydenik/2025/32/tru…
V probíhající bouři hrozeb vysokými cly a obchodních dohod ztrácejí Američané ze zřetele to podstatné: zásadní změnu, kterou prochází svět. Spojené státy, tvůrce a zastánce otevřené globální ekonomiky, nyní zavádějí nejvyšší průměrnou celní sazbu za téměř sto let a mají nejvyšší cla ze všech velkých ekonomik světa. Trumpova administrativa otáčí osmdesát let americké hospodářské a zahraniční politiky, která důsledně tlačila na ostatní země, aby odstranily daně, cla a další obchodní omezení. Dopady této politické revoluce nejde měřit dnešními cenami akcií. Spíš tím, jaký svět v jejím důsledku vznikne.
Při oznamování dohod se Bílý dům opakovaně chlubil, že Trump otevřel zahraniční trhy americkým výrobkům. Jaká jsou fakta? Před Trumpovým druhým funkčním obdobím činila průměrná celní sazba na americké výrobky v EU podle evropského think tanku Bruegel 1,35 procenta a průměrná americká celní sazba na výrobky z EU 1,47 procenta. Dokonce i Japonsko, které je považováno za vysoce protekcionistické, mělo průměrné clo na americké zboží kolem tří procent. Průměrné americké clo na japonské zboží činilo asi 1,5 procenta.
Žili jsme ve světě volného obchodu. Cla byla tak nízká, že byla v podstatě irelevantní. (A ano, jiné země uvalují na dovoz necelní překážky, ale to my děláme také.) Trhy si oddechly, že všechny ty obchodní překážky nejsou zdaleka tak vysoké, jak Trump navrhoval v Den osvobození. Investoři byli připraveni na cla astronomická, a tak jsou potěšeni, že jejich sazby sahají jen do pozemského nebe. Ať tak či onak, americká ekonomika je převážně domácí; v roce 2024 činil vývoz méně než 11 procent hrubého domácího produktu USA.
A kromě toho je americká ekonomika nyní z velké části tvořena službami, 86 procent pracovních míst mimo zemědělství je v sektoru služeb. V tomhle nejrychleji rostoucím sektoru ekonomiky měly Spojené státy v roce 2024 obchodní přebytek téměř 300 miliard dolarů. A nevztahují se na něj prakticky žádná cla, protože v Trumpově světě se služby nepočítají. Jeho nostalgický pohled na ekonomickou sílu říká, že důležité je jenom „vyrábění věcí“.
Osmdesát let tlaku
Vůdci hnutí MAGA se chlubí, že Trump „vyhrává obchodní válku“ proti EU, Japonsku a Jižní Koreji. Je pravda, že si prezident správně všiml, že Amerika má na tyto země extra vliv díky velikosti svého trhu a tomu, že jim zajišťuje bezpečnost. Tuto geopolitickou realitu prezident využil (v době rostoucích hrozeb), zmáčkl své nejbližší spojence a vynutil si ústupky. To vše proto, aby cla na americké zboží v EU byla snížena z 1,35 procenta téměř na nulu.
Kdo považuje tyhle malé zisky za americká vítězství, nechápe ekonomiku. Obchodní válku nikdo nevyhraje. Spojené státy nyní zatěžují své vlastní spotřebitele přenesenými náklady na cla, jinými slovy vysoce regresivní daní, která nejvíce dopadne na chudé. Jakým americkým vítězstvím je to, že Američané s nízkými příjmy budou nyní platit o hodně víc za potraviny a oblečení v obchodech jako Costco a Walmart?
Nejširším dopadem těchto cel bude to, že se zásadně změní základní struktura světové ekonomiky. Po desetiletí se země postupně zbavovaly svévolného zasahování vlád do globálního trhu. Historie je lemovaná vládními manipulacemi s obchodem, což vždy vedlo k velkým zkreslením reality a vytváření domácích šampionů, kteří měli víc politického vlivu než ekonomického umu.
USA se proti těmto sklonům postavily a svým úspěchem dokázaly, že zvolily lepší cestu. Jejich technologické společnosti začaly dominovat světu, když se v osmdesátých a devadesátých letech poučily od lídrů trhu, jako byly japonská společnost Sony a nizozemská společnost Philips, a předstihly je. Z velké části to bylo díky tvrdé konkurenci na globálním trhu.
Svět, do kterého vstupujeme, je jiný. Společnosti budou muset věnovat čas a intelektuální kapacitu obcházení pravidel a politikaření. Budou nejprve dodávat zboží do zemí s nízkými cly a poté do Spojených států. Budou podhodnocovat faktury za zboží (které clu podléhá) a nadhodnocovat poplatky za zpracování (které clům nepodléhají). Zvýší svou lobbistickou aktivitu. Američtí firemní lídři si už teď pravidelně jezdí do Washingtonu pro výjimky a výhody. Šéfové firem, kteří dříve brojili proti daním a regulacím, dnes jásají, když Trumpova administrativa rozdává odměny a tresty.
Všem vládám se líbí mít moc nad hospodářstvím, a zvlášť moc svévolnou. Trvalo osmdesát let vytrvalého tlaku, než se Amerika podvolila tržním silám a občanská společnost mohla získat převahu nad státem. USA stvořily obchodující svět, ve kterém se státům vyplácel mír. Vytvořily ekosystém, v němž byly liberální demokracie ekonomicky a geopoliticky vzájemně závislé a propojené. Nyní se Amerika, síla, která tento mírový a prosperující svět stvořila, ubírá opačným směrem.
Autor je americký politolog a publicista; © 2025, Washington Post Writers Group
Význam zprávy o slabé zaměstnanosti
Je to (pravděpodobně) nejistota ohledně cel, hloupost
PAUL KRUGMAN
paulkrugman.substack.com/p/the…
Na nedělním úvodníku o clech pracuji v plném rozsahu, ale šokující zpráva o pracovních místech z dnešního rána vyžaduje komentář.
Je velmi pravděpodobné, že to, co vidíme, je důsledek Trumpových cel - přesněji nejistoty, kterou jeho nevyzpytatelná celní politika vyvolala.
navzdory mýtu cla nemusí nutně způsobovat vysokou nezaměstnanost. činí ekonomiku méně efektivní a chudší, ale nemusí nutně snižovat celkový počet pracovních míst. například británie v 50. letech měla vysoká cla a kontroly dovozu, ale také plnou zaměstnanost. tvrzení, že smoot-hawley způsobil velkou depresi, je mýtus, který částečně podpořili antikeynesiánci, kteří nechtěli připustit, že problémem byla nedostatečná poptávka a odpovědí fiskální stimuly.
Trump však přinesl do této směsi něco zvláštního: Nejen vysoká cla, ale i nepředvídatelná cla. Od 2. dubna nikdo (pravděpodobně včetně Trumpa) netušil, jaké budou celní sazby v příštích několika měsících, natož v dlouhodobém horizontu.
Jak mnozí z nás upozorňovali, tato nejistota byla velkou brzdou podnikatelských investic. Postavíte-li továrnu na základě předpokladu, že se cla vrátí na normálnější úroveň, riskujete, že vaše investice zůstane v nedohlednu, pokud zde zůstanou 20-25% cla. Postavte továrnu založenou na předpokladu, že vysoká cla jsou novým normálem, a budete mít uvízlou investici, pokud se Trump zbaběle stáhne.
Mnozí z nás tak předpovídali zpomalení ekonomiky způsobené nikoli výší cel, ale nejistotou. Přesto se předpovídané zpomalení, ačkoli bylo patrné v "měkkých" datech, jako jsou průzkumy, stále neprojevovalo v tvrdých datech, takže tyto předpovědi vypadaly úplně špatně.
Tvrdá data však nejsou tak tvrdá, jak bychom si přáli. Zejména údaje o mzdách se hodně opírají o předpoklady a interpolace a jsou často revidovány.
A revidovaná čísla nyní ukazují přesně takové zpomalení vyvolané nejistotou, jaké jsem já i mnozí další předpovídali.
Tato čísla neukazují dlouhodobé škody způsobené Trumpovými cly, které jsou ve skutečnosti úplně jiným příběhem. Ve skutečnosti se krátkodobá situace v oblasti zaměstnanosti může zlepšit, když je nyní jasné, že nedojde k žádným skutečným obchodním dohodám, ale jen k obnovení Smoot-Hawleyho dohody, kam až oko dohlédne.
Jedno je jasné: dříve uváděná dobrá čísla byla důkazem Trumpovy geniality. Nyní, když byla revidována pryč, jsou špatná čísla jednoznačně vinou Bidena, možná Jeroma Powella nebo Baracka Obamy.
Trump/Brazílie: Bludy o velkoleposti jdou na jih
Trump si myslí, že může vládnout světu, ale nemá na to šťávu
PAUL KRUGMAN
paulkrugman.substack.com/p/tru…
Promlčecí lhůta?
Poznámka: Trump včera pozdě večer oznámil další cla, některá velmi vysoká. Vše nasvědčuje tomu, že jde o nový normál, pokud soudy nerozhodnou (což by měly), že vše bylo nezákonné. V nedělním podkladu přinesu úplnou analýzu ekonomiky Smoot-Hawley 2.0.
Jak jsem řekl včera, Donald Trump svou obchodní válku "nevyhrává". Zavádí spoustu cel a zatím ho nikdo nezastavil, přestože jeho kroky jsou zjevně nezákonné. Ale "vyhrát" obchodní válku, pokud to něco znamená, znamená použít cla k vymožení smysluplných ústupků od jiných zemí. A i když někteří významní obchodní partneři, zejména Evropská unie, Trumpovi s humorem předstírají ústupky, když se podíváte, co skutečně dělají, je to jen paroprasí.
Je Trump neschopný vyjednavač, kterého lze snadno oklamat? Možná. Ale spíš na to prostě nemá šťávu. Americký trh je velký a odepření přístupu na něj jiným zemím je poškozuje. Ale nebolí je to tolik a každý, kdo si představuje, že Amerika může hrozbou cel donutit k zásadním změnám politiky v zahraničí, trpí iluzemi velkoleposti.
Vezměme si případ Brazílie.
Trumpovo jednání s Brazílií je v některých ohledech výjimečné, a to i v kontextu jeho bezprecedentního rozchodu s 90 lety americké celní politiky. Za prvé, Brazílie čelí 50procentním clům - podstatně vyšším než kdokoli jiný.
Za druhé, Trumpovy požadavky vůči Brazílii se svým charakterem liší od toho, co požaduje po komkoli jiném. Na Evropskou unii a Japonsko se zaměřil kvůli údajným nekalým obchodním praktikám, ačkoli nikdy nebylo jasné, o jaké praktiky přesně jde. Kanada je terčem útoků kvůli tvrzení, že je hlavním zdrojem fentanylu, což je lež, ale byla by to skutečná stížnost, kdyby to byla pravda. Trump však výslovně spojil cla na Brazílii s tím, že tato země se pokouší soudit bývalého prezidenta Jaira Bolsonara za to, že se pokusil zvrátit volby, které prohrál.
Trump je tedy nepřítelem demokracie a odpovědnosti budoucích autoritářů, ale to jsme věděli. Kromě toho je naprosto nezákonné, aby americký prezident používal cla ve snaze ovlivnit vnitřní politiku jiného státu. Prezidenti mají při stanovování cel značnou volnost, ale existuje omezený počet povolených důvodů pro zavedení dočasných cel:
- Aby se americký průmysl mohl nadechnout proti prudkému nárůstu dovozu (§ 201).
- zachovat odvětví důležité pro národní bezpečnost (§ 232)
- nekalé zahraniční praktiky (oddíl 301 a antidumpingová cla)
Prezidenti si mohou nárokovat další pravomoci i v případě hospodářské nouze - Trump však neustále trvá na tom, že se americké ekonomice daří skvěle, což pravděpodobně znamená, že o žádnou nouzi nejde.
Nyní je téměř vše, co Trump v oblasti obchodu dělá, nezákonné, ale v případě Brazílie je to zcela do očí bijící. Myslím, že ani ten nejchytřejší právník bez skrupulí by v americkém právu nenašel nic, co by dávalo prezidentovi právo uvalit cla na nějaký stát nikoli z ekonomických důvodů, ale proto, že se mu nelíbí, co dělá jeho soudnictví. (Slavná poslední slova?)
Konfrontace s Brazílií tak obzvlášť názorně ilustruje nezákonnost Trumpova celního řádění. Ilustruje však také propast mezi množstvím moci, o níž si Trump zřejmě myslí, že ji má, a skutečností.
Neustále se setkávám s články, v nichž se píše, že Spojené státy jsou pro Brazílii druhým nejdůležitějším obchodním partnerem. Ani to není pravda, pokud pomineme skutečnost, že pokud jde o mezinárodní obchod, Evropská unie dostojí svému jménu a v otázce cel představuje jednotnou frontu. V každém případě byste si měli uvědomit, že v celkovém obrazu brazilského exportu opravdu nemáme příliš velký význam. Zde je rozdělení za loňský rok:
https://substackcdn.com/image/fetch/$s_!aWkm!,w_1456,c_limit,f_webp,q_auto:good,fl_progressive:steep/https%3A%2F%2Fsubstack-post-media.s3.amazonaws.com%2Fpublic%2Fimages%2F7bcc79d7-5c14-4869-b996-3369abdb0c3d_1034x606.png
Zdroj: Mezinárodní měnový fond
Opravdu si Trump a jeho poradci myslí, že mohou pomocí cel zastrašit národ s více než 200 miliony obyvatel, aby upustil od snahy bránit demokracii, když 88 procent svého vývozu prodává do jiných zemí než do Spojených států?
Počkejte, je toho víc: Trumpova administrativa vyňala ze svých cel čerstvý pomerančový džus, který se z 90 procent dováží z Brazílie. Zřejmě potřebujeme to, co nám Brazílie prodává. A to je nepřímé přiznání, že v rozporu s Trumpovým neustálým tvrzením platí cla spíše američtí spotřebitelé než zahraniční vývozci.
Někteří z nás chtějí vědět, proč pomerančový džus, bez něhož lidé mohou žít, dostává úlevu, zatímco káva, naprosto nezbytná živina, nikoli.
Jistě, zdá se, že cla se politicky obracejí proti nám. Jako ozvěna toho, co se stalo v Kanadě, kde Trumpův tlak zjevně zachránil současnou liberální vládu před masivními volebními ztrátami, udělaly hrozby vůči Brazílii zázraky s popularitou Luize Inácia Luly da Silvy, současného prezidenta:
Jak jsem řekl, Trump si možná myslí, že může vládnout světu, ale nemá na to šťávu, ať už pomerančovou nebo jinou. Ve skutečnosti neúmyslně dává světu lekci o limitech americké moci.
HUDEBNÍ KÓDA
youtu.be/26BZ0vq7g_0
Musíme volit mezi záchranou demokracie a záchranou Země?
Ne!
ROBERT REICH
robertreich.substack.com/p/do-…
Přátelé,
někteří lidé mi říkají, že bych měl mluvit spíše o klimatické krizi než o krizi demokracie.
Ale víte co? Klimatickou krizi nemůžeme řešit, pokud nezachráníme naši demokracii.
Lee Zeldin, správce Agentury pro ochranu životního prostředí, právě oznámil, že Trumpova administrativa zruší vědecké rozhodnutí, které je základem zákonné pravomoci vlády bojovat proti změně klimatu - "nález o ohrožení" z roku 2009, který dospěl k závěru, že skleníkové plyny ohřívající planetu představují hrozbu pro veřejné zdraví.
Toto jednoduché zjištění umožnilo jedné administrativě za druhou stanovit přísné limity pro emise skleníkových plynů z automobilů, elektráren a dalších průmyslových zdrojů znečištění.
Bez něj nebude mít EPA podle zákona o čistotě ovzduší žádné pravomoci regulovat emise skleníkových plynů, které se v atmosféře hromadí v důsledku spalování fosilních paliv, což vede ke stoupajícím hladinám moří, prudším bouřím, smrtelnějším vlnám veder a dalším extrémním projevům počasí.
Co to sakra dělají?
Jsem dost starý na to, abych si pamatoval klasickou knihu Rachel Carsonové Mlčící jaro z roku 1962 a její strhující příběh o rozsáhlé otravě člověka a přírody pesticidy. Její kniha podnítila požadavky veřejnosti na přímou vládní akci na ochranu životního prostředí - ne kvůli jeho budoucímu využívání, ale kvůli jeho přirozené hodnotě.
Environmentalismus se stal politickým hnutím, které usilovalo nejen o ochranu Země, ale také o regulaci a potrestání těch, kteří ji znečišťují.
Prezidenti Kennedy a Johnson, kteří vycítili, že je to příznivé, zařadili do svých projevů a legislativních programů téma životního prostředí. Ve svých poselstvích Kongresu v letech 1964 a 1965 Johnson důrazně hovořil o ochraně divočiny a nápravě poškozeného životního prostředí.
Hnutí za ochranu životního prostředí se dále rozvíjelo, podporováno veřejností, která se stále více zajímala o kvalitu ovzduší a vody.
Richard Nixon se během ostrých prezidentských voleb v roce 1968 odvolával na životní prostředí. V letech 1969 a 1970 pak jako prezident nařídil řadu rozsáhlých opatření, která značně rozšířila federální regulační ochranu životního prostředí, včetně vytvoření Agentury pro ochranu životního prostředí.
Proč se tedy vracíme zpět - právě v době, kdy skleníkové plyny začaly způsobovat ekologickou katastrofu?
Protože se naší demokracie zmocnily velké korporace, včetně ropného a plynárenského průmyslu, které chtějí vrátit čas v oblasti ochrany životního prostředí. Nasypaly peníze do kampaní politiků - jako je Trump - kteří slíbili, že ji zruší. Otevřeně slíbil velkým ropným a plynárenským společnostem, že se zbaví všech ekologických regulací, pokud ho podpoří ve volbách v roce 2024.
S klimatickou krizí se nevypořádáme, pokud nebude posílena naše demokracie, aby odrážela vůli lidí, a nikoli zisky obřích korporací.
Demokracie a životní prostředí nejsou dva oddělené problémy, z nichž bychom si museli vybrat jeden. Jsou v mnoha ohledech stejné. Demokracie je však základem všeho ostatního. Pokud ji ztratíme - což se právě děje -, nemůžeme udělat nic, protože žádné "my" neexistuje.
like this
reshared this
Média se nedokážou vypořádat s absencí pravdy
A jejich sebejistota posiluje patologické lháře
PAUL KRUGMAN
paulkrugman.substack.com/p/the…
Na příštích pár dní máme hosty a bylo by neslušné strávit celou dobu přikovaní k počítači. Takže tento příspěvek a možná i další budou krátké a poněkud meta.
V úterý jsem mluvil s Gregem Sargentem z New Republic; přepis zde. Vřele doporučuji přihlásit se k odběru Gregova podcastu!
Byla to dobrá, i když depresivní diskuse, částečně o Trumpových obchodních "dohodách", ale také o tom, jak se o nich (ne)informuje. Otázkou je, jak něco takového jako dohoda s Evropskou unií, v níž USA uvalily daně na vlastní obyvatelstvo, zatímco Evropa dala nesmyslné sliby ohledně investic a nákupu energie, vede k titulkům, jako je tento:
Trump vyhrává svou obchodní válku. Co to bude znamenat pro ekonomiku?
Ekonomka Joan Robinsonová už před časem argumentačně předešla Trumpovu argumentaci pro protekcionismus, protože se k nám prý ostatní země chovají nespravedlivě:
Oblíbený názor, že volný obchod je v pořádku, pokud jsou všechny národy volnými obchodníky, ale že když jiné národy zavedou cla, musíme je zavést také, se opírá o argument, že by bylo stejně rozumné naházet do našich přístavů kameny, protože jiné národy mají skalnaté pobřeží.
Ještě horší však je, když prezident zaminuje naše přístavy na základě falešného tvrzení, že jiné národy mají skalnaté pobřeží - a média prohlásí, že vyhrává.
O tom, že média mají problém nazývat lež lží, mluvím už mnoho let - vlastně od svého prvního roku, kdy jsem psal pro Timesy. Tehdy jsem tváří v tvář lžím George W. Bushe o daních a sociálním zabezpečení navrhl, že kdyby kandidát řekl, že Země je placatá, titulky by zněly "Názory na tvar planety se liší". Přesto mediální organizace stále nepřišly na to, jak se s tím vypořádat. Řekl jsem Gregovi,
Říci, že prezident USA provádí drastické změny politiky, aby vyléčil problém, který existuje pouze v jeho představách, to je velmi obtížné... to zní nevyváženě. Zní to, jako byste dělali reklamu demokratům, i když ve skutečnosti jen informujete o ploché pravdě.
A tak si myslím, že mediální organizace stále nepřišly na to, jak se s tím vypořádat. Faktem je, že celá Trumpova obchodní válka je založena na mylné verzi fungování světové ekonomiky. Ale kromě toho, že se Trumpova administrativa může pokusit potrestat vaši organizaci, pokud o tom budete informovat, je to také prostě velmi v rozporu s tím, že "lidé chtějí působit objektivně". A bohužel opět platí stará hláška Stephena Colberta: "Realita má známou liberální zaujatost". Pokud informujete o tom, co se skutečně děje, zní to liberálně.
Měl jsem říct, že tento problém je mnohem větší než obchod. Mezinárodní ekonomie je mým domovským revírem, takže mám tendenci zaměřovat se na to, jak Trump zničil mezinárodní obchodní systém a vrátil cla na úrovni Smoot-Hawleyho na základě tvrzení, že ostatní země nás využívají a blokují náš vývoz, což je čirá fantazie. Jsou však horší věci než cla, které jsou také zdůvodňovány zcela falešnými tvrzeními.
Co je horší než cla? Masové deportace, při nichž maskovaní muži tvrdí, že jsou vládní agenti - kdo to má vědět? - zabavují lidi na ulici a v některých případech je posílají do zámořských gulagů. To vše je ospravedlňováno tvrzením, že Američané jsou terorizováni přistěhovaleckými zločinci. Trump:
Pro bochník chleba si nemůžete dojít přes ulici. Postřelí vás, přepadnou, znásilní, ať už je to cokoli.
Ve skutečnosti kriminalita prudce poklesla:
Kolik jste ale viděli titulků, které poukazují na to, že Trump ničí základní občanské svobody ve jménu boje proti neexistující vlně kriminality? Pár jich bylo - mám pocit, že média jsou o něco ochotnější upozorňovat na lži o zločinnosti než na lži o ekonomice. Ale Trumpovo hlásání falešné vlny kriminality by mělo být ústředním bodem všech zpráv o jeho protiimigrantské politice, a to není.
A pak jsou tu útoky na univerzity. Není to můj obor, ale pokud mohu soudit, představa, že univerzity ovládly wokna, DEI a podobně, je zcela v rozporu s důkazy. Najdete na univerzitních kampusech antisemitismus? Samozřejmě, protože antisemitismus najdete všude. Ale mnohem víc se bojím MAGA, která je zamořená skutečnými nacisty, než několika levicových vysokoškoláků.
Každopádně ne, Trump svou obchodní válku nevyhrává - možná s výjimkou médií, která se zřejmě rozhodla, že střelit se do nohy a nečelit odvetě je vítězství.
HUDEBNÍ KÓDA
S tématem to nemá nic společného. Jen video pro dobrou náladu a připomínka, že z Atlanty vzejdou i dobré věci:
youtu.be/84aNOLPm7yU
Trumpův fašismus pod drobnohledem
Trumpův režim přebírá kontrolu nad všemi významnými institucemi v Americe. Tady je návod, jak na to.
ROBERT REICH
robertreich.substack.com/p/thi…
Přátelé,
dnes vám chci popsat konkrétní mechanismus kontroly, který Trumpův režim používá nad základními americkými institucemi - médii, vysokým školstvím, našimi největšími korporacemi a Wall Streetem.
Vše je uvedeno drobným písmem.
Začněte u CBS. Tu nyní vlastní společnost Skydance Media. Federální komise pro komunikace pod vedením svého předsedy jmenovaného Trumpem Brendana Carra trvala na tom, aby jako podmínku pro povolení Paramountu prodat CBS Skydance nový vlastník instaloval "ombudsmana".
Co bude tento ombudsman dělat? Podle dohody Skydance Media s FCC bude ombudsman "přijímat a vyhodnocovat všechny stížnosti na zaujatost nebo jiné obavy týkající se CBS" po dobu nejméně dvou let.
Dohoda neupřesňuje význam pojmu "podjatost", nedefinuje, na čí "stížnosti" se má reagovat, ani nevyjmenovává, jaké "jiné obavy" mohou být důvodem k přijetí opatření. Nic z toho však není těžké si představit. Sám Trump by si mohl stěžovat na zaujatost CBS nebo na cokoli jiného. Ve skutečnosti to pravděpodobně udělá. Už to minimálně jednou udělal.
Pokud pak ombudsman rozhodne, že jakákoli stížnost na podjatost nebo jiná obava je oprávněná, CBS ji bude muset napravit. Pokud ombudsman rozhodne, že CBS nápravu nezjednala, musí tak učinit nový prezident Skydance Media David Ellison.
Pokud Ellison nápravu nezjedná - nebo pokud se Trump domnívá, že problém přetrvává bez ohledu na rozhodnutí ombudsmana - může Trumpův režim tvrdit, že CBS nedodržela dohodu, a v takovém případě by vlastnictví Skydance CBS mohlo být napadeno u FCC. Cena jejích akcií by prudce klesla.
Všimněte si, že tato metoda kontroly Trumpa je nepřímá, ale účinná. Režim si nemusí vynucovat kontrolu nad CBS, jen si ponechává moc tak učinit. A je na Trumpovi, aby určil, co bude muset CBS udělat, aby nebyla shledána "neobjektivní" nebo aby se vyhnula jakýmkoli "jiným obavám".
Podobný mechanismus kontroly funguje i na Kolumbijské univerzitě, jejíž nová dohoda s Trumpovým režimem stanoví vzájemně dohodnutý "monitor", který bude podobně jako ombudsman CBS reagovat na stížnosti na "zaujatost".
Columbia bude monitoru poskytovat podrobné informace o rase přijatých a nepřijatých studentů, včetně průměrných známek a výsledků standardizovaných testů rozdělených podle rasy. Veškeré údaje týkající se postupů při přijímání a povyšování zaměstnanců fakulty a administrativy musí být každoročně poskytovány monitorovacímu orgánu a údaje o přijímání zaměstnanců budou podrobeny "komplexnímu auditu".
Monitor má také za úkol zajistit, aby univerzita zavedla postupy, které zaručí "občanskou diskusi, svobodné zkoumání, otevřenou diskusi a základní hodnoty rovnosti a respektu". Monitor bude také přezkoumávat údaje, aby se ujistil, že Kolumbijská univerzita uplatňuje disciplínu bez ohledu na imigrační status studenta.
Rozhodnutí monitora mají poradní charakter. Pokud Trumpův režim nebude s rozhodnutím monitora spokojen nebo bude mít pocit, že univerzita nejedná v souladu s ním, vyhrazuje si právo zahájit nové vyšetřování Columbie a případně zrušit současné nebo budoucí federální prostředky na výzkum.
Stejně jako dohoda s CBS dává i dohoda s Columbií Trumpovu režimu konečnou moc. Umožňuje režimu udržet si kontrolu nad Kolumbijskou univerzitou tím, že nad ní drží obušek. Jak řekla Linda McMahonová, Trumpova ministryně školství, pro Fox Business: "Je to monumentální vítězství konzervativců, kteří chtěli na těchto elitních kampusech dlouho něco dělat, protože jsme měli tak krajně levicové profesory."
Nebo vezměme v úvahu dohodu Trumpova režimu, která umožňuje společnosti Nippon Steel převzít U.S. Steel.
Během své kampaně v roce 2024 Trump odsoudil akvizici U.S. Steel společností Nippon Steel jako hrozbu pro americkou výrobu. "Jsem zcela proti tomu, aby kdysi velkou a mocnou společnost U.S. Steel koupila zahraniční společnost, v tomto případě japonská Nippon Steel," napsal Trump v příspěvku na sociální síti Truth. "Jako prezident tento obchod zablokuji. Kupující si musí dát pozor!!!"
Po svém opětovném nástupu do funkce však Trump obchod schválil. Bylo to však poté, co donutil společnost Nippon Steel, aby Trumpovu režimu poskytla "zlatou akcii" - což v podstatě dává Trumpovi právo veta nad strategickými rozhodnutími společnosti.
Vidíte ten vzorec? Právo veta nad strategickými rozhodnutími. Ombudsmana. Monitorovací orgány.
Všechno jsou to mechanismy, které dávají Trumpovu režimu moc zabránit těmto institucím - televizní stanici, univerzitě nebo korporaci - dělat něco, co Trumpův režim nechce. Protože je však tato moc držena v záloze, Trump ji nemusí projevit. Šéfové těchto institucí udělají všechnu práci za něj; pravděpodobně mu vyjdou vstříc, aby režim neurazili. Potenciální mrazivý efekt je obrovský.
Podobně je to s velkými právnickými firmami, které se Trumpovi vzdaly. A s televizí ABC. A s kontrolou Jeffa Bezose nad redakcí deníku The Washington Post - která je zřejmě motivována strachem, že by Trump mohl podniknout odvetné kroky proti dalším Bezosovým firmám, pokud Bezos nedonutí Post, aby se přizpůsobil.
Stejné je to i s Wall Street. "Pracoval jsem na několika obchodech, kde mi lidé z Bílého domu říkali, co mohu a nemohu dělat," řekl nedávno listu Financial Times jeden z předních obchodníků, který se podílí na fúzích a akvizicích nesouvisejících s vládou. "Takovou míru vměšování jsem ještě nezažil."
Všimněte si těchto slov: Takovou míru vměšování jsem ještě nezažil. A to od obchodníka na Wall Street! Tato slova se týkají stále více amerických institucí, které dříve nepodléhaly vládní kontrole.
Tato úroveň vměšování brání veřejné kritice Trumpa, což je to, co Trump chce. Odrazuje také od takzvané "konzervativní zaujatosti" při přijímání zaměstnanců na univerzity, ať už ji chce Trumpův režim definovat jakkoli. Eviduje vše, co se Trumpovi nelíbí, například firemní programy "rozmanitosti, rovnosti a inkluze" nebo transgenderové ženy v ženském sportu či smlouvy s lidmi nebo institucemi, vůči nimž Trump chová zášť.
Stručně řečeno, tato úroveň zásahů dává Trumpovu režimu potenciální kontrolu nad téměř každou institucí a organizací v Americe, nad každým aspektem amerického života - ovšem nepřímo, tiše a jako výchozí, pokud vedoucí představitelé instituce zajdou příliš daleko.
Jsem dost starý na to, abych si pamatoval doby, kdy se konzervativní republikáni zasazovali o omezenou vládu a obviňovali demokraty, že chtějí příliš mnoho vlády. Teď už ne.
Nyní se nacházíme v bodě amerických dějin, kdy takzvaný republikánský režim ve Washingtonu rozšiřuje svou kontrolu daleko za hranice nejdivočejších snů těch nejlevicovějších demokratů - nebo dokonce socialistů.
Tato kontrola však není vykonávána veřejně. Probíhá v zákulisí. Najdeme ji v drobném písmu. A je osobní. Závisí na Trumpových rozmarech.
Takhle vypadá fašistická kontrola, lidi.
Mimochodem, příští úterý 5. srpna vyjdou mé paměti o mém životě a době s názvem Coming Up Short zde bookshop.org/p/books/coming-up… na Bookshop.org, který podporuje místní knihkupectví, nebo je najít kdekoli, kde se prodávají knihy.
Napsal jsem ji, abych se podělil o to, co jsem se naučil o zastavení šikany - v době amerických dějin, kdy máme co do činění s autoritářským tyranem, který podporuje šikanu v celém národě i ve světě.
Doufám, že vám pomůže pochopit, jak proti šikaně bojovat. A proč tak vášnivě věřím, že se nám to podaří.
like this
Ferda 😻 reshared this.
Fosilní blázen
Jak se Evropa svezla s Trumpem
PAUL KRUGMAN
paulkrugman.substack.com/p/fos…
Evropská unie, stejně jako mnoho amerických institucí, v Trumpově testu naprosto selhala. eU je ekonomickou velmocí a mohla účinně reagovat na Trumpova nezákonná cla, která jsou podle amerického i mezinárodního práva nezákonná. místo toho evropa neudělala nic a dokonce udělala několik zjevných ústupků.
Ale všimněte si mé formulace: zdánlivé ústupky. Optika dohody mezi Trumpem a EU byla ponižující a na optice záleží. Pokud však prozkoumáte podstatu, začne to vypadat, že Evropa si z Trumpa dělala blázny. Konkrétně z fosilního hlupáka.
EU dala Trumpovi dva jakési sliby. Zaprvé, že bude ve Spojených státech investovat 600 miliard dolarů. Za druhé, že v příštích třech letech nakoupí americkou energii, především ropu a plyn, v hodnotě 750 miliard dolarů. První slib byl prázdný, zatímco druhý byl nesmysl.
Pokud jde o tyto investice: Evropské vlády nejsou jako Čína, která může společnostem nařizovat, kam mají své peníze vložit. A Evropská komise, která obchodní dohodu uzavřela, dokonce ani není vládou - může vyjednávat o clech, ale jinak má jen malou moc. V neděli Politico hovořilo s představiteli Komise, kteří fakticky potvrdili, že investiční příslib je nesmyslný:
Dva vysocí úředníci Evropské komise v pondělí upřesnili, že peníze budou pocházet výhradně od soukromých evropských společností a veřejné investice nebudou mít žádný přínos.
"Není to něco, co by EU jako veřejný orgán mohla zaručit. Je to něco, co je založeno na záměrech soukromých společností," řekl jeden z vysokých úředníků Komise. Komise neřekla, že zavede nějaké pobídky, aby zajistila, že soukromý sektor splní tento cíl 600 miliard dolarů, ani neuvedla přesný časový rámec pro investice.
Takže to, co EU ve skutečnosti slíbila v oblasti investic, bylo nic, Nichts, rien (čistá nula).
Závazek zvýšit vývoz energie z USA byl mnohem konkrétnější a obsahoval časový rámec. Ale k tomu nedojde. Ve skutečnosti se to nestane na třech úrovních.
Za prvé, Evropská komise, která nemůže soukromému sektoru říkat, kam má investovat, stejně tak nemůže soukromému sektoru říkat, kde má nakupovat ropu a plyn. Jak by to vůbec mohlo fungovat?
Za druhé, slibovaná úroveň dovozu do EU je pravděpodobně fyzicky nemožná. Zejména přeprava zkapalněného zemního plynu (LNG) vyžaduje specializovanou infrastrukturu na obou koncích. Na straně USA již terminály LNG pracují na hranici svých možností, zatímco evropská zařízení LNG jsou "napjatá na maximum". EU právě slíbila, že v příštích třech letech výrazně zvýší dovoz energie z Ameriky, ale je pochybné, zda by Evropa do konce tohoto období dokázala vybudovat nějakou potřebnou infrastrukturu, a to i s pomocí nárazového investičního programu.
A proč by se někdo do takového investičního programu pouštěl na kontinentu, který rychle přechází na obnovitelné zdroje energie? Jak řekl jeden energetický analytik listu Financial Times,
Evropská poptávka po plynu je mírná a ceny energií klesají. V každém případě jsou to soukromé společnosti, nikoliv státy, kdo uzavírá smlouvy na dovoz energie. Ať se nám to líbí nebo ne, v Evropě vítězí větrné elektrárny.
Zdůraznění přidáno, protože jak každý ví, Trump má slepou, iracionální nenávist k větrné energii.
Konečně, i kdyby se evropě nějak podařilo překonat právní a fyzické překážky, aby mohla nakupovat mnohem více fosilních paliv z ameriky, ropa i lng jsou zastupitelné komodity obchodované na globálních trzích. to znamená, že jakékoli zvýšení nákupů z evropy by spíše přesměrovalo americký vývoz, než aby ho zvýšilo: Prodávali bychom více do Evropy, ale méně například do Japonska a Číny.
Takže k velkému nárůstu vývozu energií z USA, který by byl způsoben poptávkou z Evropy, nedojde. Jak ale Evropa vysvětlí, že se jí to nepodaří dotáhnout do konce?
Možná nebude muset. Již během Trumpova prvního funkčního období Čína slíbila, že bude nakupovat velké množství amerického zemědělského zboží, ale nikdy to neudělala. Pokud vím, Trump z toho nikdy nedělal problém. Dostal se k oznámení velkého obchodu a pak ztratil zájem.
A pokud se tato otázka skutečně objeví, jestli je něco, v čem jsou úředníci evropské komise opravdu dobří - možná lépe než kdokoli jiný na světě - je to byrokratické zdržování a mlžení. možná se někdy velcí, silní evropští muži se slzami v očích sejdou s trumfem a řeknou: "pane, máme dočasný problém s ustanovením č. 14159 jednotného evropského zákona z roku 1986. ale každým dnem to vyřešíme."
Sečteno a podtrženo: Ať už si Trump myslí cokoli, Evropa se nechystá výrazně podpořit americkou produkci fosilních paliv. To se mu nebude líbit, pokud mu to někdo řekne. Ale my ostatní bychom měli být rádi. Jak už jsem psal dříve, obnovitelné zdroje energie jsou jednoznačně energetickou technologií budoucnosti. Trump a jeho spojenci jsou luddité, kteří se snaží bránit pokroku a udržet nás ve spalování fosilních paliv. Jejich posedlost "burn, baby, burn" je pro Ameriku a svět velmi špatná. Ale alespoň si můžeme být poměrně jistí, že Evropa nebude pomáhat, ehm, tuto posedlost podporovat.
HUDEBNÍ KÓDA
youtu.be/WEhS9Y9HYjU
@Ferda 😻 @Tritol @GuloGulo
GameInternals
Samá teorie, žádná praxe
Cílem GameInternals je šířit znalosti o zajímavých herních mechanismech i mimo komunity herních nadšenců. Každý příspěvek se zaměřuje na konkrétní herní mechaniku, kterou by za normálních okolností znali pouze hráči určité hry na vysoké úrovni, a snaží se ji vysvětlit způsobem, který by byl srozumitelný i čtenářům, kteří danou hru neznají.
Články na GameInternals vyhledal a napsal Chad Birch, hráč a programátor z Calgary v kanadské Albertě.
web.archive.org/web/2019110702…
Pochopení chování ducha Pac-Mana
(Publikováno dne Prosinec 2, 2010)
Zdá se mi správné začít tento blog tématem, které mě inspirovalo k jeho založení. Není to tak dávno, co jsem narazil na knihu Jameyho Pittmana "Pac-Man Dossier", což je směšně podrobné vysvětlení mechaniky hry Pac-Man. Přišlo mi to naprosto fascinující, takže tato stránka je mým pokusem objevit a shromáždit podobně podrobné informace o dalších hrách (i když v mnohem menších celcích). Nicméně jako takovou malou poctu začnu také Pac-Manem, konkrétně umělou inteligencí duchů. Je to zajímavé téma a doufám, že můj výklad bude o něco přístupnější než Jameyho, a to díky tomu, že se soustředím pouze na informace relevantní pro chování duchů.
O hře
"Všechny tehdy dostupné počítačové hry byly násilného typu - válečné hry a hry typu Space Invader. Neexistovaly hry, které by si mohl užít každý, a už vůbec ne hry pro ženy. Chtěl jsem přijít s "komickou" hrou, kterou by si mohly užít i ženy."
Toru Iwatani, tvůrce hry Pac-Man
Pac-Man je jednou z nejznámějších videoher všech dob a většina lidí (i nehráčů) ji alespoň zběžně zná. Smysl hry je velmi jednoduchý - hráč je umístěn do bludiště plného jídla (zobrazeného jako kuličky nebo tečky) a musí ho všechno sníst, aby postoupil do další úrovně. Tento úkol ztěžují čtyři duchové, kteří Pac-Mana v bludišti pronásledují. Pokud se Pac-Man dostane do kontaktu s některým z duchů, hráč ztratí život a pozice Pac-Mana a duchů se vrátí na výchozí pozice, avšak všechny snědené tečky zůstanou na svých místech. Kromě toho, že se jim Pac-Man jednoduše vyhne, jsou jeho jedinou obranou proti duchům čtyři větší "energizující" kuličky umístěné v rozích bludiště. Snědení jedné z nich způsobí, že se duchové vyděsí a na krátkou dobu se stáhnou, a v prvních úrovních hry může Pac-Man během tohoto období duchy dokonce sníst a získat bonusové body. Snědený duch není zcela zlikvidován, ale je vrácen na výchozí pozici a poté pokračuje v pronásledování. Kromě pojídání teček a duchů jsou jediným dalším zdrojem bodů dva kusy ovoce, které se objevují během každé úrovně poblíž středu bludiště. První ovoce se objeví, když Pac-Man sní 70 teček v bludišti, a druhé, když jich sní 170.
web.archive.org/web/2019110702…
Každá úroveň hry Pac-Man má stejné uspořádání bludiště, které obsahuje 240 běžných "potravinových" bodů a 4 energizéry. Tunely, které vedou z levého a pravého okraje obrazovky, slouží jako zkratky na opačnou stranu obrazovky a mohou je používat jak Pac-Man, tak duchové, ačkoli rychlost duchů je během pobytu v tunelu značně snížena. I když je rozložení stále stejné, úrovně jsou stále obtížnější díky úpravám rychlosti Pac-Mana a změnám rychlosti i chování duchů. Po dosažení 21. úrovně již nejsou provedeny žádné další změny herních mechanismů a každá úroveň od 21. úrovně je v podstatě identická.
Společné prvky chování duchů
"No, ve hře o jídle není moc zábavy, takže jsme se rozhodli vytvořit nepřátele, abychom do hry vnesli trochu vzrušení a napětí. Hráč musel s nepřáteli bojovat, aby získal jídlo. A každý z nepřátel má svůj vlastní charakter. Nepřátelé jsou čtyři malé příšerky ve tvaru duchů, z nichž každá má jinou barvu - modrou, žlutou, růžovou a červenou. Čtyři různé barvy jsem použil hlavně proto, abych potěšil ženy, které hrají - myslel jsem, že se jim budou líbit hezké barvy."
- Toru Iwatani, tvůrce hry Pac-Man
Každý z duchů má naprogramovanou individuální "osobnost", jiný algoritmus, který používá k určení svého způsobu pohybu v bludišti. Porozumět tomu, jak se jednotliví duchové chovají, je nesmírně důležité, abyste se jim mohli účinně vyhnout. Než se však budeme zabývat jejich individuálním chováním, prozkoumejme nejprve logiku, kterou sdílejí.
Dům duchů
Když hráč zahájí hru Pac-Man, nejsou na něj okamžitě zaútočeni všichni čtyři duchové. Jak je znázorněno na diagramu počáteční pozice hry, pouze jeden duch začíná ve skutečném bludišti, zatímco ostatní jsou uvnitř malého prostoru uprostřed bludiště, často označovaného jako "dům duchů". Kromě začátku úrovně se duchové do této oblasti vracejí pouze v případě, že je sežere nabitý Pac-Man, nebo v důsledku resetování jejich pozic po smrti Pac-Mana. Jinak je dům duchů nepřístupný a není platnou oblastí, kam by se Pac-Man nebo duchové mohli přesunout. Duchové se vždy pohybují doleva, jakmile opustí dům duchů, ale mohou téměř okamžitě změnit směr v důsledku efektu, který bude popsán později.
Podmínky, které určují, kdy jsou tři duchové, kteří začnou v domě duchů, schopni ho opustit, jsou ve skutečnosti poměrně složité. Z tohoto důvodu je budu považovat za něco mimo rámec tohoto článku, zejména proto, že po dokončení několika prvních úrovní se stávají mnohem méně důležitými. Pokud máte zájem si o těchto pravidlech (a jejich zajímavém využití) přečíst, v Pac-Man Dossier se jim jako vždy věnují podrobně (v rubrice "Home Sweet Home").
Cílové dlaždice
web.archive.org/web/2019110702…
Většina designu a mechanik hry Pac-Man se točí kolem myšlenky rozdělení hrací plochy na dílky. "Dílkem" se v tomto kontextu rozumí čtverec o rozměrech 8 x 8 pixelů na obrazovce. Rozlišení obrazovky hry Pac-Man je 224 x 288, takže celková velikost hrací plochy je 28 x 36 dílků, i když většina z nich není přístupná ani Pac-Manovi, ani duchům. Jako příklad vlivu dlaždic lze uvést, že duch je považován za chyceného Pac-Manem, pokud obsadí stejnou dlaždici jako on. Kromě toho se každá kulička v bludišti nachází uprostřed své vlastní dlaždice. Je třeba poznamenat, že vzhledem k tomu, že sprity Pac-Mana a duchů jsou větší než jedna dlaždice, nejsou nikdy zcela obsaženy v jedné dlaždici. Z tohoto důvodu se pro účely hry má za to, že postava zabírá tu dlaždici, která obsahuje její středový bod. To je důležitý poznatek při vyhýbání se duchům, protože Pac-Man bude chycen pouze v případě, že se duchovi podaří přesunout svůj středový bod na stejnou dlaždici jako Pac-Man.
Klíčem k pochopení chování duchů je koncept cílové dlaždice. Ve velké většině případů má každý duch určitou cílovou dlaždici, na kterou se snaží dostat, a jeho chování se točí kolem snahy dostat se na tuto dlaždici ze své aktuální dlaždice. Všichni duchové používají ke své cestě k cíli identické metody, ale rozdílné osobnosti duchů vznikají díky individuálnímu způsobu, jakým si každý duch vybírá svou cílovou dlaždici. Všimněte si, že neexistuje žádné omezení, že cílové dlaždice musí být skutečně možné dosáhnout, mohou se nacházet (a často se také nacházejí) na nepřístupné dlaždici a mnoho běžných chování duchů je přímým důsledkem této možnosti. Cílovými dlaždicemi se budeme podrobněji zabývat v následujících kapitolách, ale prozatím mějte na paměti jen to, že duchové jsou téměř vždy motivováni snahou dosáhnout konkrétní dlaždice.
Režimy pohybu duchů
Duchové jsou vždy v jednom ze tří možných režimů: Chase=Honička, Scatter=Rozptyl nebo Frightened=Vyděšený. "Normální" režim, ve kterém duchové pronásledují Pac-Mana, je Chase (Honička) a v tomto režimu tráví většinu času. V režimu Honička všichni duchové používají při výběru cílové dlaždice pozici Pac-Mana, i když pro některé duchy je významnější než pro jiné. V režimu Rozptyl má každý duch pevně stanovenou cílovou dlaždici, z nichž každá se nachází těsně za jiným rohem bludiště. To způsobuje, že se čtyři duchové rozptýlí do rohů, kdykoli jsou v tomto režimu. Režim Strach (Vyděšený) je jedinečný, protože duchové v tomto režimu nemají konkrétní cílovou dlaždici. Místo toho se pseudonáhodně rozhodují, které zatáčky provedou na každé křižovatce. Duch v režimu Vyděšený se také zbarví tmavě modře, pohybuje se mnohem pomaleji a může být sežrán Pac-Manem. Doba trvání režimu Vyděšený se však s postupujícími úrovněmi zkracuje a od 19. úrovně je zcela eliminována.
"Abych dodal hře napětí, chtěl jsem, aby příšery v určité fázi hry Pac Mana obklopily. Cítil jsem však, že pro lidskou bytost, jako je Pac Man, by bylo příliš stresující být neustále obklíčen a pronásledován. Proto jsem vytvořil invaze příšer tak, aby přicházely ve vlnách. Zaútočí a pak se stáhnou. Postupem času se přeskupovaly, útočily a zase se rozprchly. Přišlo mi to přirozenější než neustálé útoky."
- Toru Iwatani, tvůrce Pac-Mana
Změny mezi režimy Pronásledování a Rozptyl probíhají s pevně stanoveným časovačem, což způsobuje Iwatanim popsaný efekt "vlny". Tento časovač se resetuje na začátku každé úrovně a vždy, když dojde ke ztrátě života. Časovač se také pozastaví, když jsou duchové v režimu Vyděšený, který nastane vždy, když Pac-Man sní energizér. Když režim Strach skončí, duchové se vrátí do svého předchozího režimu a časovač pokračuje tam, kde skončil. Duchové začínají v režimu Honička a jsou definovány čtyři vlny střídání Rozptyl/Honička, po kterých duchové zůstanou v režimu Honička po neomezenou dobu (dokud se časovač neresetuje). Pro první úroveň jsou doby trvání těchto fází následující:
- Rozptyl po dobu 7 sekund, poté Honička po dobu 20 sekund.
- Rozptyl po dobu 7 sekund, poté Honička po dobu 20 sekund.
- Rozptyl po dobu 5 sekund, poté Honička po dobu 20 sekund.
- Rozptyl po dobu 5 sekund, poté se trvale přepněte do režimu Honička.
Doba trvání těchto fází se poněkud změní, když hráč dosáhne 2. úrovně, a ještě jednou, když dosáhne 5. úrovně. Počínaje 2. úrovní se třetí režim Honička výrazně prodlouží na 1033 sekund (17 minut a 13 sekund) a následující režim Rozptyl trvá jen 1/60 sekundy, než duchové přejdou do svého trvalého režimu Honička. Změny na 5. úrovni na to navazují a navíc zkracují délku prvních dvou režimů Rozptyl na 5 sekund a přidávají zde získané 4 sekundy ke třetímu režimu Honička, čímž jej prodlužují na 1037 sekund (17:17). Co se týče režimu Rozptyl o délce 1/60 sekundy v každé úrovni kromě první, i se může zdát, že přepínání režimů na tak zanedbatelnou dobu je zbytečné, má to svůj důvod, který bude brzy odhalen.
Základní pravidla pohybu duchů
Dalším krokem je pochopit, jak přesně se duchové snaží dosáhnout svých cílových dlaždic. Umělá inteligence duchů je velmi jednoduchá a krátkozraká, což činí komplexní chování duchů ještě působivějším. Duchové při svém pohybu po bludišti vždy plánují pouze jeden krok do budoucnosti. Kdykoli duch vstoupí na novou dlaždici, podívá se dopředu na další dlaždici, ke které se dostane, a rozhodne se, kterým směrem se otočí, až tam dorazí. Tato rozhodnutí mají jedno velmi důležité omezení, a to, že duchové se nikdy nesmí rozhodnout změnit směr své cesty. To znamená, že duch nemůže vstoupit na dlaždici z levé strany a pak se rozhodnout obrátit směr a vrátit se zpět doleva. Z tohoto omezení vyplývá, že kdykoli duch vstoupí na dlaždici s pouze dvěma východy, bude vždy pokračovat stejným směrem.
Z tohoto pravidla však existuje jedna výjimka, a to že kdykoli duchové změní režim z Honička nebo Rozptyl na jakýkoli jiný, jsou nuceni změnit směr, jakmile vstoupí na další destičku. Tento vynucený pokyn přepíše jakékoli rozhodnutí, které duchové předtím učinili o směru pohybu, když dosáhnou této dlaždice. To účinně funguje jako upozornění pro hráče, že duchové změnili režim, protože je to jediný okamžik, kdy duch může změnit směr. Všimněte si, že když duchové opustí režim Strach, nezmění směr, ale tato konkrétní změna je již zřejmá díky tomu, že se duchové vrátí do svých běžných barev z tmavě modré barvy režimu Strach. Pak tedy režim Rozptýlení 1/60 sekundy v každé úrovni po první způsobí, že všichni duchové změní směr své cesty, i když jejich cíl fakticky zůstává stejný. Tento vynucený pokyn k obrácení směru se vztahuje i na všechny duchy, kteří jsou stále uvnitř domu duchů, takže duch, který ještě nevstoupil do bludiště v době, kdy dojde k prvnímu přepnutí režimu, opustí dům duchů s již probíhajícím pokynem "obrať směr, jakmile to půjde". To způsobí, že se budou po velmi krátkou dobu pohybovat vlevo jako obvykle, ale téměř okamžitě změní směr a místo toho půjdou vpravo.
web.archive.org/web/2019110702…
Výše uvedený diagram znázorňuje zjednodušené uspořádání bludiště. Rozhodování je nutné pouze v případě, že se blížíte k destičkám "křižovatek", které jsou na diagramu vyznačeny zeleně.
web.archive.org/web/2019110702…
Pokud je třeba rozhodnout, kterým směrem se otočit, volba se provádí podle toho, který z kamenů sousedících s křižovatkou přivede ducha nejblíže k cílovému kameni, měřeno přímkou. Změří se vzdálenost od každé možnosti k cílové dlaždici a vybere se ta, která je nejblíže cílové dlaždici. Na obrázku vlevo se duch na průsečíku otočí směrem nahoru. Pokud jsou dvě nebo více potenciálních možností ve stejné vzdálenosti od cíle, rozhoduje se mezi nimi v pořadí nahoru > doleva > dolů. Rozhodnutí o výjezdu vpravo nemůže být nikdy provedeno v situaci, kdy jsou dva kameny stejně vzdálené od cíle, protože jakákoli jiná možnost má vyšší prioritu.
web.archive.org/web/2019110702…
Protože jediným hlediskem je, která dlaždice ducha okamžitě přiblíží k cíli, může to vést k tomu, že duchové zvolí "špatnou" odbočku, když je původní volba přiblíží, ale celková cesta je delší. Příklad je uveden vpravo, kde se při přímém měření jeví jako lepší volba výjezd vlevo. Výsledkem je však celková délka cesty k cíli 26 políček, zatímco při výjezdu doprava by byla cesta dlouhá pouze 8 políček.
Posledním zvláštním případem, na který je třeba dávat pozor, jsou čtyři křižovatky, které byly na zjednodušeném diagramu bludiště vybarveny žlutě. Tyto specifické křižovatky mají další omezení - duchové si z těchto políček nemohou zvolit cestu vzhůru. Pokud do nich vstoupí z pravé nebo levé strany, budou vždy pokračovat opačnou stranou (s výjimkou vynuceného obrácení směru). Všimněte si, že toto omezení se nevztahuje na režim strachu a strašidla se zde mohou otočit směrem nahoru, pokud k tomuto rozhodnutí dojde náhodně. Duch vstupující na tyto dlaždice shora může také obrátit směr zpět nahoru, pokud při vstupu na dlaždici dojde k přepnutí režimu, omezení platí pouze při "běžném" rozhodování. Pokud je Pac-Man těsně pronásledován duchy, může na ně získat náskok tím, že se na jedné z těchto křižovatek otočí směrem nahoru, protože budou nuceni zvolit delší objízdnou trasu.
Jednotlivé osobnosti duchů
"Toto je jádro hry. Chtěl jsem, aby každý duchovní nepřítel měl specifický charakter a vlastní specifické pohyby, aby se všichni nehonili za Pac Manem v jednom šiku, což by bylo únavné a ploché."
- Toru Iwatani, tvůrce Pac-Mana
web.archive.org/web/2019110702…
Jak již bylo zmíněno, jediné rozdíly mezi duchy spočívají ve způsobu výběru cílových kamenů v režimech Honička a Rozptyl. Jediný oficiální popis osobnosti každého ducha pochází z jednoslovného popisu "postavy" zobrazeného v režimu přitahování ve hře. Nejprve se podíváme na to, jak se duchové chovají v režimu Rozptyl, protože ten je extrémně přímočarý, a poté se podíváme na přístup každého ducha k výběru cíle v režimu Honička.
Režim Rozptyl
web.archive.org/web/2019110702…
Každý duch má v tomto režimu předem definovanou pevnou cílovou dlaždici, která se nachází těsně za rohy bludiště. Po spuštění režimu Rozptyl se každý duch vydá směrem ke svému "domovskému" rohu pomocí běžných metod hledání cesty. Protože jsou však skutečné cílové dlaždice nepřístupné a duchové nemohou zastavit pohyb ani změnit směr, jsou nuceni pokračovat kolem cíle, ale co nejdříve se k němu vrátí. To vede k tomu, že se cesta každého ducha nakonec stane pevnou smyčkou v jeho rohu. Pokud by byl ponechán v režimu Rozptyl, každý duch by zůstal ve své smyčce neomezeně dlouho. V praxi je doba trvání režimu Rozptyl vždy poměrně krátká, takže duchové často nemají čas ani dosáhnout svého rohu nebo dokončit okruh své smyčky, než se vrátí zpět do režimu Honička. Na obrázku je znázorněna cílová dlaždice každého ducha a jeho případná cesta ve smyčce, barevně odlišená tak, aby odpovídala jeho vlastní barvě.
Červený duch
web.archive.org/web/2019110702…
Červený duch začíná před domem duchů a obvykle je první, kdo je považován za hrozbu, protože téměř okamžitě zamíří k Pac-Manovi. Je označován jako "Blinky" a hra popisuje jeho osobnost jako stínovou. V japonštině je jeho osobnost označována jako 追いかけ, oikake, což se překládá jako "pronásledovatel" nebo "pronásledovatelka". Popisy v obou jazycích jsou přesné, protože cílová dlaždice Blinkyho v režimu Pronásledování je definována jako aktuální dlaždice Pac-Mana. To zajišťuje, že Blinky téměř vždy následuje přímo za Pac-Manem, pokud ho krátkozraké rozhodování nezpůsobí, že se vydá neefektivní cestou.
Přestože je Blinkyho způsob zaměřování velmi jednoduchý, má jednu zvláštnost, kterou ostatní duchové nemají; ve dvou definovaných bodech v každé úrovni (podle počtu zbývajících bodů) se jeho rychlost zvýší o 5 % a změní se jeho chování v režimu rozptylu. Načasování změny rychlosti se liší v závislosti na úrovni, přičemž s postupem hráče dochází ke změně dříve a dříve. Změna zaměřování v režimu Rozptyl je možná významnější než zvýšení rychlosti, protože způsobuje, že Blinkyho cílová destička zůstává jako pozice Pac-Mana i v režimu Rozptyl, namísto jeho běžné pevné destičky v pravém horním rohu. Tím se Blinky fakticky trvale udržuje v režimu Pronásledování, ačkoli v důsledku přepnutí režimu bude stále nucen změnit směr. Když je Blinky v tomto vylepšeném stavu, obecně se mu říká "Cruise Elroy", ačkoli původ tohoto termínu zřejmě není znám. Ani všemocný Pac-Man Dossier zde nemá odpověď. Pokud Pac-Man zemře, když je Blinky v režimu Cruise Elroy, vrátí se dočasně k normálnímu chování, ale vrátí se do režimu Elroy, jakmile všichni ostatní duchové opustí dům duchů.
Růžový duch
web.archive.org/web/2019110702…
web.archive.org/web/2019110702…
Růžový duch začíná v domě duchů, ale vždy okamžitě odchází, a to i v první úrovni. Jeho přezdívka je "Pinky" a jeho osobnost je popisována jako rychlá. To je značný odklon od jeho japonského popisu osobnosti, který zní 待ち伏せ, machibuse, což v překladu znamená "útočník". Japonská verze je mnohem vhodnější, protože Pinky se nepohybuje rychleji než kterýkoli z ostatních duchů (a pomaleji než Blinky v režimu Cruise Elroy), ale jeho zaměřovací schéma se ho snaží přesunout na místo, kam se Pac-Man chystá, místo na místo, kde se právě nachází. Pinkyho cílová dlaždice v režimu Pronásledování se určí tak, že se podíváte na aktuální pozici a orientaci Pac-Mana a vyberete místo čtyři dlaždice přímo před Pac-Manem. Alespoň to byl záměr a funguje to, když je Pac-Man otočen doleva, dolů nebo doprava, ale když je Pac-Man otočen nahoru, chyba v přetečení kódu hry způsobí, že cílová dlaždice Pinkyho je ve skutečnosti nastavena jako čtyři dlaždice před Pac-Manem a čtyři dlaždice vlevo od něj. Nechci strašit neprogramátory, ale pokud vás zajímají technické detaily této chyby, Don Hodges napsal skvělé vysvětlení, včetně skutečného kódu assembleru pro zaměření Pinkyho a také opravené verze.
web.archive.org/web/2019110702…
Jedním z důležitých důsledků Pinkyho metody zaměřování je, že Pac-Man s ním může často vyhrát hru na "kuře". Protože jeho cílová destička je umístěna čtyři kameny před Pac-Manem, pokud Pac-Man zamíří přímo k němu, Pinkyho cílová destička bude ve skutečnosti za ním, jakmile budou od sebe vzdáleny méně než čtyři kameny. To způsobí, že Pinky zvolí jakoukoli dostupnou odbočku, aby se mohl vrátit zpět ke svému cíli. Z tohoto důvodu je běžnou strategií na okamžik "fingovat" návrat směrem k Pinkymu, pokud ho začne těsně následovat. To ho často pošle úplně jiným směrem.
Modrý duch
web.archive.org/web/2019110702…
Modrý duch má přezdívku Inky a v první úrovni zůstává krátce v domě duchů a do honičky se zapojí až poté, co se Pac-Manovi podaří spotřebovat alespoň 30 bodů. Jeho anglický popis osobnosti zní bashful, zatímco v japonštině je označován jako 気紛れ, kimagure nebo "rozmarný". Inkyho je obtížné předvídat, protože jako jediný z duchů používá při určování cílové dlaždice jiný faktor než Pac-Manovu polohu/orientaci. Inky ve skutečnosti při výpočtu používá jak polohu/orientaci Pac-Mana, tak polohu Blinkyho (červeného ducha). Abychom určili Inkyho cíl, začneme nejprve výběrem pozice dvě dlaždice před Pac-Manem v jeho aktuálním směru pohybu, podobně jako u Pinkyho metody určování cíle. Odtud si představte, že nakreslíte vektor z Blinkyho pozice na tuto dlaždici a pak délku vektoru zdvojnásobíte. Dlaždice, na které tento nový, prodloužený vektor končí, bude Inkyho skutečným cílem.
Výsledkem je, že Inkyho cíl se může značně lišit, pokud Blinky není v blízkosti Pac-Mana, ale pokud je Blinky v těsném závěsu, Inky bude zpravidla také. Všimněte si, že Inkyho výpočet "dva kameny před Pac-Manem" trpí přesně stejnou chybou přetečení jako Pinkyho ekvivalent se čtyřmi kameny, takže pokud Pac-Man míří nahoru, koncový bod počátečního vektoru od Blinkyho (před zdvojením) bude ve skutečnosti dva kameny nahoru a dva kameny doleva od Pac-Mana.
Oranžový duch
web.archive.org/web/2019110702…
web.archive.org/web/2019110702…
The orange ghost, "Clyde", is the last to leave the ghost house, and does not exit at all in the first level until over a third of the dots have been eaten. Clyde's English personality description is pokey, whereas the Japanese description is お惚け, otoboke or "feigning ignorance". As is typical, the Japanese version is more accurate, since Clyde's targeting method can give the impression that he is just "doing his own thing", without concerning himself with Pac-Man at all. The unique feature of Clyde's targeting is that it has two separate modes which he constantly switches back and forth between, based on his proximity to Pac-Man. Whenever Clyde needs to determine his target tile, he first calculates his distance from Pac-Man. If he is farther than eight tiles away, his targeting is identical to Blinky's, using Pac-Man's current tile as his target. However, as soon as his distance to Pac-Man becomes less than eight tiles, Clyde's target is set to the same tile as his fixed one in Rozptyl mode, just outside the bottom-left corner of the maze.
web.archive.org/web/2019110702…
Kombinace těchto dvou metod má za následek, že se Clyde střídavě přibližuje přímo k Pac-Manovi a pak si to rozmyslí a vrátí se do rohu, kdykoli se k němu příliš přiblíží. Na výše uvedeném obrázku představují značky X na cestě body, ve kterých se Clydeův režim přepíná. Pokud by se Pac-Manovi nějakým způsobem podařilo zůstat v této pozici nehybný, Clyde by donekonečna kroužil kolem této oblasti ve tvaru písmene T. Pokud se hráč nenachází v levém dolním rohu bludiště, lze se Clydeovi zcela vyhnout, stačí se ujistit, že mu neblokujete "únikovou cestu" zpět do jeho rohu. Dokud se Pac-Man nachází do osmi dílků od levého dolního rohu, Clydeova cesta skončí přesně ve stejné smyčce, jakou by nakonec udržoval v režimu Rozptyl.
Závěr
Pokud jste se dostali až sem, měli byste nyní poměrně dobře rozumět logice pohybu ducha Pac-Mana. Pochopení chování duchů je pravděpodobně nejdůležitějším krokem k tomu, abyste se stali zkušenými hráči hry Pac-Man, a i obecná představa o tom, kam se pravděpodobně budou pohybovat příště, by měla výrazně zlepšit vaše schopnosti. Nikdy jsem nebyl v Pac-Manovi dobrý, ale během zkoumání tohoto článku a testování několika věcí jsem zjistil, že jsem se duchům dokázal vyhnout mnohem snadněji než dříve. I malé věci mají obrovský význam, například rozpoznání přepnutí do režimu Rozptyl a vědomí, že máte několik sekund, kdy se vás duchové nebudou snažit (úmyslně) zabít.
Pac-Man je úžasným příkladem zdánlivě složitého chování, které vzniklo jen na základě několika chytře navržených pravidel, a výsledkem je hluboká a náročná hra, kterou se hráči snaží zvládnout i 30 let po jejím vydání.
Zdroje
The Pac-Man Dossier web.archive.org/web/2019110702… Jamey Pittman - prakticky jediný zdroj, který potřebujete pro cokoli, co se týká Pac-Mana. Provedl jsem několik původních výzkumů, abych tu a tam potvrdil některá tvrzení, ale upřímně řečeno, většina tohoto článku je jen přetvořená a přeformulovaná z Jameyho úžasné práce na Dossier. Vřele doporučuji k přečtení, pokud se vám tento článek líbil a chtěli byste se dozvědět o dalších aspektech hry.
Pac-Man's Ghost Behaviour Analyzed and Fixed web.archive.org/web/2019110702… Don Hodges - vysvětlení chyby v zaměřování Pinkyho a Inkyho a část příslušného kódu assembleru Z80.
Všechny citace Toru Iwataniho pocházejí z rozhovoru v časopise Programmers at Work od Susan M. Lammersové. Celý rozhovor je k dispozici online zde web.archive.org/web/2019110702…
Evropa, USA a obchodní dohoda - pragmatismus místo teatrálních výkřiků
David Navrátil
davidnavratil.substack.com/p/e…
Ne všem se obchodní dohoda mezi EU a USA, respektive její návrh, líbí. Francouzský premiér prohlásil, že obchodní dohoda je pro EU „temným dnem“, německý kancléř zase že dohoda „výrazně poškodí“ ekonomiku jeho země.
Pánové žijí v paralelním vesmíru, kde EU je hegemon, má vlastní alternativu za digitální služby, energetickou autonomii, výrobní kapacity na vojenské vybavení, je samostatně obranyschopná, umí vyrábět čipy, baterie… Come on! EU fakt v této situaci není. Ale může být. Bude to ale trvat docela hodně let a bude to vyžadovat spoustu úsilí, pragmatismu a financí. A jedním z pragmatický rozhodnutí je nyní neeskalovat. Merz by měl ukazovat, jak je připraven svou ekonomiku posilovat. Protože fiskální opatření, které Německo schválilo, skutečně mohou nakopnout nejenom jejich ekonomiku. Jen pro srovnání: v procentech HDP to bude větší než Marshallův plán.
Ještě jednou: dohoda není pro EU ideální, ale není to ani „velký špatný“, „kapitulace“, „ubohý výkon“ Komise… Nenechte se zmást wordingem, kde Trump chce pocítit, že je big beautiful. Jasně, před Trumpem 2.0 bylo průměrné clo pro evropské zboží 1,2 %. Trump se to ale rozhodl změnit. Můžeme mu argumentovat, že zcela ignoruje, že cílem obchodu není „vyhrát“, ale vyrábět efektivně a zboží prodávat co nejlevněji. A to je tak všechno, co s tím můžete dělat. Hrozila nám vyšší cla, auta je už dokonce měla. Máme cca podobnou dohodu jako Japonsko. EU ponechává pro dovozy z USA nízká cla. Kde je spravedlnost? To je myšlení s nulovým součtem. Evropa sice přijímá clo na svůj export, ale evropští spotřebitelé díky zachování nízkých cen u amerického zboží vítězí ve srovnání s americkými spotřebiteli. Zároveň se Evropa vyhnula obchodní válce, která by zvedla inflaci a zadusila už tak nízký růst.
Dále, v případě 15% cel obchod ještě může fungovat. Část nákladů akceptují výrobci, ale většina půjde na vrub amerického spotřebitele a místních dovozců.
Lidi jsou rozhořčeni, že budeme muset investovat 600 mld. USD v USA. Tohle jsme už viděli přece mnohokrát. Tohle je prachobyčejné PR. Trump chce velká čísla. Tak mu je dejme. EU nemá jak investice firem v USA prosadit. Některé evropské firmy budou investovat v USA. Eurostat je bude vykazovat, jako obvykle. A my budeme PR říkat, že investujeme. To je vše.
V případě obranného průmyslu, a závazku utrácet vyšší částky v USA je to podobné. V tomto případě k naplňování dokonce bude docházet, protože nám v EU chybí výrobní kapacity obranného průmyslu, technologie. A posilovat obranyschopnost potřebujeme. Pokud by EU zůstala v obraně bez USA, tak by potřebovala 300 000 nových vojáků, což odpovídá 50 novým brigádám; 1 400 tanků, 2 000 bojových vozidel pěchoty a 700 dělostřeleckých systémů; masivní rozšíření výroby dronů na úroveň 2 000 dlouhodobých útočných dronů ročně; a zlepšení koordinace evropských armád, aby se snížila roztříštěnost jednotlivých národních sil, které nemají jednotné velení ani strategickou podporu na úrovni USA. Máme? Nemáme. Tak nemachrujme.
Ferda 😻 likes this.
reshared this
Jediný způsob, jak se dohodnout s Trumpem
je vytvořit co největší a nejsilnější protisílu
ROBERT REICH
robertreich.substack.com/p/the…
Přátelé,
Kolumbijská univerzita, Evropská unie, Japonsko a CBS.
Všichni právě uzavřeli dohody s Trumpem a všichni tvrdí, že udělali dobře - nebo nejlépe, jak mohli. Údajně se chystá uzavřít dohodu také Harvard.
Kdy se to dozví? S tyranem nelze uzavřít dohodu, protože tyran nikdy nebude spokojen. Ustupovat Trumpovi - a to právě Kolumbijská univerzita, EU, Japonsko a CBS udělaly - ho jen povzbuzuje k tomu, aby požadoval víc.
Trump dohody nedodržuje. Vycouvá z nich, kdykoli si myslí, že může uzavřít lepší. Což je příští týden nebo příští měsíc.
Přesně to udělal, když uvalil cla na Mexiko a Kanadu v rozporu s dohodou mezi Spojenými státy a Mexikem a Kanadou, kterou zkonstruoval a která sama o sobě porušuje Severoamerickou dohodu o volném obchodu.
To je to, co udělal a bude dělat s Kolumbijskou univerzitou a jakoukoli jinou univerzitou, s níž bude jednat. Harvarde, měj se na pozoru. Jak o víkendu upozornil Suresh Naidu, profesor ekonomie a mezinárodních veřejných záležitostí na Kolumbijské univerzitě:
"Ať už se škola dohodla na jakýchkoli obtížných podmínkách, budou považovány za porušené v případě protestu na akademické půdě, ostrého sylabu, uniklé diskuse ve třídě nebo dokonce ostrého studentského názoru. Budou se vymýšlet nová porušení občanských práv, budou se objevovat nové obzory antiamerikanismu na akademické půdě a útoky budou pokračovat."
Trump je bezprávný. Jeho ministerstvo spravedlnosti je bezprávné. Prezident a jeho lokajové, kteří nejsou kontrolováni zákonem, nebudou vázáni žádnou dohodou nebo smlouvou, když si myslí, že mohou získat lepší dohodu tím, že ji budou ignorovat.
Nezáleží na tom, zda se jedná o dohodu s cizími státy, domácími univerzitami, právními firmami, mediálními korporacemi nebo jakýmkoli jiným subjektem, který se domnívá, že má s Trumpem dohodu. Není tomu tak.
Trump během své kariéry i během svého prvního a druhého prezidentství opakovaně prokázal, že se nepovažuje za vázaného žádnou dohodou, nikdy.
Ošidil dodavatele, věřitele i obchodní partnery. Vyhodil své vlastní úředníky z kabinetu a prezidentovy asistenty, kteří mu zkřížili cestu, i když na ně pěl chválu. Nemá žádnou čest, žádnou povinnost, žádný smysl pro odpovědnost vůči nikomu jinému než vůči sobě.
Jediný způsob, jak se před ním mohou univerzity, státy, právnické firmy, mediální korporace a další subjekty, které ohrožuje, ochránit, je spojit se s ostatními univerzitami, státy, právnickými firmami a mediálními korporacemi - a vystupovat jednotně, aby na něj měly společně větší vyjednávací páku než samostatně.
Žádná organizace, žádný člověk, žádná země by se nikdy neměla domnívat, že s Trumpem uzavřela závaznou dohodu. Uměním dohody s Trumpem je získat co největší vyjednávací sílu tím, že se spojíte s ostatními - a postavíte se jeho šikaně.
Máme problémy: Přeplněné Cotswolds se připravuje na letní dovolenou JD Vance
Ve Stow-on-the-Wold se zdá, že se odpor ještě zmobilizoval, ale americký viceprezident a příliv turistů rozděluje názory.
Esther Addley
theguardian.com/uk-news/2025/j…
i.guim.co.uk/img/media/46838ae…
Obyvatelé Stowu znají hodnotu turistického dolaru nebo jüanu a navzdory davům turistů a zácpám je většinou vítají. / Fotografie: Adrian Sherratt/The Guardian
Úzké uličky a medové kamenné zdi gloucestershirského tržního městečka Stow-on-the-Wold nejsou místem, kde by člověk očekával zuřivou hádku - ledaže by šlo o souboj Range Roverů o poslední parkovací místo na zablokovaném tržišti.
Je to místo starobylých dveří a drahého koření, kde jsou chodníky poseté čajovnami a kolem projíždějí historická auta se staženými střechami a kde pamětní deska na válečném pomníku zaznamenává, že se zde naposledy bojovalo v roce 1646.
Mohlo by se však toto až parodicky půvabné městečko, nebo jiné jemu velmi podobné, brzy ocitnout v centru zuřivých kulturních válek v USA? Podle zpráv bude příští měsíc v Cotswolds se svou rodinou trávit dovolenou americký viceprezident JD Vance a protestující jsou odhodláni dát mu najevo, jak vřelé přivítání se mu na anglickém venkově s čokoládovou krabičkou nedostane.
"JD Vance je ve Spojeném království stejně nevítaný jako Donald Trump," uvedla koalice Stop Trump, která mobilizuje britskou opozici vůči americkému prezidentovi. "Jsme si jisti, že i v Cotswolds na něj čeká odpor."
i.guim.co.uk/img/media/028ab4b…
JD Vance se nesetkává s nepřátelskými reakcemi tam, kde trávil dovolenou. Fotografie: Saul Loeb/AP
Pokud ano, nebude to pro viceprezidenta nová zkušenost. Vanceova manželka Usha a jejich tři malé děti musely v březnu opustit lyžařskou dovolenou ve Vermontu poté, co se setkaly s davy protestujících s nápisy "Jděte lyžovat do Ruska". Manželé Vancovi se stali terčem posměchu také v kalifornském Disneylandu poté, co byla část parku uzavřena pouze pro jejich potřeby.
U některých, například u komičky a bývalé moderátorky chatshow Ellen DeGeneresové a její manželky, herečky Portii de Rossiové, šlo rozhořčení nad Trumpovou administrativou ještě dál. Manželé se do Cotswolds přestěhovali na začátku tohoto roku a nyní to považují za trvalý pobyt, jak DeGeneresová minulý týden uvedla, výslovně proto, aby mohli uniknout Trumpově administrativě. Podle luxusních realitních agentů patří k rostoucímu počtu bohatých Američanů, kteří hledají oporu v místě, kterému někteří nevyhnutelně říkají anglický Hamptons (jiní mu kvůli mnoha nóbl lidem, kteří zde již žijí, raději říkají "Couttswolds").
A nyní, viceprezident? Možná není populární, ale přinejmenším ve Stowu se zdálo, že odpor proti Vancovi se začátkem tohoto týdne ještě nezmobilizoval. Místní lidé znají hodnotu turistického dolaru nebo jüanu a navzdory davům turistů vystupujících z autobusů a zácpám na dálnici A429 je vítají, i když občas se skřípěním zubů.
"To je rovnováha, se kterou [žijeme]," řekl Ken Greenway, který přijel na skútru do Stowu, "aby unikl davům v Burfordu", své stejně malebné vesnici poblíž. Vance a jeho krajané byli vítáni, řekl, "a každý, kdo má nějaký podnik, musí být nadšený, když vidí všechny ty lidi přicházet. Ale místní obyvatelé, s tím se potýkáme. Vždyť mně trvá dvacet minut, než přijedu dvě míle [do města] po hlavní silnici."
i.guim.co.uk/img/media/49a4c94…
Ken Greenway říká, že cestovní ruch je "rovnováha", se kterou obyvatelé Cotswolds žijí. Fotografie: Krátce předtím, než se v Cotswandu objeví, se tamní obyvatelé setkávají se svými přáteli.
Někteří krajané viceprezidenta jsou k jeho cestě méně zdvořilí. "Jsem ráda, že už budeme pryč," říká Laurelyn Karagianisová, která přijela s rodinnou výpravou z Los Angeles. Navštívit Cotswolds byl její sen už deset let. "Když si představím útulnou, vánoční dovolenou, vybaví se mi Bourton-on-the-Water, Castle Combe," říká a dodává, že je škoda, že americká politika pronásleduje rodinu po klikatých cestičkách.
"Právě jsem se setkala s [britským] přítelem, kterého jsem neviděla 15 let, a to bylo hlavní téma diskuse u večeře. Je smutné, že naši politici jsou tak trochu k smíchu, že svět musí protestovat," říká Karagianis.
Ať už je příčina jakákoli - političtí uprchlíci z USA, exodus londýnských boháčů po skončení Covidu nebo sluncem zalité příspěvky na sociálních sítích, v nichž Američané navštěvují hospodu nebo se pokoušejí pracovat s Agou - většina místních lidí se shoduje, že počet návštěvníků za posledních deset let výrazně nabobtnal.
Někomu to stačí. Lesley Webbová se po osmi letech života ve Stowu stěhuje do Západního Sussexu, protože se změnily její poměry, což je, jak přiznává, úleva. "Říká se to hrozně, ale pro mě už je to tu příliš turistické. Stow je stále rušnější a rušnější a rušnější. Je to prostě množství lidí, všude," říká Webbová.
Možná naštěstí pro vesnici se nyní proslýchá, že Vancovi možná neskončí v této idylické části Gloucestershire, kterou si Američané tak oblíbili, ale za hranicemi Oxfordshire, blíže k Chipping Nortonu. The Spectator s odvoláním na "téměř bezchybné zdroje" uvedl, že "nechutně bohatý Angličan" by mohl druhé rodině půjčit svůj vlastní dům, aby ji ušetřil strádání s Airbnb.
"Rodině Vanceových zřejmě pomáhají plánovat cestu někteří vysoce postavení britští politici, kteří se vyznají ve společenské scéně Cotswoldsu," uvedl časopis. Koho tím asi myslí?
Zajímavá úvaha, zdrojové 🧵mastodon.social/@mhoye/1149199… (EN) přeloženo do CZ:
Myslím, že hlavní myšlenka spočívá v tom, že ocenění technologických akcií závisí výhradně na potenciálu budoucího růstu a každá technologická společnost bez tohoto růstu na obzoru je jen obyčejným starým poskytovatelem služeb, kde výnosy jsou přírůstkové a programátoři jsou nákladovým střediskem. Nyní, když se odvětví v podstatě zploštilo a technologické vrstvy se normalizovaly, je celý tlak na umělou inteligenci snahou z posledních sil uniknout tomu, aby byly oceňovány jako normální společnosti, a ne jako kouzelní poníci, což ale znamená propad cen akcií.
Prakticky vzato má politika návratů do kanceláří stejnou podobu: každý, jehož správní rada nemá velké investice v komerčních nemovitostech, přišel na to, že to nemá smysl, ale mnoho velkých společností je nyní nuceno upřednostňovat kvazifiktivní hodnotu pro akcionáře - kterou známý komunistický hipík Jack Welch označil za "nejhloupější nápad na světě" - před jakýmikoliv reálnými výsledky nebo tržní realitou, a to ne proto, že by nevěděly, co se děje, ale protože to nemohou říct nahlas.
Důkazem toho je, že mnoho velkých technologických společností platí za svá nová datová centra propouštěním. Takže to všechno je naprosto neudržitelné, protože společnosti raději propouštějí své zaměstnance, než aby reinvestovaly vydělané zisky. Reinvestování zisků - něco, co by dobře řízené společnosti mohly rozumně udělat, kdyby věřily, že zde existuje skutečná cesta budoucího růstu! - snižuje zisk akcionářů v tomto čtvrtletí, zatímco propouštění nikoli.
Mohlo by se zdát, že v rozumném světě by snižování počtu zaměstnanců kvůli placení rychle se znehodnocujícího a rychle se prodávajícího hardwaru bylo pro investory čitelným signálem, že se na vrcholu společnosti něco strašně pokazilo, ale tento signál by měl smysl pouze tehdy, kdyby to, co tyto společnosti vyrábějí, mělo pro investory skutečný význam. To, na čem skutečně záleží, je "trh" jako výkonnostní cvičení pro hlavní akcionáře, nikoli signál, že někdo vyrábí užitečné zboží nebo služby, které někdo chce. Tato myšlenka je nyní jen zdvořilostní fikcí.
I think the core insight is that tech stock valuations depend entirely on future growth potential and any tech company without that growth on the horizon is just a regular old service provider where returns are incremental and programmers are a cost center. Now that the industry has basically flatlined and technology stratas have normalized the whole AI push is a last-trench effort to escape being priced like normal companies instead of magic ponies, which means stock price collapse.
Ferda 😻 reshared this.
Ministerstvo spravedlnosti v květnu Trumpovi řeklo, že jeho jméno je jedním z mnoha v Epsteinových spisech
Bondi na schůzce prezidentovi také řekla, že ministerstvo spravedlnosti se rozhodlo nezveřejnit další dokumenty Jeffreyho Epsteina kvůli přítomnosti dětské pornografie a potřebě chránit oběti.
Sadie Gurman, Annie Linskey, Josh Dawsey a Alex Leary
wsj.com/politics/justice-depar… 🔐
images.wsj.net/im-19692915
Prezident Trump s generální prokurátorkou Pam Bondi na akci v Bílém domě. Foto: Evelyn Hockstein/Reuters
Když úředníci ministerstva spravedlnosti na začátku letošního roku prověřovali dokumenty týkající se Jeffreyho Epsteina, které generální prokurátorka Pam Bondi označila za "náklaďák", zjistili, že se v nich několikrát objevilo jméno Donalda Trumpa.
V květnu Bondi a její náměstek na schůzce v Bílém domě informovali prezidenta, že se jeho jméno nachází v Epsteinových spisech, uvedli úředníci. Jmenováno bylo i mnoho dalších vysoce postavených osobností, bylo Trumpovi řečeno. Být zmíněn v záznamech není známkou pochybení.
Úředníci uvedli, že šlo o rutinní brífink, který se týkal řady témat, a že Trumpův výskyt v dokumentech nebyl hlavním tématem.
Na schůzce prezidentovi řekli, že spisy obsahují podle názoru úředníků neověřené pomluvy o mnoha lidech včetně Trumpa, kteří se v minulosti stýkali s Epsteinem, uvedli někteří z úředníků. Jeden z úředníků obeznámených s dokumenty uvedl, že obsahují stovky dalších jmen.
Zároveň Trumpovi sdělili, že vysocí představitelé ministerstva spravedlnosti nemají v plánu zveřejňovat další dokumenty související s vyšetřováním odsouzeného sexuálního delikventa, protože materiály obsahují dětskou pornografii a osobní údaje obětí, uvedli úředníci. Trump na schůzce uvedl, že se bude řídit rozhodnutím ministerstva spravedlnosti nezveřejňovat žádné další spisy.
Schůzka připravila půdu pro to, aby se vysoce prestižní prověřování chýlilo ke konci. Bondi v únoru uvedla, že Epsteinův seznam klientů "právě teď leží na mém stole, abych si ho prohlédla". Trump minulý týden v odpovědi na dotaz novináře uvedl, že mu Bondi neřekla, že se jeho jméno ve spisech nachází.
Administrativa rozhodnutí veřejně oznámila až o několik týdnů později, 7. července, kdy ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo na svých internetových stránkách memorandum. V prohlášení, které nebylo podepsáno, se uvádělo, že důkladná kontrola neobjevila žádný seznam Epsteinových klientů, žádné důkazy, které by vedly k vyšetřování neobviněných třetích stran, ani žádné další dokumenty, které by si zasloužily zveřejnění. Uvádí se v něm, že většina materiálů by byla v soudním řízení zapečetěna, aby byly chráněny oběti a aby se zabránilo šíření dětské pornografie.
FBI obvykle nezveřejňuje materiály, které nesouvisejí s obviněným trestným činem.
"Jedná se o další falešnou zprávu, stejně jako předchozí článek deníku The Wall Street Journal," uvedl ředitel komunikace Bílého domu Steven Cheung.
images.wsj.net/im-62215502
Vzkaz promítaný na budovu obchodní komory USA naproti Bílému domu 18. července. foto: Alex Wroblewski/Agence France-Presse/Getty Images
Bondi a zástupce generálního prokurátora Todd Blanche v pátečním prohlášení pro deník uvedli, že nic ve spisech neodůvodňuje další vyšetřování nebo stíhání. "V rámci rutinního brífinku jsme prezidenta seznámili se zjištěními," uvedli.
V úterý Blanche v pořadu X uvedl, že ministerstvo spravedlnosti se snaží v nejbližších dnech uspořádat schůzku s Ghislaine Maxwell, aby s ní projednalo případné informace o někom, kdo se s Epsteinem dopustil trestných činů.
Maxwell byla v roce 2021 shledána vinnou z napomáhání Epsteinovi při obchodování se sexem a odsouzena k 20 letům vězení. Od svého obvinění v roce 2020 byla ve vazbě a u soudu nevypovídala.
Jeden z Maxwelliných právníků, David Oscar Markus, jednání potvrdil a řekl: "Jsme vděční prezidentu Trumpovi za jeho odhodlání odhalit pravdu v tomto případu." Maxwell usiluje o zrušení svého odsouzení a tvrdí, že se jí nedostalo spravedlivého procesu.
Epstein i Trump před lety prohlásili, že se pohádali. Ve středu, po zveřejnění tohoto článku, Trumpův mluvčí Cheung řekl: "Faktem je, že ho prezident vyhodil ze svého klubu, protože se choval jako úchyl."
Trump uvedl, že jejich přátelství skončilo ještě předtím, než byl finančník v roce 2006 obviněn z nabádání k prostituci. Epstein se později v roce 2008 přiznal ke zjednání nezletilé osoby k prostituci, odseděl si trest ve floridském vězení a zaregistroval se jako sexuální delikvent. Když byl Epstein v roce 2019 znovu zatčen, Trump uvedl, že s Epsteinem nemluvil asi 15 let. Epstein zemřel ve vězení v témže roce, když čekal na soudní proces kvůli federálnímu obvinění z obchodování se sexem.
Podle lidí blízkých administrativě ředitel FBI Kash Patel soukromě sdělil ostatním vládním úředníkům, že se ve spisech objevilo Trumpovo jméno.
Patel odmítl odpovědět na dotaz deníku Journal ohledně Epsteinova případu, ale v prohlášení uvedl, že memorandum na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti, které vysvětluje, proč ministerstvo nezveřejní další Epsteinovy dokumenty, je "v souladu s důkladnou kontrolou provedenou FBI a ministerstvem spravedlnosti".
Podrobnosti o schůzce Bondi s Trumpem nebyly dříve zveřejněny. Trumpovi poradci již několik měsíců, a to i během prezidentské kampaně, tvrdili, že spisy zveřejní, a Trump, ačkoli občas nejednoznačně, naznačoval, že zveřejnění podpoří.
Trumpovi příznivci, včetně některých, kteří nyní zastávají vysoké funkce v administrativě, tvrdili, že dokumenty odhalí globální elity a vlivné demokraty, kteří trávili čas se zhrzeným finančníkem.
Rozhodnutí nezveřejnit spisy vyvolalo nejvážnější odpor Trumpovy politické základny od doby, kdy před deseti lety zahájil svou kandidaturu do Bílého domu, přičemž hlasitá skupina prezidentových spojenců tento krok považuje za obrovskou zradu.
Trump v minulých týdnech řekl představitelům administrativy, že chce, aby rostoucí pozornost veřejnosti k Epsteinovi zmizela. V úterý předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson přerušil zasedání zákonodárného sboru, protože někteří zákonodárci požadovali hlasování o dalších zveřejněních souvisejících s Epsteinovými spisy.
Svědectví před velkou porotou
Minulý čtvrtek zveřejnil deník The Wall Street Journal článek o dopise s Trumpovým jménem, který byl součástí narozeninového alba pro Epsteina z roku 2003, jež bylo sestaveno ještě před prvním obviněním finančníka. V pátek Trump zažaloval reportéry Journalu, vydavatele Journalu Dow Jones, mateřskou společnost News Corp a vedoucí pracovníky, dopis označil za "neexistující" a tvrdil, že ho článek očernil.
Mluvčí společnosti Dow Jones uvedla: "Plně věříme v přísnost a přesnost našeho zpravodajství a budeme se důrazně bránit proti jakékoli žalobě."
Stránky z alba v kožené vazbě jsou podle lidí, kteří se s nimi seznámili, mezi dokumenty, které zkoumali úředníci ministerstva spravedlnosti, kteří Epsteina před lety vyšetřovali. Není jasné, zda jsou některé ze stránek součástí nedávného přezkumu Trumpovy administrativy.
Ve čtvrtek Trump uvedl, že Bondi nařídila, aby "předložil veškerá relevantní svědectví Velké poroty, která podléhají schválení soudu!". V pátek Bondi a Blanche požádaly federální soud, aby tak učinil s tím, že jde o "věc veřejného zájmu".
Svědectví velké poroty tvoří pouze část z více než 300 gigabajtů materiálů týkajících se Epsteina, které FBI shromáždila v rámci nedávného prověřování. FBI mimo jiné zabavila digitální a listinné důkazy z Epsteinových nemovitostí na amerických Panenských ostrovech a v New Yorku v roce 2019, kdy byl zatčen.
Svědectví velké poroty podléhají ochraně utajení a při jejich zveřejňování hrozí potenciálně vysoké překážky. Představitelé administrativy soukromě připouštějí, že soud svědectví pravděpodobně nezveřejní.
Novinář ABC News se 15. července Trumpa, který v Bílém domě přijímal otázky novinářů, zeptal, co mu Bondi řekla o Epsteinových spisech: "Konkrétně, řekla vám vůbec, že se v těch spisech objevilo vaše jméno?".
"Ne, ne, ona... ona nás jen velmi stručně informovala," odpověděl Trump. Řekl také, že Bondi "skutečně odvedla velmi dobrou práci" na Epsteinově prověrce.
Střet Bondi a Bongina
images.wsj.net/im-38567432
Bondi se kvůli zveřejnění spisů dostal do konfliktu s Danem Bonginem, zástupcem ředitele FBI. / JULIA DEMAREE NIKHINSON/ASSOCIATED PRESS; KAYLA BARTKOWSKI/GETTY IMAGES
Rozhodnutí nezveřejnit spisy a tvrdý dopad na veřejnost rozladilo některé z Trumpových vysokých představitelů, kteří vsadili na svou pověst a odhalili vazby mezi Epsteinem a peněžními elitami.
Patel, ředitel FBI, a jeho zástupce Dan Bongino byli pro zveřejnění dalších dokumentů, uvedli lidé obeznámení s jejich snahami.
Podle jednoho z vysokých úředníků administrativy Bongino svým kolegům řekl, že jeho spojení s rozhodnutím administrativy ponechat spisy v tajnosti podkopalo jeho důvěryhodnost mezi základnou příznivců, která podpořila jeho vzestup coby úspěšného podcastera a mediální osobnost na pravici. Bongino na žádost o komentář nereagoval.
- července, poté, co ABC News oslovila Bílý dům ohledně briefingu Bondi pro prezidenta, se Bongino a Bondi střetly na schůzce, na níž Bondiová tvrdila, že Bongino tajně poskytl médiím informace, které měly poškodit její pověst, uvedli lidé obeznámení se schůzkou.
Bongino na oplátku vybuchl kvůli Bondi, zrudl v obličeji a označil ji za lhářku, uvedl jeden z vysokých úředníků administrativy.
Vyšlo v tištěném vydání z 24. července 2025 jako
Ministerstvo spravedlnosti v květnu Trumpovi řeklo, že jeho jméno je jedním z mnoha v Epsteinových spisech.
like this
reshared this
Ranní postřeh
Podpoří vláda na návrh ministra financí práva lichvářů?
Daniel Hůle
respekt.cz/ranni-postreh/ranni…
i.respekt.cz/fotoarchiv.respek…
Daniel Hůle / Autor: HN - Libor Fojtík
Evropské směrnice mají ambici vylepšovat pravidla hry a chránit ty, kdo jsou ve slabším postavení. Když tedy ministr financí Zbyněk Stanjura posílá na vládu návrh směrnice EU, jež má posílit postavení spotřebitelů při uzavírání úvěrů (tzv. CCD2), měli bychom čekat krok vpřed. Místo toho návrh přináší změny, které nejenže podkopávají smysl směrnice, ale přímo ohrožují spotřebitele a vracejí je do pasti nekalých praktik. Jak je to možné?
Omezení úrokových sazeb vypadá na první pohled rozumně a ministerstvu se povedlo dovést dlouhá jednání ke společnému konsenzu poskytovatelů úvěrů a organizací pomáhajících spotřebitelům. Vysoké úroky jsou totiž jedním z hlavních důvodů, proč lidé končí v dluhové spirále. Jenže ministerstvo k tomu přidává dvě změny, které tento pozitivní záměr přehluší. Zaprvé navrhuje, aby v případě, že spotřebitel splatí i nemravně poskytnutý úvěr, bylo automaticky předpokládáno, že jeho úvěruschopnost byla řádně posouzena. Tento předpoklad je nejen naivní, ale i nebezpečný. V praxi to znamená, že pokud si někdo zoufale bere nový úvěr na splacení starého, nikdo už nebude zkoumat, zda na něj původně vůbec měl. Tím se legitimizuje klasická dluhová past, kdy se lidé zadlužují znovu a znovu. „Vytloukání klínu klínem“ tak dostává právní požehnání, místo aby bylo potíráno.
Druhá změna je stejně alarmující. Ministerstvo chce ze zákona odstranit zmínku o zprostředkovatelích úvěrů. Tím se maže dlouholetá praxe a soudní rozhodnutí, jež se naučila čelit nekalým praktikám, zejména těch, kteří obcházejí regulace přes tzv. P2P půjčky. Ty jsou často jen zástěrkou pro lichvu, kde zprostředkovatelé využívají právní mezery k obcházení zákonů. Regulace úvěrů se totiž týká jen situace, kdy si člověk půjčí peníze od podnikatele. Pokud ale peníze půjčuje nepodnikající fyzická osoba, žádná regulace neplatí. Odstraněním této regulace se otevírá prostor pro další zneužívání slabší strany – tedy spotřebitele.
Co je na tom nejvíce znepokojivé? Že tyto změny přicházejí pod hlavičkou směrnice, jejímž cílem je ochrana spotřebitele. Ministerstvo přitom ignorovalo závažné námitky z připomínkového řízení a prosazuje kroky, které ochranu oslabují. Namísto boje proti lichvářům se stát může stát jejich patronem.
Tento návrh není jen administrativní detail. Může mít zničující dopady na životy tisíců lidí. Dluhová past nejsou abstraktní slova – jsou to ztracené domovy, rozpadlé vztahy, psychická zhroucení. Pokud vláda skutečně chce chránit občany, musí tyto změny přehodnotit. Jinak se směrnice, která měla být štítem pro spotřebitele, stane dalším kladivem, jež bude drtit ty nejslabší.
Daniel Hůle je sociální pracovník, vede oddlužovací program v organizaci Člověk v tísni.
Kontext
Je jen otázkou času, kdy bude mít Čína databázi nás všech
Evropa je zaplavená čínskými monitorovacími zařízeními. Před sledováním není úniku, stejně jako před hrozbami, jež se týkají nejen ohrožení soukromí, ale třeba i energetické bezpečnosti
Magdaléna Fajtová
respekt.cz/kontext/je-jen-otaz…
i.respekt.cz/pub-cb76fce016a44…
Vědí, jak vypadá váš krok. / Autor: ČTK / AP / Ng Han Guan
Úterní brzké odpoledne bývá v areálu Ústřední vojenské nemocnice v Praze velmi rušné. Na parkoviště v krátkých intervalech přijíždějí nová a nová auta, jejichž posádky míří na návštěvy, na vyšetření nebo do práce. Čas od času přes parkoviště projede sanitka, z pavilonu do pavilonu pak přecházejí pacienti, někteří o berlích a v nemocničním županu. Léčí se tu nejen civilisté, ale především vojáci. Docházejí sem také ti, kteří usilují o vstup do armády či jiných bezpečnostních složek. A nejedno jméno z pacientských záznamů patří českému politikovi či političce.
Na pohyb v areálu nemocnice dohlížejí kamery různých značek. Jednou z nich je čínská firma Hikvision, která své kamery pravděpodobně zdokonalila sledováním Ujgurů držených v čínských internačních táborech – jak o tom už před pár lety referoval deník New York Times. A jsou to právě tato zařízení, na nichž nemocniční ochranka monitoruje příchody a odchody, odjezdy, hospitalizace i návštěvy ve zřejmě nejdůležitější nemocnici v zemi.
Čínské technologie jsou pro svou nízkou cenu přítomné v každé evropské domácnosti a budeme jich mít nablízku stále více – kromě kamer se to týká třeba elektroaut, solárních panelů nebo čipů. Vypadá to jako praktická volba levné technologie, která funguje. Jenže s každou další kamerou nebo čipem od čínského dodavatele roste i závislost na systému, jehož fungování Evropané rozhodně nemají pod kontrolou.
Východní trend
Hikvision je společnost částečně vlastněná čínskou vládou – konkrétně China Electronics Technology Group Corporation, státním konglomerátem spojeným s armádou. Tato vazba znamená, že data z kamer mohou být potenciálně využita i čínskými zpravodajskými službami. Jejich kamery můžeme kromě Ústřední vojenské nemocnice najít i na jiných klíčových budovách v Česku – například Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy zrovna nedávno dle informací z registru veřejných zakázek vydalo výzvu k nákupu šesti kamer Hikvision a také osmi kusů záznamových zařízení stejné značky.
Z registru smluv zase vyplývá, že kamery Hikvision si nakoupila mimo jiné i pražská městská část Běchovice, město Opava, Český Krumlov, Český Těšín, Bruntál, ale také Ministerstvo financí České republiky, střední i základní školy, další a další nemocnice a dalo by se pokračovat. V Evropě neexistuje dostatečná konkurence v oblasti levných kamer – většina evropských výrobců se zaměřuje na zakázky velkých firem nebo států. Běžný spotřebitel proto často ani nemá jinou možnost než sáhnout po čínské technologii.
Není proto ani potřeba vycházet z domu, aby člověk narazil na čínskou kameru. Sháněli jste někdy jednoduchou domácí kameru na monitorování například dítěte, psa nebo kočky? Českému trhu naprosto bezkonkurenčně dominují ty čínské – Alza.cz, největší český obchod s elektronikou, na svých webových stránkách inzeruje, kromě často dvakrát až třikrát dražších výjimek, téměř výlučně jen čínské kamery.
TP-Link, Xiaomi, Ubiquiti a další se dají koupit za pár stovek a fungují relativně dobře. Tak proč se nad tím vlastně pozastavovat? Ačkoli Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost žádné pokyny k obezřetnosti při nákupu podobných technologií nevydal (nedávno varoval pouze před používáním produktů společnosti DeepSeek kvůli hrozbě neoprávněného přístupu Číny k citlivým datům uživatelů), existují opodstatněné obavy z toho, že nás na každém kroku mohou sledovat právě čínská monitorovací zařízení. A to i když nejsou připojená k internetu.
„Litevci testovali kamery Hikvision. Zařízení byla celou dobu odpojená od internetu, když ale prováděli aktualizaci (připojili ji na chvíli k internetu, pozn. red.), ihned se připojila na servery v Rusku a Číně,“ vysvětluje analytik a expert na Čínu František Avrat. Takové kamery pak mohou být hypoteticky zneužity k získávání citlivých dat – videozáznamů, ale i různých přístupových údajů.
i.respekt.cz/pub-cb76fce016a44…
Nebojte se, ty kamery jsou offline. / Autor: William WEST / AFP / AFP / Profimedia
Anebo ještě jinak: když loni v lednu dopadly na Kyjev ruské rakety, podle ukrajinské tajné služby SBU k navádění střel napomohly dva běžné venkovní kamerové systémy – jedna kamera chránila vchod bytového domu, druhá monitorovala parkoviště. Jedna z nich byla čínská kamera Hikvision, sdělil vloni Rádiu Svobodná Evropa zdroj z ukrajinských bezpečnostních složek.
Podobných kontroverzí kolem firmy bylo v Evropě více. Čína, jak upozorňuje Avrat, má obrovský technologický i lidský kapitál na to, aby si dříve či později vytvořila databázi nás všech. „Celý ekosystém sběru dat – ať už o lidech nebo technologiích – může čítat až milion osob. Tento počet zahrnuje nejen státní zaměstnance, ale také hackerské skupiny, informační služby, odborníky ze soukromého sektoru a další aktéry podílející se na shromažďování informací,“ dodává s tím, že sledovací zařízení v sobě mohou mít i AI nástroje na rozpoznávání obličeje nebo třeba chůze.
Obrovské množství informací o nás samozřejmě sbírá kdekdo – mimo jiné i velké technologické firmy, jako je Meta nebo Google. Rozdíl je ale v tom, že tyto firmy nejsou státním aktérem, nemají k dispozici armádu a nejsou největšími hráči v globálním obchodu.
Spojené státy zařadily Hikvision už v roce 2019 na sankční seznam kvůli podezření z účasti na porušování lidských práv. Británie zakázala jejich instalaci ve veřejných budovách. V některých státech Evropské unie (například v Dánsku či Nizozemsku) probíhá debata o jejich úplném zákazu. „Hikvision má sice největší podíl na trhu kamer v západní Evropě – asi čtvrtinu, ale je to stále mnohem méně než v Česku. Podle některých odhadů je to u nás 60–70 procent,“ vysvětluje Avrat výbušnost faktu, že v Česku se momentálně o žádném omezení ani neuvažuje.
Ještě problematičtější situace je pak v zemích Evropy, které v Evropské unii zatím nejsou. Na Balkáně sledují ulice, budovy, školy a další místa miliony čínských kamer, které navíc využívají i monitorovací systémy od firem, jako je Hikvision nebo Dahua. Tento počet se každý rok zvyšuje – pokud země jako Albánie, Srbsko nebo Černá Hora v dohledné době vstoupí do Evropské unie, spolu s nimi do ní vstoupí i miliony problematických kamer a systémů schopných rozpoznávat obličeje nebo třeba jen chůzi.
Rizikové parkování
S tím částečně souvisí další technologie, která se stále více z Číny dostává do Evropy – elektroauta. Dynamická čínská firma BYD letos v prodejích svých aut překonala dosavadní jedničku, americkou Teslu. Podíl čínských elektroaut různých značek se loni v porovnání s rokem 2023 zdvojnásobil na tři procenta celkového trhu s novými osobními automobily. Jsou výrazně levnější než konkurence, protože k jejich výrobě Čína využívá levnou lidskou práci a také jsou ne zcela průhledně dotované čínským státem.
Elektroauta jsou dnes v podstatě něco jako mobilní telefony s obrovskou baterií, nesou v sobě obrovské množství čipů (několik stovek na kus) a každý z nich dokáže sbírat data. Norský profesor Tor Indstøy si před pár lety koupil čínské elektrické SUV a rozhodl se zjistit o něm co nejvíce. Založil projekt Tygří klec, v jehož rámci spolu s dalšími technologickými nadšenci auto zkoumal.
Zjistil, že existují potenciálně problematické oblasti – třeba to, jakým způsobem proudí data do auta a z něj. Jak napsal loni v květnu web americké televize Bloomberg, až 90 procent těchto dat putuje do Číny – jsou to data zahrnující polohu vozidla nebo jednoduché hlasové příkazy. A samozřejmě jsou tu kamery – přední, zadní, dokonce i vnitřní, které slouží údajně k monitoringu ospalosti řidiče nebo řidičky.
Proč to může být problém? „Můžete zaparkovat kupříkladu před budovou Vojenského zpravodajství. Elektroauto tam může snímat a rozpoznávat lidi, klidně jen podle chůze, a zároveň nahrávat a odesílat data. Pak se může stát, že někdo z této služby pojede třeba do Zimbabwe, kde jej zachytí čínské kamery z nějaké státní budovy. A hned budou vědět, že do Zimbabwe přiletěl Čech spojený s Vojenským zpravodajstvím,“ vysvětluje hypotetická rizika František Avrat.
Kvůli těmto obavám už například zpravodajské služby v Británii podle informací BBC zakázaly vjezd do citlivých vojenských míst automobilům s čínskými součástkami. Začátkem tohoto roku britské noviny také informovaly o tom, že šéfové armády a zpravodajských služeb dostali příkaz, aby při jízdě v elektromobilech neprojednávali úřední záležitosti. Čína nicméně opakovaně odmítá veškeré obavy, že by její zařízení mohla být zneužívána ke špionáži.
i.respekt.cz/pub-cb76fce016a44…
Britské bezpečnostní špičky se v elektromobilech o práci bavit nesmí. Čínská továrna na elektrické vozy BYD. / Autor: BYD / SWNS / SWNS / Profimedia
Nad čínskými panely slunce nezapadá
Automobilový průmysl a kamery nejsou těmi jedinými oblastmi, v nichž čínské technologie v Evropě dominují. Zásadní je i jejich podíl na trhu se zelenými technologiemi, především solárními panely. I ty představují určité riziko. Ve Spojených státech letos například objevili komunikační zařízení ve fotovoltaických střídačích čínské výroby. Střídač je zařízení, jež převádí stejnosměrný proud ze solárních panelů na střídavý. Je to klíčové zařízení každé solární elektrárny – umožňuje její propojení se sítí i ovládání na dálku.
Střídače jsou konstruovány tak, aby umožňovaly vzdálený přístup za účelem aktualizace a údržby. Energetické společnosti, které je používají, k nim ale obvykle instalují firewally, aby zabránily přímé komunikaci zpět do Číny. Podle agentury Reuters ale experti z USA zjistili, že nalezená zařízení (která nebyla uvedena v přiložené dokumentaci) teoreticky zvládnou vzdáleně prolomit firewall. Připojením takového zařízení do elektrické sítě se potenciálně otevírá přístup do celé sítě. Na dálku by pak bylo možné destabilizovat či poškodit klíčové energetické sítě a infrastrukturu.
V Evropské unii bylo loni dle dat Eurostatu k čínským střídačům připojeno asi 200 GW fotovoltaické kapacity z celkových 338. Z hlediska všech zdrojů energie (tedy fosilních paliv, obnovitelných zdrojů i jádra) představují čínské solární panely v Evropské unii přibližně 16–18 procent. Čína má tedy potenciálně velkou moc nad energetickou bezpečností Evropy.
Představa, že by v dohledné době Peking na dálku vypnul všechny solární panely, je z více důvodů neopodstatněná – Čína je závislá na exportu a evropský trh je pro ni velmi důležitý. Je ale v její moci evropský systém držet v nejistotě. Některé státy už proto přistoupily k postupnému odstřihávání se od těchto technologií. V Litvě od letošního května platí zákon zakazující vzdálený přístup k solárním a větrným elektrárnám s výkonem nad 100 kW. V praxi to znamená zákaz čínských střídačů, neboť většina z nich vzdálené připojení k výrobci vyžaduje. Čína patří mezi země, které podle litevské strategie národní bezpečnosti představují hrozbu pro litevskou národní bezpečnost a její zájmy.
Většina evropských států ale na rozdíl od Litvy a dalších pobaltských zemí zatím žádný radikální zákaz problematických čínských technologií nepřijala. „Je jasné, že lidi i instituce lákají nízké ceny čínských produktů. Měli by ale vždycky zvážit také rizika – proto je nutná osvěta, která tu zatím chybí,“ říká František Avrat.
Komentář
Čína se nedá šikanovat
Trump je posedlý silou, ale neumí ji používat
Fareed Zakaria
respekt.cz/tydenik/2025/25/cin…
Jedno je jasné – obchodní dohoda prezidenta Donalda Trumpa s Čínou, oznámená tento týden, je hodně nejasná. Zdá se ale, že sleduje známý vzoreček, který komentátor Financial Times trefně nazval „TACO“ – názor trhů, že „Trump vždy nakonec vyměkne“ („Trump Always Chickens Out“) – s jednou zákrutou.
Dohoda nás v podstatě vrací do situace před začátkem Trumpovy obchodní války s tím rozdílem, že Američané budou nadále platit 55procentní clo na zboží z Číny (oproti 10procentnímu clu Číny na zboží americké). Trumpova cla budou bolet, ale víc Ameriku než Čínu. Ekonom Dean Baker si všímá, že s ohledem na cla Světová banka nyní předpokládá, že růst americké ekonomiky zpomalí z loňských 2,8 procenta na 1,4 procenta. Prognózy růstu čínské ekonomiky se nezměnily. Je jasné, kdo za Trumpův „Den osvobození“ zaplatí.
Tohle divadlo přineslo jedno důležité ponaučení. Globální ekonomika je dnes tak složitá a provázaná, že i Spojené státy, pod vedením prezidenta, který je ochoten použít jakékoli prostředky, které má k dispozici, narážejí na reálné limity své moci. Vědci Henry Farrell a Abraham L. Newman trefně poznamenali, že ekonomická provázanost může být využitá jako zbraň. Státy mohou vzít jakoukoli výhodu, kterou ve světové ekonomice mají, a použít ji k vyvíjení nátlaku. Washington s touhle strategií zachází nejagresivněji, uvaluje sankce na různé země, přidává sankce sekundární, trestá jednotlivce a odstřihává národy od globálních systémů. Teď vidíme skutečné meze této moci a co způsobí, když je zneužívaná.
Utržené ucho moci
V posledních desetiletích všechny americké vlády, demokratické i republikánské, využívaly ekonomickou dominanci země v globálním finančnictví. A v něm je americká moc bezkonkurenční. Dolar se používá v téměř 90 procentech všech globálních devizových transakcí a tvoří asi 57 procent globálních devizových rezerv. Více než 60 procent světového dluhu je vydáno v dolarech. Finanční komunikační systém SWIFT podle odhadů amerického ministerstva financí v roce 2006 zprostředkoval transakce v hodnotě přibližně pěti bilionů dolarů denně, a ačkoli sídlí v Belgii, v oblasti sankcí se USA podřizuje. Tyhle nástroje dávají Washingtonu možnost trestat své protivníky, jako jsou Írán, Rusko a Severní Korea, a izolovat je od globálního finančního systému, aniž by padl jediný výstřel.
Ale obchod je něco jiného než finančnictví. V chaotickém a multipolárním světě mají státy mnoho možností a alternativ. Když USA omezily vývoz ethanu do Číny, Peking ho nahradil jinými palivy. A Čína má vlastní páky. Je největším vývozcem zboží na světě, v roce 2023 vyvezla produkty v hodnotě přibližně 3,4 bilionu dolarů. Vzniká tam téměř 30 procent globální přidané hodnoty ve výrobě a dominuje dodavatelským řetězcům ve všech průmyslových odvětvích, od smartphonů po solární panely. Ještě důležitější je fakt, že je světovým lídrem ve zpracování strategických materiálů. V globálních číslech zpracovává 68 procent niklu, 73 procent kobaltu, až 99,9 procenta prvků vzácných zemin a 59 procent lithia – tedy materiálů nezbytných pro elektromobily, větrné turbíny a polovodiče. Když Washington zpřísnil pravidla pro vývoz pokročilých technologií pro výrobu čipů do Číny, Peking reagoval zákazem vývozu některých vzácných minerálů, které jsou životně důležité pro téměř veškerou americkou elektroniku a obranné systémy. A na rozdíl od reakce Číny na Trumpova omezení týkající se ethanu neměly USA k dispozici žádnou rychlou náhradu.
Trumpova strategie, pokud vůbec nějaká byla, byla založena na naprostém nepochopení Číny. Peking se právě na takový tlak, jaký na něj Trump vyvinul, připravoval. Komunistická strana Číny se snažila snížit závislost své ekonomiky na americkém importu, navazovala kontakty s jinými zeměmi, uzavírala s nimi dohody a připravovala své spotřebitele na to, že budou muset snášet nepříjemnosti – to všechno proto, aby jejich země mohla čelit šikanování za zahraničí.
Washington využíval svou ekonomickou moc až příliš nevázaně dávno před Trumpovým nástupem. Globální databáze sankcí ukazuje, že v posledních dvaceti letech počet amerických sankcí vůči ostatním státům raketově vzrostl, víc než pětinásobně. Trump však zašel ještě dál, vyhrožoval cly a různými dalšími opatřeními, která nemají s obchodem nic společného (například zrušení víz pro zahraniční studenty). Spíše než jako představitel přední světové velmoci zní jako mafiánský boss.
Divize se nepočítají
Nakonec byla Trumpova obchodní válka učebnicovým příkladem zneužití takové tvrdé síly v oblasti, kde USA neměly jasnou převahu a kde nátlak vyvolal spíš odpor než poslušnost. Trhy znejistilo, spojenectví poškodilo a urychlilo hledání alternativ ke všem systémům, kterým USA dominuje.
Největší cenou za tak brutální uplatňování tvrdé síly Ameriky bude eroze její síly měkké – víry a důvěry v Ameriku, které z ní učinily světového lídra a zajistily jí klíčovou pozici v mnoha oblastech, od globálních financí po mezinárodní politiku.
Politologové Robert O. Keohane a Joseph S. Nye nedávno poukázali na to, jak je Trump tvrdou silou posedlý. Lidé jako on by mohli citovat slavnou pohrdavou větu Josifa Stalina: „Papež. Kolik divizí má papež?“ Jak však Keohane a Nye poznamenávají, osmdesát let po konci druhé světové války je Sovětský svaz, kterému Stalin vládl, jen kapitolou v dějinách, zatímco papežství přežívá, vzkvétá a uplatňuje svůj vliv po celém světě.
Autor je americký politolog a publicista. © 2025, Washington Post Writers Group
Ferda reshared this.
Newsletter: Jednotka intenzivní péče
Stando, jsi šikovný senátor. Ale na pochopení malých dětí zkus ještě zapracovat
Horní komora zpřísnila možnost odkladu školní docházky, ale zrušila podpůrné nástroje
Markéta Plíhalová
respekt.cz/newsletter-clanky/s…
„Zuzko, jsi šikovná a trpělivá žákyně. Děláš velké pokroky v matematice, bez problémů zvládáš počítání do deseti. Vždy ráda poradíš spolužákům. Sama ještě potřebuješ hodně pomoct se čtením. Zkus ho trénovat i doma. Zapracuj také na úchopu tužky, psaní ti pak jistě půjde lépe.“ Takhle nějak dnes vypadá závěrečné hodnocení prvňáků zhruba na pětině českých škol. V těch ostatních se Zuzka na vysvědčení jednoduše dočte, že má ze čtení a psaní trojku.
Aktuální úprava školského zákona, kterou v dubnu schválili poslanci, počítala s tím, že napříště už prvňáky a druháky nebudou učitelé známkovat nikde, slovní hodnocení se mělo stát jedinou možností. Minulý týden ale novela narazila v horní komoře, senátoři se rozhodli možnost známkovat i nejmenší školáky zachovat.
Snaha upravit způsob hodnocení prvňáků a druháků přitom nespadla z nebe. Měla být součástí komplexnější změny, jejímž hlavním cílem je především výrazné omezení odkladů. Dosud nastupovalo do školy s ročním odkladem téměř každé čtvrté dítě. Odborníci upozorňovali, že je to moc a u většiny dětí není pro zpoždění důvod. V jiných evropských zemích chodí do škol s odkladem pouhé jednotky procent dětí.
České rodiče k odkladu často motivuje touha svým potomkům start povinné školní docházky co nejvíc usnadnit. Berou to tak, že když taková možnost existuje, proč by svému dítěti nedopřáli ještě rok klidu, než se vrhne do víru známek, úkolů a tlaku na výkon.
Jenže děti, které do školy nenastoupí, i když by už mohly, pak ve školkách zabírají místa a státu se to prodražuje. Společnost PAQ Research loni spočítala, že snížení míry odkladů by mohlo přinést státnímu rozpočtu dvě až tři miliardy korun ročně.
Poslanci napříč stranami s odborníky v zádech se tedy shodli, že odklady výrazně omezí a ponechají tuto možnost jen dětem se závažnou zdravotní diagnózou. Zároveň ale do zákona přidali soubor opatření, která měla usnadnit vzdělávací start křehkým nebo vývojově pomalejším dětem a zmírnit tak obavy škol i rodičů z toho, co zrušení odkladů přinese. Vynechat známkování bylo jedním z nich.
Společnost EDUin upozorňuje, že ve více než polovině zemí Evropské unie se v nejnižších ročnících vůbec neznámkuje, jinde volí kombinaci známek a slovního hodnocení. Výhradně známkami výkon prvňáků posuzuje pouze Francie. Kritici známkování říkají, že jedno číslo dokáže vypovědět jen málo o tom, co dítě zvládá a co se musí doučit. A pokud je známka špatná, může obzvlášť u malých dětí zvyklých na přívětivé prostředí školky působit velmi demotivačně. Odstranění známek mělo uklidnit rodiče, že i bez odkladu to jejich dítě ve škole zvládne.
Novela školského zákona počítala i s dalšími formami podpory. Děti by například v první třídě nesměly propadnout a každá třída s více než patnácti prvňáky by měla automaticky nárok zaměstnat asistenta pedagoga. Jenže senátoři odsouhlasili jen zrušení odkladů, podpůrná opatření už ne.
Vyškrtnutí podpory prosadil senátor Stanislav Balík z klubu ODS a TOP 09. Zachování známkování odůvodnil tím, že školy už dnes mají možnost si se souhlasem školské rady zvolit, že budou hodnotit slovně. V prvních třídách to ale dělá jen 20 procent z nich. Společnost tak podle Balíka jasně ukazuje, co chce.
„A my v tuto chvíli přicházíme s nejsilnějším nástrojem, který máme, se zákonem, a říkáme ředitelům, pedagogům, rodičům a zástupcům obcí: Vy si to myslíte špatně. My to víme lépe,“ vysvětlil Balík svůj krok v Senátu s tím, že on sám nechce hodnotit, zda jsou lepší známky, nebo slovní hodnocení. Tuto debatu by podle něj měli vést pedagogové. „Nesnažme se páchat dobro skrze zákony,“ dodal.
Podobné názory zazněly i od dalších senátorů a senátorek. Například Vladimíra Ludková z ODS uvedla, že známka je důležitou zpětnou vazbou a dítě dobře ví, co znamená jednička. „A má z ní radost. Proč mu tu radost teď chceme vzít?“ ptala se senátorka od řečnického pultu. Proč by prvňák nemohl mít radost z toho, že mu učitel v pár větách popíše, v čem se zlepšil a kolik se toho už naučil, Ludková neobjasnila.
Je zajímavé, že je senátorům nepříjemné školám nakazovat, jak mají děti hodnotit, ale nařídit jim, aby bez jakýchkoli podpůrných opatření přijaly i děti, které potřebují více času a péče, s tím problém nemají.
Poslanci teď mají tři možnosti. Buď vrácenou novelu odhlasují ve znění, které preferují senátoři, a odklady tak budou zrušené bez navazující podpory. Nebo dolní komora Senát přehlasuje, k tomu by ale potřebovala hlasy 101 poslanců. Anebo celá novela spadne pod stůl a Česko i nadále zůstane odkladovým rekordmanem.
Ferda reshared this.
Newsletter: Jednotka intenzivní péče
Stando, jsi šikovný senátor. Ale na pochopení malých dětí zkus ještě zapracovat
Horní komora zpřísnila možnost odkladu školní docházky, ale zrušila podpůrné nástroje
Markéta Plíhalová
respekt.cz/newsletter-clanky/s…
„Zuzko, jsi šikovná a trpělivá žákyně. Děláš velké pokroky v matematice, bez problémů zvládáš počítání do deseti. Vždy ráda poradíš spolužákům. Sama ještě potřebuješ hodně pomoct se čtením. Zkus ho trénovat i doma. Zapracuj také na úchopu tužky, psaní ti pak jistě půjde lépe.“ Takhle nějak dnes vypadá závěrečné hodnocení prvňáků zhruba na pětině českých škol. V těch ostatních se Zuzka na vysvědčení jednoduše dočte, že má ze čtení a psaní trojku.
Aktuální úprava školského zákona, kterou v dubnu schválili poslanci, počítala s tím, že napříště už prvňáky a druháky nebudou učitelé známkovat nikde, slovní hodnocení se mělo stát jedinou možností. Minulý týden ale novela narazila v horní komoře, senátoři se rozhodli možnost známkovat i nejmenší školáky zachovat.
Snaha upravit způsob hodnocení prvňáků a druháků přitom nespadla z nebe. Měla být součástí komplexnější změny, jejímž hlavním cílem je především výrazné omezení odkladů. Dosud nastupovalo do školy s ročním odkladem téměř každé čtvrté dítě. Odborníci upozorňovali, že je to moc a u většiny dětí není pro zpoždění důvod. V jiných evropských zemích chodí do škol s odkladem pouhé jednotky procent dětí.
České rodiče k odkladu často motivuje touha svým potomkům start povinné školní docházky co nejvíc usnadnit. Berou to tak, že když taková možnost existuje, proč by svému dítěti nedopřáli ještě rok klidu, než se vrhne do víru známek, úkolů a tlaku na výkon.
Jenže děti, které do školy nenastoupí, i když by už mohly, pak ve školkách zabírají místa a státu se to prodražuje. Společnost PAQ Research loni spočítala, že snížení míry odkladů by mohlo přinést státnímu rozpočtu dvě až tři miliardy korun ročně.
Poslanci napříč stranami s odborníky v zádech se tedy shodli, že odklady výrazně omezí a ponechají tuto možnost jen dětem se závažnou zdravotní diagnózou. Zároveň ale do zákona přidali soubor opatření, která měla usnadnit vzdělávací start křehkým nebo vývojově pomalejším dětem a zmírnit tak obavy škol i rodičů z toho, co zrušení odkladů přinese. Vynechat známkování bylo jedním z nich.
Společnost EDUin upozorňuje, že ve více než polovině zemí Evropské unie se v nejnižších ročnících vůbec neznámkuje, jinde volí kombinaci známek a slovního hodnocení. Výhradně známkami výkon prvňáků posuzuje pouze Francie. Kritici známkování říkají, že jedno číslo dokáže vypovědět jen málo o tom, co dítě zvládá a co se musí doučit. A pokud je známka špatná, může obzvlášť u malých dětí zvyklých na přívětivé prostředí školky působit velmi demotivačně. Odstranění známek mělo uklidnit rodiče, že i bez odkladu to jejich dítě ve škole zvládne.
Novela školského zákona počítala i s dalšími formami podpory. Děti by například v první třídě nesměly propadnout a každá třída s více než patnácti prvňáky by měla automaticky nárok zaměstnat asistenta pedagoga. Jenže senátoři odsouhlasili jen zrušení odkladů, podpůrná opatření už ne.
Vyškrtnutí podpory prosadil senátor Stanislav Balík z klubu ODS a TOP 09. Zachování známkování odůvodnil tím, že školy už dnes mají možnost si se souhlasem školské rady zvolit, že budou hodnotit slovně. V prvních třídách to ale dělá jen 20 procent z nich. Společnost tak podle Balíka jasně ukazuje, co chce.
„A my v tuto chvíli přicházíme s nejsilnějším nástrojem, který máme, se zákonem, a říkáme ředitelům, pedagogům, rodičům a zástupcům obcí: Vy si to myslíte špatně. My to víme lépe,“ vysvětlil Balík svůj krok v Senátu s tím, že on sám nechce hodnotit, zda jsou lepší známky, nebo slovní hodnocení. Tuto debatu by podle něj měli vést pedagogové. „Nesnažme se páchat dobro skrze zákony,“ dodal.
Podobné názory zazněly i od dalších senátorů a senátorek. Například Vladimíra Ludková z ODS uvedla, že známka je důležitou zpětnou vazbou a dítě dobře ví, co znamená jednička. „A má z ní radost. Proč mu tu radost teď chceme vzít?“ ptala se senátorka od řečnického pultu. Proč by prvňák nemohl mít radost z toho, že mu učitel v pár větách popíše, v čem se zlepšil a kolik se toho už naučil, Ludková neobjasnila.
Je zajímavé, že je senátorům nepříjemné školám nakazovat, jak mají děti hodnotit, ale nařídit jim, aby bez jakýchkoli podpůrných opatření přijaly i děti, které potřebují více času a péče, s tím problém nemají.
Poslanci teď mají tři možnosti. Buď vrácenou novelu odhlasují ve znění, které preferují senátoři, a odklady tak budou zrušené bez navazující podpory. Nebo dolní komora Senát přehlasuje, k tomu by ale potřebovala hlasy 101 poslanců. Anebo celá novela spadne pod stůl a Česko i nadále zůstane odkladovým rekordmanem.
Ferda reshared this.
Editorial
Umělá inteligence přepíše mediální svět
Vydavateli menších médií jsou tak trochu právě čtenáři a čtenářky
Erik Tabery
respekt.cz/tydenik/2025/25/ume…
Média v digitální sféře čeká armagedon. S takhle silnou zprávou přišel list The Wall Street Journal a z doprovodného textu se zdá, že úplně nepřehání. Přichází totiž vývoj, který změní způsob příjmu informací. Na jedné straně se může dramaticky zvýšit naše orientace v tématech, kterým se chceme věnovat, zároveň to ale může vést k menší orientaci v dění ve světě, kontrole politiků a schopnosti nechat se překvapovat i informacemi, které jsme původně nechtěli číst.
V souvislosti s umělou inteligencí a médii se často mluví o tom, jaké profese nahradí. Některé texty o výsledcích ve sportu či o počasí už dnes mnohdy píšou stroje. Prý brzy zmizí recenze, rozbory různých výrobků, doporučení na místa, kde trávit dovolenou… Debatuje se i tom, kdy smějí novináři umělou inteligenci použít. Třeba v Respektu máme pravidlo, že ji lze využít při rešerších (opatrně a s ověřením), ale ne při samotném psaní článků. To jsou ale všechno jen drobnosti.
List The Wall Street Journal popsal jev, který už můžeme sledovat sami, Google se mění z klasického vyhledávače na tvůrce odpovědí. Jinými slovy, když si do políčka napíšete dotaz, který vás zajímá, nenabídne vám algoritmus na prvním místě odkazy, na které máte kliknout, ale umělá inteligence Googlu vám rovnou odpoví. V důsledku se uživatel nepotřebuje dostat k původním zdrojům. A ty jsou dnes nejdůležitějším nástrojem, jak získávat čtenáře. Zmiňovaný článek popisuje, že už nyní jsou některá média (například The Washington Post) na polovině návštěvnosti, kterou jim přinášelo organické vyhledávání v počítači či mobilu.
Je to trend, který spustily sociální sítě. Dříve na nich byla řada odkazů na články, majitelé Facebooku, Twitteru a dalších se ale rozhodli, že chtějí držet lidi „uvnitř“, zabránit tomu, aby z jejich stránek odcházeli. Návštěvnost médií ze sociálních sítí tak klesla až o 80 procent. Podobně dramaticky klesla návštěvnost ze Seznamu, pokud jste se nepodřídili jeho pravidlům. Český webový gigant například téměř ignoruje placený obsah, čímž znevýhodňuje některá média. Nad vodou tak mnohé drží právě Google, který sice po nelogickém zásahu českých zákonodárců snížil spolupráci se zdejšími médii, ale stále se výrazně podílí na návštěvnosti webů. A tohle se teď mění.
Například vydavatel listu The Washington Post William Lewis ve zmiňovaném článku řekl, že vyhledávání odpovědí bez klikání na odkazy „představuje vážnou hrozbu pro žurnalistiku, kterou nelze podceňovat“. Co s tím?
V různých zemích budou různé scénáře. V Česku se dá očekávat, že se ještě posílí dominantní postavení Novinek a Seznam Zpráv, které vlastní hlavní český vyhledávač. Výhodu budou mít velké vydavatelské domy, které mohou nabízet i neredakční část, budou třeba prodávat různé výrobky a podobně.
Pro média, jako je Respekt, je cestou organizování živých akcí, setkávání se čtenářkami a čtenáři. A hlavně vysvětlování, že vydavateli menších médií jsou tak trochu právě čtenáři a čtenářky. Ti sdílením článků, doporučováním předplatného dalším lidem mohou vytvořit nikoli sociální, ale „živou“ síť, která menší média dostane k širší veřejnosti.
Nicméně tady nejde jen o média samotná. Pokud se budeme víc a víc uzavírat v aplikacích umělé inteligence, může se snížit naše orientace v dění doma i ve světě. Média přinášejí nejen informace, které nás zajímají. Když si čteme o oblíbeném sportu, je šance, že nás na stránce zaujme i článek o schvalování důležitého zákona.
Kontrola politiků, schopnost vnímat společenská rizika, se kterými je třeba něco dělat, se tak zmenší. Už dnes se to děje v prostředí sociálních sítí. Ještě víc než kdy jindy nastává doba, kdy budeme muset cíleně pěstovat svou ochotu vystavovat se i nepříjemným, komplikovaným věcem. Klást na sebe nároky a zároveň hledat cesty k dalším lidem.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery, šefredaktor
Rozhovor
Můžete vědět všechno na světě, ale pokud to neumíte sdělit, lidi nezměníte
Oceán může být v boji s klimatickou změnou naším největším spojencem, říká režisér a blízký spolupracovník Davida Attenborougha Colin Butfield
Clara Zanga
respekt.cz/rozhovor/ocean-muze…
Režisér a producent Colin Butfield je dlouholetým spolupracovníkem Davida Attenborougha. Připravil s ním i nejnovější dokument Oceán a stejnojmennou knihu, která vyšla v češtině v nakladatelství Práh. V rozhovoru pro Respekt mluvil o tom, že se oceán uzdravuje rychleji než souše, proč nejíst ryby získané pomocí tažných sítí, a zmínil i dobré zprávy z vodní říše.
S Davidem Attenboroughem spolupracujete již několik let. Co jste se naučil o naší planetě od člověka, který tu prožil už skoro století a celý život ji bedlivě pozoroval?
Díky tomu, jak hodně David cestoval a jak dlouhý život prožil, toho nejspíš z přírody viděl více než kdokoli před ním. Byl svědkem fantastických proměn, objevů, ale také destrukce a toho, že na mnoha místech už není zdaleka tak bohatý život jako kdysi. Zároveň si myslím, že se nikdo neumí na lidi tak dobře napojit skrze vyprávění. David vás příběhy o přírodě zasáhne jak intelektuálně, tak emocionálně, ať jste desetileté dítě nebo uznávaný odborník. Můžete vědět všechno na světě, ale pokud to neumíte lidem sdělit, nezměníte je. To jsem se od něj naučil.
Je David Attenborough stále optimistický, i když, jak jste zmínil, viděl za svůj život v přírodě mnoho destrukce?
Není naivní, ale je optimistický. Kromě ničení totiž viděl i zotavování. V knize píšeme o tom, jak byl v roce 1981 natáčet rypouše na ostrově Jižní Georgie v Antarktickém oceánu. Pamatuju si, že jsem se na to díval v televizi. Na obrazovce to vypadalo skvěle. Jenže skutečnost byla taková, že tehdy ještě ve velkém probíhal komerční lov velryb a tuleňů, čímž byla tato oblast velmi poškozená. Nyní jsou ostrov a okolní vody mnohem bohatší než v době, kdy tam filmoval poprvé. Myslím, že to mu dodává optimismus.
V novém dokumentu David Attenborough říká, že jeho naděje se vztahuje především k oceánu. Během svého dlouhého života prý nabyl přesvědčení, že klíč k řešení klimatické krize není na souši, ale ve světových vodách. Proč?
Má to dva hlavní důvody. Prvním je to, že oceán reguluje naše klima a již absorboval velké množství oxidu uhličitého, který jsme vyprodukovali. Kdyby tomu tak nebylo, planeta by už dávno byla mimo jakoukoli kontrolu. Druhým je to, jak rychle se dokáže ekosystém oceánu uzdravovat. Život v pobřežních vodách se může obnovit mnohem rychleji než život na souši. Dám příklad. Právě teď v době našeho rozhovoru jsem ve Walesu ve Velké Británii. Kdybychom tady vyňali z běžného hospodaření kus zemědělské půdy a nechali ji padesát let netknutou, začal by se na ní pomalu obnovovat lesní porost, ale ani zdaleka by to nepřipomínalo původní les. Pokud bychom ponechali bez zásahů pobřeží a vůbec bychom ve vodách nerybařili, chaluhový les a mořská tráva by zde vyrostly už za patnáct let. Zotavení oceánu je velmi rychlé, a pokud mu k tomu dáme prostor, může být naším velkým spojencem v boji s klimatickou krizí.
Masivní polykání oxidu uhličitého v minulých desetiletích však muselo oceán značně proměnit, nebo ne?
Ano. Změnilo se pH oceánu, stává se kyselejším. To ovlivňuje hlavně živočichy s krunýři, jako jsou želvy nebo krabi. Kyselá voda jim znemožňuje je formovat tak dobře, nebo je dokonce rozpouští. Také korálové útesy kvůli tomu nejsou tak zdravé a v zásadě erodují zevnitř. Oceán navíc pohlcuje teplo. Oceánské vlny veder jsou kvůli tomu delší a intenzivnější, což způsobuje bělení korálů. Dochází k němu, když jsou korály v jakémkoli stresu, tedy i tepelném. Jakmile se podmínky vrátí do normálu, korály se uzdraví, ale intervaly normality jsou čím dál kratší. Pokud se korál nestihne uzdravit, tak odumře.
Čím to je, že se oceán uzdravuje rychleji než souše?
Je to taková jeho superschopnost. Částečně je to tím, že živiny ve vodě volně proplouvají, protože jim nestojí v cestě žádné člověkem vytvořené bariéry, jak je tomu na souši. Navíc když se na zemi rozhodneme chránit nějakou oblast, mají z toho prospěch jen rostliny a živočichové, kteří žijí přímo v ní. V oceánu z toho čerpá i široké okolí. Ryby nebo humři totiž mají, na rozdíl od savců, s tím, jak stárnou a rostou, víc a víc mladých. Takže čím delší život mají možnost prožít, tím víc jich je. Mladí jsou pak unášení oceánskými proudy a dostávají se i mimo chráněnou oblast, rekolonizují další místa a tím je podporují.
Takže v oceánu nemůžeme napáchat tolik škody jako na souši?
To můžeme, ale dokud jsme nezlikvidovali všechno, máme šanci to napravit. Proto je to teď tak důležité. Poškodili jsme velkou část oceánu, ale stále je dost oblastí, které jsou jakžtakž v pořádku. Takže kdybychom se teď rozhodli chránit třeba třetinu světových vod, zotavení by mohlo být neuvěřitelné. Ale pokud propásneme ten správný moment, už může být pozdě.
Pod vodou, v restauraci a v supermarketu
Váš tým jako první filmařsky zachytil rybolov tažnou sítí, což je jedna z nejničivějších praktik, které lidé v oceánu páchají. Tažná síť s sebou bere v podstatě vše, co jí přijde do cesty. Jak se vám podařilo záběry pořídit, aniž byste se vystavili nebezpečí?
Nejprve jsme si mysleli, že už to někdo musel zachytit, ale našli jsme jen roztřesené záběry ze sportovní GoPro kamery, které absolutně neukazují rozsah tohoto problému. Rozhodně jsme to tedy chtěli natočit. Je to nejničivější forma rybolovu a lidé to dosud pořádně neviděli. Podařilo se nám spojit se s vědci, kteří zrovna dělali výzkumný projekt o dopadech tažného rybolovu. Simulovali jej kontrolovaným způsobem v oblasti, jež už byla předtím dost zničená. Pracovali jsme s nimi několik měsíců a přemýšleli, jak záběry pořídit. Nejprve jsme chtěli někoho poslat pod vodu, ale bylo by to moc nebezpečné právě proto, že obrovská síť tažená po mořském dně s sebou bere vše. Nakonec jsme ke kamerám vytvořili pouzdra, tak aby mohly být připevněny k síti, případně ležet na mořském dně, dokázaly stabilně snímat a přežily všechny nárazy.
Existuje mnoho článků o tom, že by tažný rybolov měl skončit. Proč k němu stále dochází a co s tím můžeme udělat?
Na individuální úrovni je těžké s tím něco udělat. Ale přímořské státy s tím mohou udělat hodně. Kde žijete?
V Česku, tady žádné moře nemáme. Ale i my jíme ryby. Možná s tím můžeme něco udělat jako konzumenti?
To je naprostá pravda. O většinu ochrany se musejí postarat vlády přímořských států, které musejí vytvořit chráněné mořské oblasti se zákazem tažného rybolovu. Ve Velké Británii formálně chráníme asi dvacet procent pobřežních vod, jenže je v nich stále povolen tento druh rybolovu, takže fakticky vůbec chráněné nejsou. Přímořské státy proto musejí zavést opravdovou ochranu se zákazem tažného rybolovu. Jako konzumenti pak můžeme odmítat takto získané ryby, bez ohledu na to, kde žijeme. Je ale složité to po supermarketech nebo restauracích požadovat.
Protože ani ony samy o původu ryb nevědí?
Ano. Právě proto je důležité změnit zákony. V supermarketu nemáte šanci to poznat.
Existují země, které už tuto formu rybolovu zakázaly?
Úplný zákaz neplatí nikde, ale jsou země, které chrání okolo třetiny svého pobřeží a používání tažných sítí v těchto oblastech zakazují, třeba Kostarika nebo Kolumbie. Také v okolí havajského ostrova Midway se dříve ve velkém rybařilo a oblast byla velmi poničená. Dnes je tam tažný rybolov zakázaný a je jednou z nejvíce biodiverzivních částí oceánu. Žije tam největší kolonie albatrosů na světě, spousta žraloků, želv a tuňáků. Došlo zde k mimořádně úspěšnému zotavení.
Máte z oceánské říše ještě nějaké další dobré zprávy, které nás mohou povzbudit?
Hned několik. Asi nejlepším příkladem, který uvádíme i v knize, jsou velryby. Když jsem chodil do školy, na konci sedmdesátých a v první polovině osmdesátých let, velryby se stále lovily po tisících, a většina druhů velryb byla na pokraji vyhynutí. Třeba velryb modrých jsme zabili 95 procent. V roce 1986 se lov velryb zakázal a od té doby jejich počty neuvěřitelně narostly. Keporkakové už jsou skoro na stejných číslech jako před tím, než se začali lovit. Velryby pak navíc pomáhají celému oceánu. Za potravou se potápějí do velkých hloubek. Jejich trus je velmi bohatý na živiny, takže podporuje růst fytoplanktonu, a ten zase pohlcuje oxid uhličitý. Zooplankton se fytoplanktonem nakrmí a celý potravní řetězec začíná znovu.
Kolektivní paralýza
V knize vysvětlujete, že život na Zemi začal rozkvétat až ve stabilním holocénu, tedy v geologickém období, ve kterém už téměř 12 tisíc let od poslední doby ledové žijeme. Předtím tady byl méně stabilní pleistocén s obrovskými klimatickými změnami a – jak píšete – nyní možná vstupujeme do nové doby, nestabilního antropocénu. Není tedy střídání stabilních a nestabilních období přirozené, nepřišlo by i bez zásahu člověka?
Ano, pro Zemi je to naprosto normální, za poslední čtyři miliardy let takovými výkyvy prošla několikrát. Člověku se ale dosud dařilo pouze v holocénu. I předtím tady byli lidé jako vy a já, ale na celé planetě jich bylo jen okolo milionu. Dramatické změny ročních období hubily celé lidské skupiny. Holocén bylo jediné období, v němž naše civilizace skutečně vzkvétala. Takže z lidského pohledu je nestabilita opravdu nežádoucí. Oproti předchozímu střídání stabilních a méně stabilních období je současná změna velmi rychlá. To, co by normálně trvalo tisíce let, se stalo za století. To je problém pro veškerý život na planetě, ale zejména pro nás.
Možná naše civilizace nemůže vzkvétat donekonečna.
Určitě je možné, že kdekoli se ve vesmíru vyvinul inteligentní život, nakonec sám sebe vyhubil.
Ale můžeme to zpomalit.
Ano. Rychlost změny je děsivá. Kdybychom k ní tak masivně nepřispívali, mohli jsme v klidu pokračovat třeba dalších sto, dvě stě tisíc let, to nikdo neví. Máte pravdu, že nakonec by ke změně směrem k větší nestabilitě došlo, ale měli bychom ještě spoustu času.
Na filmy Davida Attenborougha jste prý koukal jako malý s rodiči. Kdy jste se s ním poprvé setkal osobně a jak začala vaše spolupráce?
To bylo asi před dvaceti lety, zhruba v období, kdy vyšel Život savců (film Davida Attenborougha z roku 2002 – pozn. red.). Pracoval jsem tehdy u organizace World Wildlife Fund zaměřené na ochranu přírody. David tuto organizaci spoluzakládal a byl členem představenstva. Jednou jsme zabředli do rozhovoru o tom, že umění vyprávět a snahy o ochranu přírody by se měly doplňovat. Že je nesmyslné říkat lidem, co mají dělat a do čeho investovat, aniž bychom se pokusili změnit jejich vztah k přírodě. Od té doby jsme spolu pracovali na několika menších projektech. Prvním velkým společným projektem byl seriál pro Netflix z roku 2019 jménem Naše planeta. Od té doby byla i těch velkých věcí spousta.
Považujete se za jeho následovníka?
Myslím, že nikdo nemůže být tak úplně jeho následovníkem. Jeho život a kariéra jsou naprosto jedinečné. Natáčel snad sedmdesát let. Za tu dobu se celý žánr filmu o přírodě proměnil a vyrostl, objevily se nové platformy i filmové techniky. Je nenahraditelný. Doufám ale, že budu pokračovat ve vyprávění o tom, jak spolu lidé a příroda interagují. To jsem se od něj naučil.
Když jsme u vypravování coby nutné podmínce pro změnu, jste také zakladatelem otevřené knihovny filmových záběrů Open Planet. Máte nějaké pozitivní příklady toho, kdy dobře filmově podaný příběh přispěl ke změně?
Když vypustíme velký projekt, jako je Oceán, najednou máme mnohem více pozornosti médií. Pak se chvíli mluví o tažném rybolovu nebo o ochraně oceánu. Ale trvá to relativně krátce, a pokud se nepodaří něco změnit během tohoto okna, většinou to vyšumí. Myslím, že částečně proto, že lidé nemají nástroje, jak tyto příběhy vyprávět dál. Natáčet přírodu je docela drahá záležitost. Prostřednictvím Open Planet dáváme k dispozici všechny naše staré záběry, které jsme nepoužili ve filmech. Jsou to tisíce minut, které každý může předat svému publiku, jak jen bude chtít. Může to být učitelka ve škole, organizátor kampaní nebo někdo, kdo chce sdílet svůj vlastní příběh na sociálních sítích. Změna přichází, když o problému probíhá dlouhodobá diskuse mnoha lidí.
Nikdo neřekne, že nemá rád přírodu. Tak proč je tak málo lidí ochotných něco skutečně udělat pro zpomalení změny klimatu nebo dokonce popírají, že ji způsobil člověk?
Myslím, že často nejednáme proto, že se to zdá být tak strašně velké.
Paralyzuje nás to, o jak velký problém jde?
Přesně. Lidé mají své každodenní životy, práci, problémy. Nemají čas přemýšlet nad tím, co nejlepšího by mohli udělat. Nakupovat biopotraviny? Méně cestovat? Vyvíjet tlak na vládu? Na jednoho člověka se toho zdá být moc, a tak je snadné podlehnout paralýze nebo se od toho úplně odpojit. Lidé, kteří klimatickou změnu popírají, se podle mě dělí do dvou kategorií. Pro jedny je to pohodlné, protože na statutu quo vydělávají peníze. Ale na ty druhé toho jen může být strašně moc. Na sociálních sítích se navíc uzavírají do bublin, kde se dostanou už jen k informacím zaměřeným jedním směrem. Právě tady je moc důležitá práce někoho, jako je David, který má téměř univerzální důvěru lidí napříč politickým spektrem. Ale nejdůležitější je, aby začaly jednat vlády a velké společnosti, jinak budou naše individuální činy vždy příliš malé. Když nenastanou tyto velké systémové změny, nebudeme mít žádnou naději. A bez naděje je těžké představovat si lepší budoucnost. Pak jsme i méně motivovaní dělat něco pro to, abychom jí dosáhli.
Colin Butfield (52)
Režisér, producent a specialista na komunikaci o konzervaci přírody a klimatické změně. Je výkonným ředitelem produkčního studia Silverback a také zakladatelem otevřené knihovny filmových záběrů Open Planet. Jako režisér a producent pracoval na několika dokumentech se sirem Davidem Attenboroughem, jako je seriál Život na naší planetě nebo film Prolomit hranice: Naše planeta je věda. Jejich posledním společným dílem je dokument Oceán a stejnojmenná kniha s podtitulem Poslední divočina na zemi.
Rozhovor
Můžete vědět všechno na světě, ale pokud to neumíte sdělit, lidi nezměníte
Oceán může být v boji s klimatickou změnou naším největším spojencem, říká režisér a blízký spolupracovník Davida Attenborougha Colin Butfield
Clara Zanga
🔒 respekt.cz/rozhovor/ocean-muze… (zamčené)
🧵1/5 (hlavní sdělení)
Můžete vědět všechno na světě, ale pokud to neumíte sdělit, lidi nezměníte
Oceán může být v boji s klimatickou změnou naším největším spojencem, říká režisér a blízký spolupracovník Davida Attenborougha Colin ButfieldClara Zanga (Týdeník Respekt)
Ferda likes this.
...
Váš tým jako první filmařsky zachytil rybolov tažnou sítí, což je jedna z nejničivějších praktik, které lidé v oceánu páchají. Tažná síť s sebou bere v podstatě vše, co jí přijde do cesty. Jak se vám podařilo záběry pořídit, aniž byste se vystavili nebezpečí?
Nejprve jsme si mysleli, že už to někdo musel zachytit, ale našli jsme jen roztřesené záběry ze sportovní GoPro kamery, které absolutně neukazují rozsah tohoto problému. Rozhodně jsme to tedy chtěli natočit. Je to nejničivější forma rybolovu a lidé to dosud pořádně neviděli. Podařilo se nám spojit se s vědci, kteří zrovna dělali výzkumný projekt o dopadech tažného rybolovu. Simulovali jej kontrolovaným způsobem v oblasti, jež už byla předtím dost zničená. Pracovali jsme s nimi několik měsíců a přemýšleli, jak záběry pořídit. Nejprve jsme chtěli někoho poslat pod vodu, ale bylo by to moc nebezpečné právě proto, že obrovská síť tažená po mořském dně s sebou bere vše. Nakonec jsme ke kamerám vytvořili pouzdra, tak aby mohly být připevněny k síti, případně ležet na mořském dně, dokázaly stabilně snímat a přežily všechny nárazy.
Existuje mnoho článků o tom, že by tažný rybolov měl skončit. Proč k němu stále dochází a co s tím můžeme udělat?
Na individuální úrovni je těžké s tím něco udělat. Ale přímořské státy s tím mohou udělat hodně. Kde žijete?
V Česku, tady žádné moře nemáme. Ale i my jíme ryby. Možná s tím můžeme něco udělat jako konzumenti?
To je naprostá pravda. O většinu ochrany se musejí postarat vlády přímořských států, které musejí vytvořit chráněné mořské oblasti se zákazem tažného rybolovu. Ve Velké Británii formálně chráníme asi dvacet procent pobřežních vod, jenže je v nich stále povolen tento druh rybolovu, takže fakticky vůbec chráněné nejsou. Přímořské státy proto musejí zavést opravdovou ochranu se zákazem tažného rybolovu. Jako konzumenti pak můžeme odmítat takto získané ryby, bez ohledu na to, kde žijeme. Je ale složité to po supermarketech nebo restauracích požadovat.
🧵2/5
Ferda likes this.
Protože ani ony samy o původu ryb nevědí?
Ano. Právě proto je důležité změnit zákony. V supermarketu nemáte šanci to poznat.
...
V knize vysvětlujete, že život na Zemi začal rozkvétat až ve stabilním holocénu, tedy v geologickém období, ve kterém už téměř 12 tisíc let od poslední doby ledové žijeme. Předtím tady byl méně stabilní pleistocén s obrovskými klimatickými změnami a – jak píšete – nyní možná vstupujeme do nové doby, nestabilního antropocénu. Není tedy střídání stabilních a nestabilních období přirozené, nepřišlo by i bez zásahu člověka?
Ano, pro Zemi je to naprosto normální, za poslední čtyři miliardy let takovými výkyvy prošla několikrát. Člověku se ale dosud dařilo pouze v holocénu. I předtím tady byli lidé jako vy a já, ale na celé planetě jich bylo jen okolo milionu. Dramatické změny ročních období hubily celé lidské skupiny. Holocén bylo jediné období, v němž naše civilizace skutečně vzkvétala. Takže z lidského pohledu je nestabilita opravdu nežádoucí. Oproti předchozímu střídání stabilních a méně stabilních období je současná změna velmi rychlá. To, co by normálně trvalo tisíce let, se stalo za století. To je problém pro veškerý život na planetě, ale zejména pro nás.
Možná naše civilizace nemůže vzkvétat donekonečna.
Určitě je možné, že kdekoli se ve vesmíru vyvinul inteligentní život, nakonec sám sebe vyhubil.
Ale můžeme to zpomalit.
Ano. Rychlost změny je děsivá. Kdybychom k ní tak masivně nepřispívali, mohli jsme v klidu pokračovat třeba dalších sto, dvě stě tisíc let, to nikdo neví. Máte pravdu, že nakonec by ke změně směrem k větší nestabilitě došlo, ale měli bychom ještě spoustu času.
🧵3/5 (hlavní sdělení)
Ferda likes this.
...
Když jsme u vypravování coby nutné podmínce pro změnu, jste také zakladatelem otevřené knihovny filmových záběrů Open Planet. Máte nějaké pozitivní příklady toho, kdy dobře filmově podaný příběh přispěl ke změně?
Když vypustíme velký projekt, jako je Oceán, najednou máme mnohem více pozornosti médií. Pak se chvíli mluví o tažném rybolovu nebo o ochraně oceánu. Ale trvá to relativně krátce, a pokud se nepodaří něco změnit během tohoto okna, většinou to vyšumí. Myslím, že částečně proto, že lidé nemají nástroje, jak tyto příběhy vyprávět dál. Natáčet přírodu je docela drahá záležitost. Prostřednictvím "Open Planet" dáváme k dispozici všechny naše staré záběry, které jsme nepoužili ve filmech. Jsou to tisíce minut, které každý může předat svému publiku, jak jen bude chtít. Může to být učitelka ve škole, organizátor kampaní nebo někdo, kdo chce sdílet svůj vlastní příběh na sociálních sítích. Změna přichází, když o problému probíhá dlouhodobá diskuse mnoha lidí.
Nikdo neřekne, že nemá rád přírodu. Tak proč je tak málo lidí ochotných něco skutečně udělat pro zpomalení změny klimatu nebo dokonce popírají, že ji způsobil člověk?
Myslím, že často nejednáme proto, že se to zdá být tak strašně velké.
...
🧵4/5 (hlavní sdělení)
Ferda likes this.
Paralyzuje nás to, o jak velký problém jde?
Přesně. Lidé mají své každodenní životy, práci, problémy. Nemají čas přemýšlet nad tím, co nejlepšího by mohli udělat. Nakupovat biopotraviny? Méně cestovat? Vyvíjet tlak na vládu? Na jednoho člověka se toho zdá být moc, a tak je snadné podlehnout paralýze nebo se od toho úplně odpojit. Lidé, kteří klimatickou změnu popírají, se podle mě dělí do dvou kategorií. Pro jedny je to pohodlné, protože na statutu quo vydělávají peníze. Ale na ty druhé toho jen může být strašně moc. Na sociálních sítích se navíc uzavírají do bublin, kde se dostanou už jen k informacím zaměřeným jedním směrem. Právě tady je moc důležitá práce někoho, jako je David, který má téměř univerzální důvěru lidí napříč politickým spektrem. Ale nejdůležitější je, aby začaly jednat vlády a velké společnosti, jinak budou naše individuální činy vždy příliš malé. Když nenastanou tyto velké systémové změny, nebudeme mít žádnou naději. A bez naděje je těžké představovat si lepší budoucnost. Pak jsme i méně motivovaní dělat něco pro to, abychom jí dosáhli.
...
🧵5/5 (hlavní sdělení)
Ferda likes this.
Dokument - Klimatická krize - Literatura faktu - Příroda - Televize
Jak zachránit světové oceány? David Attenborough si k 99. narozeninám dal inspirativní odpověď
Kristina Kratochvilová
V květnu v den svých devětadevadesátých narozenin představil britský přírodovědec a dokumentarista David Attenborough nový dokumentární snímek a doprovodnou publikaci Oceán. Předkládá v nich drastické záběry ničení světových oceánů – i návod na to, jak do nich znovu vrátit život.
Stručně:
- Britský přírodovědec a dokumentarista David Attenborough představil v den svých 99. narozenin nový dokument a knihu s názvem Oceán.
- Dokument upozorňuje na důležitost ochrany oceánu a kritizuje destruktivní praktiky průmyslového rybolovu, které ničí mořský život a přispívají ke klimatické krizi.
- Attenborough také poukazuje na naději v podobě schopnosti oceánu se rychle zotavit, pokud budou zřízena chráněná mořská území.
- Vyzývá k akci a změně vnímání oceánu jako životodárné síly, jejíž ochrana je zásadní pro záchranu naší planety.
Oceán, dostupný na streamovací platformě Disney+, nabízí vskutku horskou dráhu emocí. Hned v úvodu dokumentu přírodovědec uvádí důležitá fakta zdůrazňující význam potřeby lidstva starat se o stav oceánu.
„Právě jsme zjistili, že oceánský plankton odstraňuje téměř třetinu našich emisí oxidu uhličitého. Mohl by tak být naším největším spojencem v odvrácení klimatické katastrofy,“ s potěšením oznamuje.
„Dnes už víme, že fytoplankton produkuje více kyslíku než všechny stromy na Zemi dohromady, tedy polovinu vzduchu, který dýcháme,“ dodává.
Záběry pestrobarevného, živého podmořského světa ale záhy střídají portréty prostředí mrazivě podobného mrtvé krajině vybombardované nukleárními hlavicemi.
„Starobylé louky mořských travin rozorané na bahno. Křehké staleté houbové zahrady, které kdysi poskytovaly útočiště čilým společenstvím, zničené v jediném okamžiku. Určitě byste si pomysleli, že to musí být nezákonné? Ale nejenže je to legální, současné zákony to dokonce podporují,“ upozorňuje přírodovědec na destrukci mořského dna způsobenou vlivem rybářských vlečných lodí, zvaných trawlery.
Robustní plavidla určená k průmyslovému rybolovu pročesávají mořské dno pomocí řetězu nebo kovového nosníku, který vše, co rozruší, nažene do sítě táhnoucí se za ním.
Tak násilné narušení mořského dna vytváří na dně rýhy, které jsou viditelné až z vesmíru. V následujících sekvencích se prostřídají vesmírné záběry zdevastovaného podmořského dna u Belgie, Spojených států amerických, Číny a Spojeného království.
Na pokraji kolapsu
V sítích se chytí vše živé, často jde přitom rybářům o ulovení jen jediného druhu a téměř vše ostatní je vyhozeno. Více než tři čtvrtiny úlovku trawleru končí jako odpad.
Attenboroughův komentář, že je těžké si představit plýtvavější způsob rybolovu, doplňují záběry na mrtvé živočichy, které rybáři smetávají z palub zpátky do moře.
Víření sedimentu zároveň uvolňuje obrovské množství oxidu uhličitého, což dále přispívá k oteplování planety.
Podle dat vědce jsme již vyhubili dvě třetiny všech velkých dravých ryb. Žraloci a želvy přežili vyhynutí dinosaurů, dle Attenborougha ale tohle možná nepřežijí.
Systematické zneužívání oceánu má viditelný vliv i na povrchu. Mnohé kolonie mořských ptáků hladoví a jsou na pokraji kolapsu. Trpí ale i lidské komunity, které jsou na rybolovu závislé.
„Tři miliardy lidí spoléhají na oceán jako zdroj potravy. Ale lodě vysílané několika bohatými zeměmi připravují pobřežní komunity o zdroj obživy, na který se spoléhají po tisíciletí. To je moderní kolonialismus na moři,“ varuje dokumentarista.
Poslední naděje?
V momentech nejhlubších pocitů zmaru, bezmoci a pobouření, které sdílená fakta a záběry v publiku vyvolají, ale Attenborough překvapivě představí naději díky nejnovějším pozoruhodným zjištěním.
„Oceán se dokáže zotavit mnohem rychleji, než jsme si kdy dovedli představit. Může se vrátit k životu,“ s úsměvem oznamuje a vysvětluje, že k obnově špatného stavu oceánu může dojít zřízením chráněných mořských území.
Aktuálně jsou chráněná pouze necelá tři procenta podmořského světa na celé planetě. Podle vědců je k záchraně života pod hladinou a zabránění kolapsu ekosystému potřeba plná ochrana alespoň třetiny jeho rozlohy.
„Když vytvoříme přírodní rezervaci na souši, většinou chráníme život uvnitř jejího území. Zjistili jsme ale, že když to samé uděláme v oceánu, účinky těchto rezervací se šíří daleko za jejich hranice. Vody mimo chráněná území se znovu zaplňují životem,“ rozvádí Attenborough.
V prosinci 2022 se téměř dvě stovky zemí, které jsou součástí Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti (CBD), dohodly na takzvaném 30 × 30 cíli: tedy chránit třicet procent pevniny a oceánů do roku 2030.
Ne všechny státy světa se oficiálně zavázaly, ale naprostá většina (včetně EU, Číny, Británie a dalších) tento cíl přijala v rámci globální dohody o ochraně přírody.
„Po celoživotním natáčení přírody si nepamatuji nadějnější příležitost pro lidstvo. Tohle by mohl být skutečný okamžik změny. Téměř všechny země světa se právě, alespoň na papíře, zavázaly splnit tento základní cíl a plně chránit třetinu oceánu. Teď čelíme společné výzvě tento závazek skutečně naplnit,“ říká vědec a zdůrazňuje, že je přesvědčený, že úspěch v celosvětovém měřítku je možný. Sám ho už totiž jednou zažil.
Naděje vyžadující činy
Po zindustrializování lovu velryb stačilo pouhých sto let, aby byly téměř všechny druhy přivedeny na pokraj vyhynutí. Největší z nich, plejtvák obrovský, byl loven tak dlouho, až zůstalo jen jedno jediné procento populace.
Attenborough vzpomíná na moment, kdy si byl jistý, že je konec a velryby budou vyhubeny. Na základě tlaku veřejnosti ale zákonodárci nakonec jejich komerční lov zakázali. A to, co následovalo, předčilo všechna očekávání. Počet keporkaků v jižním Atlantiku se během deseti let ztrojnásobil.
Dokonce i největší oceánský obr, plejtvák obrovský, lovený téměř do vyhubení, se začal vracet.
„Nikdy bych si nepomyslel, že jen něco přes deset let po zákazu lovu bych mohl jednoho z nich spatřit na vlastní oči,“ vzpomíná Attenborough za doprovodu záběrů dokumentu natočeného v roce 2000 u Kalifornie.
„Moc si přeji, abychom všichni začali vnímat oceán ne jako temné a vzdálené místo, které má jen malý význam pro náš život na pevnině, ale jako životodárnou sílu našeho domova. Jsem si jistý, že nic není důležitější. Protože pokud zachráníme oceán, zachráníme i náš svět,“ uzavírá Attenborough, který za svůj život natočil již přes sto dokumentů.
K dokumentu Oceán vyšla i stejnojmenná doprovodná publikace Oceán: Poslední divočina, v Česku ji vydalo nakladatelství Práh.
Attenborough tu ve spolupráci s dlouholetým kolegou Colinem Butfieldem bere čtenáře na výpravu napříč osmi unikátními oceánskými biomy. Od polárních moří přes lesy mořských řas, pobřežní bažiny či korálové útesy až po hlubokomořské prostředí.
Publikace je výpravnou a naléhavou výzvou k ochraně moří, které tvoří největší a dosud nejméně probádané prostředí naší planety.
Kniha vydávaná za poslední titul přírodovědce vykresluje moc i křehkost světového oceánu, který podle dokumentaristy může zachránit lidstvo. Pokud ale napřed zachrání lidstvo oceán.
David Attenborough
David Attenborough, který se na televizních obrazovkách objevuje přes sedmdesát let jako tvář přírodovědných sérií, se zásadně zasloužil o popularizaci vědy, ochranu životního prostředí i vzdělávání veřejnosti.
Za svou rozsáhlou práci získal mimo jiné rytířský titul, prestižní britské vyznamenání Řád za zásluhy a nejvyšší ekologické ocenění OSN. Bylo po něm pojmenováno více než dvacet druhů živočichů a rostlin a britské a zahraniční univerzity mu udělily 32 čestných univerzitních titulů.
Ačkoliv je Attenborough dlouhodobě uznáván jako jeden z nejikoničtějších, nejvýznamnějších a nejinspirativnějších hlasů přírody, kdyby byl poslouchal rady své nadřízené při nástupu do tehdy začínající televizní stanice BBC, lidstvo by jeho odkaz v dnešní míře pravděpodobně nikdy nepoznalo.
Česká stopa
Z pozice redaktora dětských vědeckých učebnic se Attenborough ucházel o místo producenta rozhlasových pořadů v BBC. Práci sice nezískal, jeho životopis ale zaujal vedoucí oddělení vysílání faktických pořadů Mary Adams televizní služby BBC.
Do pozice producenta nastoupil v roce 1952 i přesto, že jako většina Britů v tehdejší době televizi nevlastnil a do té doby viděl pouze jediný televizní pořad.
Jen o rok později ale ve Velké Británii došlo k masivnímu vzrůstu zájmu o televizi kvůli touze sledovat živě historický okamžik korunovace královny Alžběty II. S nárůstem domácností s televizory vzrostla i poptávka po televizních pořadech.
Vedoucí vysílání byla proti tomu, aby se Attenborough postavil před kameru, protože měl podle ní až moc velké zuby. Stal se tak producentem v oddělení faktických pořadů. Stál tedy třeba za kvízovým pořadem Animal, Vegetable, Mineral? nebo seriálem o lidové hudbě Song Hunter, který uváděl muzikolog a folklorista Alan Lomax.
Během práce na produkci třídílného pořadu Animal Patterns, ve kterém přírodovědec Julian Huxley představoval zvířata z londýnské zoo, se Attenborough seznámil s kurátorem expozice plazů Jackem Lesterem.
Lester producenta pozval na expedici do Sierry Leone, jejímž cílem bylo vedle plazů odchytit i vzácného skalníka bělohrdlého. Předchozí pořady Attenborougha se natáčely výhradně ve studiu, z možnosti točit zvířata ve volné přírodě byl nadšený a věřil, že hledání vzácného ptáka bude tvořit silnou dějovou linku celé série.
Tým doplnil v Praze rozený mladý fotograf a kameraman Charles Lagus, který se podílel na natáčení všech sezon Zoo Quest. Tuzemský rodák byl prvním kameramanem přírodovědných záběrů BBC a v roce 1986 obdržel cenu za celoživotní přínos přírodovědnému filmu.
Krátce po návratu z expedice do Sierra Leone byl ale Lester hospitalizován s neznámou tropickou nemocí, na kterou o dva roky později zemřel. Odmoderoval pouze první epizodu, v pozici moderátora se tak neplánovaně ocitl Attenborough, který se na pořadu měl původně podílet pouze jako producent.
Inovativní přístup
Zoo Quest se stal průlomovou televizní sérií, kterou pravidelně sledovaly miliony diváků po celé Británii.
První přírodovědná série, kterou BBC kdy natočila, se stala nejpopulárnějším přírodovědným pořadem své doby a na televizní obrazovky přinesla obrazy zvířat a míst, která dosud nikdy zaznamenána nebyla.
Začátkem pravidelného barevného televizního vysílání ve Velké Británii byl až živý přenos tenisového turnaje ve Wimbledonu 1. července 1967. Pořad Zoo Quest vysílaný v letech 1954–1963 byl tedy vysílán v černobílém formátu.
Pořad byl ovšem inovativní i technickým zpracováním. „Oddělení filmové produkce BBC se nám posmívalo,“ vzpomínal Attenborough v rozhovoru k výročnímu znovuuvedení série. Jeho původní plán, jak sérii natáčet, byl totiž v BBC považován za amatérský.
Attenborough se snažil přesvědčit filmové oddělení BBC, aby mu povolilo sérii natáčet na malé natahovací 16mm kamery, které by umožnily volnější pohyb kameramana, místo tehdy značně objemných 35mm kamer, které BBC vyžadovalo.
Dokumentarista trval na tom, že rozměrné kamery jsou nepraktické do terénu a značně omezí spektrum možných záběrů. BBC bylo zásadně proti, ale ve výsledku se dohodli na natáčení na barevný negativní film s nízkou citlivostí, protože podle BBC by byl černobílý 16mm film příliš zrnitý.
Doufalo se, že jemnější zrno barevného filmu s nízkou citlivostí udělá záběry přijatelnější. Využité záběry se následně archivovaly a na to, že jsou ve skutečnosti natočené na barevný film, se zapomnělo. Šest hodin barevných záběrů objevil až archivář BBC v roce 2015 při náhodném přezkoumávání filmových kotoučů.
„Byl jsem ohromen, když mi řekli, že máme téměř všechno z prvních tří expedic natočené barevně. Řekl jsem: To je nemožné, natáčeli jsme to přece černobíle,“ překvapeně uvedl samotný Attenborough v rozhovoru pro BBC.
Filmové kotouče nalezené v knihovně přírodovědné jednotky BBC v Bristolu byly označené jen „Attenborough“. Nevěděl o nich prý ani archivář, který v knihovně pracoval přes třicet let.
Znovuobjevené materiály byly sestříhány do devadesátiminutového speciálu a doplněny o nový komentář Davida Attenborougha a jeho kameramana Charlese Laguse.
Dokument mapující první tři expedice Zoo Quest do Sierra Leone, Guyany a Indonésie je speciální i díky tomu, že obsahuje první záběry varana komodského ve volné přírodě v historii televize.
Speciál Zoo Quest in Colour byl odvysílán k oslavě devadesátých narozenin vědce. Kompletní dokument je dostupný ke zhlédnutí na webu BBC Four, bohužel pouze na území Velké Británie. Množství záběrů je ale dostupné na tomto odkazu bbc.co.uk/programmes/p03qxfsg/…
Čína - Donald Trump - Evropská unie - Názor - Ruská válka na Ukrajině - Rusko - USA - Vladimir Putin
Trump nemá sílu podřídit své vůli Rusko, Čínu nebo Írán. Strach z něj má pouze mnoho Američanů
Timothy Snyder
denikn.cz/1755870/historik-sny…
Nepřátelé Ameriky vítají zkázu, kterou Donald Trump a Elon Musk způsobili, píše v komentáři Timothy Snyder.
V posledních dvou měsících finanční investoři přišli s novou obchodní strategií založenou na jednoduchém pravidle: TACO – Trump Always Chickens Out, tedy Trump vždycky vyměkne. Americký prezident vyhrožuje uvalením obrovských dovozních cel na přátele i nepřátele nebo odvoláním předsedy Federálního rezervního systému, ale nakonec ustoupí, když si bič trhu prosadí nekompromisní disciplínu. Pak se vrátí ke clům, aby nakonec zase ustoupil.
Tento styl se neomezuje jen na ekonomiku. Ve skutečnosti je to charakteristický rys prezidentství Donalda Trumpa. Trump však není jen „měkkota“. Je to slabý autoritář, což jeho protivníci možná chápou lépe než většina Američanů.
Slabost nejde zázračně proměnit v sílu
Mnoho Američanů se Trumpa bojí, takže si představují, že se ho musejí bát i ostatní. Ale nikdo mimo Ameriku se nebojí Trumpa jako takového. Přátelé Ameriky se bojí žháře – člověka, který ničí to, co vytvořili ostatní. A nepřátelé Ameriky vítají zkázu, kterou způsobili Trump a Elon Musk se svým „týmem pro efektivitu vlády“. Když Musk nedávno odstoupil, přední kremelský ideolog Alexander Dugin jeho odchodu litoval: „DOGE prokázal celému světu velkou službu, když zrušil USAID, ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo školství.“
Trump je silný v relativním slova smyslu; až zničí instituce, zůstane na scéně jen on sám. Je však slabý, protože po zničení vládních úřadů dohlížejících na finance, zbraně a zpravodajské služby nemají Spojené státy žádné skutečné nástroje, s nimiž by mohly jednat se zbytkem světa. V televizi si hraje na silného chlapa a je talentovaný bavič. Jeho síla však spočívá výhradně v povolnosti jeho publika. Jeho výkon probouzí sen o pasivitě: Trump to všechno napraví.
Trumpovo charisma bezesporu určitý druh síly představuje. Nelze jej však uplatnit na žádný problém a mimo USA je irelevantní. Trumpovi příznivci si možná myslí, že Amerika nepotřebuje přátele, protože své nepřátele dokáže zastrašit i bez cizí pomoci. My už však víme, že Trump nedokáže přimět Kanadu nebo Mexiko – natožpak Čínu, Írán nebo Rusko – podřídit se jeho vůli.
To funguje jen doma. Trump už roky využívá mítinky a sociální sítě k podněcování nahodilého násilí proti svým domácím oponentům, což vedlo k vnitřní očistě Republikánské strany a zformování poslušné skupiny kongresových kádrů. Lidé, kteří se Trumpovi podřizují, v něm vidí silného muže, ale ve skutečnosti prokazují pouze vlastní slabost. A jejich slabost se ve světě nemůže zázračně proměnit v sílu.
Verzálky a vykřičníky v příspěvcích na sociálních sítích, které Trump v posledních měsících adresoval ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a v nichž požadoval okamžité zastavení války na Ukrajině, neměly žádný vliv na Putinův emocionální stav, natožpak na ruskou politiku. A podněcování stochastického násilí na zahraniční vůdce nezabírá. Nikdo v Irkutsku nebude Putinovi vyhrožovat ani mu neublíží proto, že Trump něco napsal na internet.
Člověk by mohl velkoryse interpretovat Trumpův příspěvek vyhrožující sankcemi jako politický krok. Na slovech však záleží pouze tehdy, existuje-li skutečně nějaká politika nebo alespoň možnost, že by mohla být formulována. Jenže aby mohla politika existovat, musí existovat instituce obsazené kompetentními lidmi. Trumpovým prvním krokem ovšem bylo propustit ty, kteří by byli kompetentní k navrhování a realizaci politických opatření. Mnoho lidí, kteří věděli něco o Ukrajině a Rusku, například jednoduše zmizelo z řad jeho administrativy.
Na jejich místo nastoupily Trumpovy zmatené pokusy o ústupky Rusku ohledně ukrajinské suverenity, které podnikal na vlastní pěst – bez Ukrajiny a bez jakýchkoli spojenců. Nefungovalo to. Jeho pozice byla tak slabá, že Putin přirozeně usoudil, že může získat více, a náležitě eskaloval ruskou agresi na Ukrajině. Trump je ovce ve vlčím rouše a to vlci poznají.
O co už Čína nemusí bojovat
Je to evidentní, ale je třeba to jasně říci: nikdo v Moskvě si nemyslí, že Trump je silný. Ani kdyby chtěl, Trump nemůže Rusku věrohodně vyhrožovat bez fungujících institucí a kompetentních úředníků. Aby sankce fungovaly, potřeboval by například více lidí, ne méně. Navíc by zahraniční mocnosti musely počítat s tím, že federální ministerstvo financí není jen hračkou amerického miliardáře. Jenže jejich zpravodajské služby naneštěstí čtou noviny.
Američané mohou ignorovat, že státní kapacity potřebné k boji s protivníky byly zničeny nebo svěřeny lidem, jejichž jedinou kvalifikací je absolutní loajalita vůči Trumpovi. Destrukce institucí americké moci ovšem vytváří velmi jednoduchou motivační strukturu pro nepřátele Ameriky. Rusové doufali, že se Trump vrátí do Bílého domu právě proto, že věří, že oslabuje USA. Když teď sledují, jak demontuje CIA a FBI a do čela zpravodajských služeb a federálních bezpečnostních složek dosazuje lidi jako Tulsi Gabbard, Kash Patel a Pam Bondi, mohou dospět jen k jedinému závěru: že čas je na jejich straně.
Proto Putin ignoroval Trumpovu výzvu k příměří na Ukrajině a proto Rusko využije jakékoli případné příměří k přípravě na další invazi. Putin má oprávněně jistotu, že USA vykastrované Trumpem nebudou schopny reagovat, že Evropané budou mít jiné starosti a že Ukrajinci po letech války budou mít větší potíže s mobilizací.
To, co platí pro Rusko, platí i pro Čínu. Slabý autokrat pomáhá Čínské lidové republice. Před Trumpem neměla Čína čas na své straně. Zatímco jedna generace Američanů se obávala, že Čína předstihne Spojené státy ekonomicky i vojensky, v posledních letech tento trend už nebyl tak jasný, ba dokonce se obrátil. Když ale teď Trump vykročil na cestu likvidace státních kapacit Ameriky, Čína si může jednoduše vzít to, oč by dříve musela tvrdě bojovat.
Wall Street může z pravidla „Trump vždycky vyměkne“ krátkodobě profitovat, ale slabý silný muž přináší jen ztráty. Trumpovi příznivci mohou být sice v pokušení věřit, že udělal z Ameriky titána mezi národy, ale opak je pravdou. Jako autokrat Trump ničí normy, zákony a spojenectví, které bránily válce. Jako slaboch si ji naopak vykoleduje.
Z anglického originálu přeložil Viktor Janiš. Copyright: Project Syndicate, 2025. www.project-syndicate.org
Rozhovor
Druhý muž Pirátů: Voliči jsou znechucení výběrem mezi prohnilým ANO a prohnilou ODS
František Trojan, Filip Zelenka
respekt.cz/rozhovor/druhy-muz-…
Bývali jste strana pro mladé, nestala se z vás za šestnáct let existence strana „trochu trapných“ mileniálů?
Pravdou je, že se náboj strany za tu dobu významně změnil. Jsou z nás dnes otcové od rodin, hlavní téma už není stahování věcí z internetu, ale spíše životní náklady rodin, dostupné bydlení a další věci. Zároveň nikdo není víc pro mladé než my, ale naše pozornost se prostě přesunula spíše k mladým rodinám. Mně je čtyřicet, nepřipadám si starý, ale už nejsem dvacetiletý kluk – a to se stalo i straně. Dospěla.
Za poslední roky jste si vyzkoušeli vládnutí na vícero úrovních a stali jste se součástí mainstreamu. Čím jsou tedy Piráti po těchto zkušenostech?
Straně je šestnáct, to odpovídá. Od aktivistických začátků, které nás naučily definovat problémy a hledat řešení, přes první zkušenosti v komunální politice, což potkalo i mě v roce 2014, až k opoziční politice a následně k vládní zkušenosti, která trvala až donedávna. Zjednodušeně řečeno, stále sbíráme zkušenosti a ten nejlepší výkon teprve možná přijde.
Zvenčí nám přijde, že v největší formě jste byli v letech 2017–2021 v opoziční práci – podobně ostatně působíte i v posledních měsících po odchodu z vlády. Neukazuje se, že největší formu zkrátka máte v opoziční roli?
V drtivé většině jsme do září byli ve vládnoucích krajských koalicích. Nechci srovnávat kraj a sněmovnu, ale třeba zrovna moje zkušenost je, že když jste radní, máte svou gesci a zodpovědnost, musíte posouvat věci dopředu a pořád na někoho tlačit. A to je úplně jiné nastavení než opoziční práce. Tam pasivně čekáte, než něco přijde, hlídáte, co dělá koalice, pak rozebíráte, jestli je to blbě. A když si myslíte, že to je blbě, tak přijdete s alternativním řešením. Ale to se nemusí zrealizovat, říkáte jen, že byste to dělali lépe. Každopádně řada z nás byla na té vládnoucí straně – měli jsme zodpovědnost. Takže z celostátní úrovně to může vypadat, že opozice nám sedí více – a já klidně přiznám, že v tom jsme dobří. Ale v rámci celé strany máme spoustu lidí, kteří mají z krajů vládní zkušenost a prokázali tam velkou kompetenci.
Nicméně po této zkušenosti přišly loňské krajské volby, po kterých jste kromě Plzeňského kraje z tamních zastupitelstev zmizeli.
Ano, a je to velká škoda.
Před pár měsíci nastoupil na pozici předsedy Zdeněk Hřib a tehdy mluvil o tom, že je potřeba stranu ideologicky vycentrovat – načež Piráty opustila řada lidí, kteří měli někdy více, někdy méně levicové názory. Teď vyjednáváte o možnosti, že by na vašich kandidátkách byli politici ze Strany zelených, která je poměrně jasně levicově vyprofilovaná. Prezentujete to tak, že tímhle způsobem dostanete na kandidátky experty, nicméně i Jana Michailidu, která od Pirátu odešla, byla expertkou na drogovou politiku. Není to pro voliče chaos? Jste srozumitelní?
To „vycentrování“ se chytilo jako mediální zkratka, nemám to nikomu za zlé, já se také cítím jako středopravý politik a takových lidí u nás vidím spoustu. Možná to zvenku vypadalo, že směřujeme více doleva než doprava – a pak ta skupina ocenila zkratku o „vystřeďování“, protože najednou měli pocit, že se na ně také myslí; že jsou součástí pirátské identity. Na druhou stranu náš program se de facto vůbec nezměnil. Není to tak, že by šel zleva doprava. Je pořád stejný, z hlediska toho, co strana prosazuje, se nic zásadního nezměnilo. Jediné, co se změnilo, jsou mediální nálepky.
A jak?
Někdo nám doteď nadává do neomarxistů, pořád slýcháme, že jsme extrémní levice, ale neodpovídá to realitě. Vystřeďování bylo částí obrany proti těm nálepkám, ale program byl vždy středový a pořád takový je. Byl kompromis, výsledek diskusí na základě dat; to milujeme. Ano, v rámci mediální zkratky to vypadá, že se něco stalo, někde se psalo, že jsme ty odcházející lidi vyházeli. Proboha, nic takového. Každý odchod ze strany mě mrzí, spoustu těch lidí jsem považoval za kamarády. Budiž jim přáno, že někteří vstupují do jiných hnutí nebo zakládají nové platformy. Ale popravdě, v Česku není moc liberálních stran, které by měly šanci měnit věci. A musíme si taky říct, jestli je cílem vytvořit si superdebatní kroužek, kde je nám všem dobře, nebo politickou stranu, která má ambici věci měnit.
Takže spolupráce se Stranou zelených nemůže být pro voliče matoucí a chaotická?
Zase je to mnohem více problém mediální zkratky než skutečnosti. Od Zelených oceňuji, že chtějí udělat krok k tomu, že nepropadnou liberální hlasy. Zároveň spolupráce vznikla v krajích, více než celou Stranu zelených jsme si přizvali konkrétní lidi. Jsou kraje, kde se to nepodařilo, kde vztahy nejsou tak dobré nebo tam Zelení nemají takové lidi, kteří se nám hodí do toho parlamentního týmu, který se snažíme složit.
Říkal jste, že se program nezměnil a máte stejná stanoviska. Tak proč od vás tolik lidí odešlo?
Nemyslím si, že lidé, kteří odešli, měli jednotnou motivaci. Pro někoho to mohly být vnitrostranické změny, takzvaná Hřibova nová vlna, pro někoho to mohlo být zklamání z volebního výsledku a z toho, že se někam nedostal. Každý to má jinak. Někomu se stane, že po tolika letech práce si potřebuje odpočinout. Někdo odejde potichu, někdo má rád, když bouchne dveřmi.
V programu máte silný důraz na korupci. Je to pro vás sázka na jistotu? Nebo v posledních měsících cítíte, že tohle téma je silnější?
Je to jedna ze silných karet, které máme. Největší rozdíl oproti jiným stranám je, že se s nimi táhnou korupční skandály, s námi ne. Jsme na to právem pyšní a byla by hloupost se tím nepochlubit.
Zdeněk Hřib však v listopadu po zvolení říkal, že téma korupce už netáhne, postavili jste na něm kampaň do krajů, která neuspěla. Tak co se změnilo?
Agendu korupce nastavují korupční kauzy. Kdyby ostatní strany neměly korupční kauzy, tak my bychom vlajkou korupce nemávali a více mluvili o našich dalších hlavních tématech, jako je zlepšení kvality života. Ale protože není týden, aby hnutí ANO nemělo nějaká šméčka nebo aby tady nebyly kauzy typu Motol, Kampelička nebo třeba teď bitcoiny. Ta témata přicházejí sama. A v tu chvíli nemůžeme mlčet, to je moment, kdy máme říct, že my takové problémy nemáme: milí občané, zkuste si ještě jednou připomenout, že to je rozdíl oproti jiným stranám. Ale není to jediný rozdíl, jako jediní také bereme náš program vážně, některé další strany ho využívají spíše jako marketingový nástroj, ale potom skutek utek.
O kom mluvíte?
Vezměte si třeba současnou vládu. Mluvili o tom, že mají splněno z 90 procent, ale to není pravda. Programové prohlášení není splněné, třeba v oblasti zemědělství neudělali vůbec nic. Když nastal kroužkovací masakr a my jsme přišli o naše poslance, tak jsem si říkal, že to nevadí, protože za náš výborný program jsou tam i Starostové. A když se dělalo programové prohlášení, tak se tam taky dostala spousta našich věcí. Říkal jsem si super, pokud se tohle stane, nevadí, že máme jen čtyři poslance, protože dalších 104 poslanců se zavázalo plnit vládní programové prohlášení. Ale politická realita ukázala, že se to nestalo; asi jsem byl naivní. A to vám pak začne vadit, když vidíte, že se ty věci nedějí.
Aktuálně prožíváme bitcoinovou kauzu. V této souvislosti jste vydali na svých sociálních sítích příspěvek s korupční kalkulačkou, kde jsou kromě Andreje Babiše také Pavel Blažek a Petr Fiala. Vidíte tyto politiky na stejné úrovni? Z hlediska korupce, ale i jiných aspektů?
Jde spíš ukázat na princip, kolik nás korupce stojí jako společnost. Ani bych to tolik nepersonalizoval. Nejde o konkrétní osoby, ale o princip, jak společnosti korupce strašně škodí. Jak by mohlo třeba zdravotnictví fungovat, kdyby všude nebyla velká korupce. I v Olomouckém kraji byla korupční kauza spojená s ODS, s naším koaličním partnerem, kdy si policie přišla pro radního pro dopravu. Následně jsme jim tuhle gesci vzali, to se na celostátní úrovni neděje. Je tady kauza a velký průšvih, ale jen se vymění člověk za člověka a všichni se tváří, že je vše vyřešené a v pořádku. Za mě to v pořádku není. Korupce je velký problém i kvůli tomu, jak se k ní politici stavějí. Kdyby se ke každé kauze postavili tvrdě a zásadově a kdyby i uvnitř stran věděli, že každá taková kauza je velký problém, tak by si možná taky dávali větší pozor. Když žijí v systému, že se něco provalí, ale jen se vymění Tonda za Máňu, tak se to nikdy nevyřeší. To je na tom to hrozné.
Říkáte, že nejde o personifikaci, ale v předchozí odpovědi jste zmínil korupční kauzu z vašeho kraje, v níž figurovala ODS. Takže je v tomto ohledu ODS stejná jako hnutí ANO?
V počtu korupčních kauz je ODS asi stejná jako ANO. Rozdíl mezi ODS a hnutím ANO je ten, že ODS je aspoň elementárně demokratická strana, zatímco ANO je jen prodlouženou rukou Andreje Babiše a Agrofertu. V tomhle je ODS o stupínek lepší. Nesnáším, když tuhle větu lidé říkají, ale říkají ji opravdu často: podle nich kradou všichni. To si často myslí a já se jim ani vlastně nedivím, protože to tak vypadá. Zrovna u hnutí ANO a ODS jsou tyhle kauzy časté na všech úrovních. Takže co se týče korupčních kauz, jsou opravdu stejné.
A jinak?
Jak jsem říkal, ODS přece jenom má nějaký program, ideové ukotvení a demokratické principy. Když u nás na kraji byla korupční kauza Autostrada, ODS zrušila celou svou přerovskou buňku. Nebyli k tomu přinuceni, udělali to sami jako ozdravný proces; to jim budiž ke cti, to ANO nemá. U nich se ruší buňky jen v případě, že to rozčílilo Andreje Babiše, který má pocit, že jim to ohrožuje preference. V případě ANO ryba smrdí od hlavy. Jak k tomu mají přijít jejich komunální politici, když vidí, že se jejich boss nezdráhá použít stát pro své vlastní zájmy?
Ještě k vašemu programu. Je tedy výrazně středový, stejně jako v případě Starostů, a žádné výrazné změny. Je to i tím, že jste se báli odvážnějších a radikálnějších návrhů, protože před minulými volbami vaši soupeři strašili, že budete zvyšovat daně a stěhovat migranty do jejich chat?
Ano, program je pořád velmi podobný. Daně by se měly změnit, proto v programu máme i třeba zvýšení slevy na poplatníka a na děti. Za velkou chybu jsem považoval zrušení superhrubé mzdy, což si prosadilo ANO, ODS a SPD a pomohlo to jen vysokopříjmovým skupinám. Stát, který dělá bohaté lidi ještě bohatšími a chudé lidi ještě chudšími, nemá správnou politiku.
Tak proč se víc neodlišujete?
Kolem daní se musí našlapovat opatrně. Pamatuji si, jak hrozná byla „kauza elektroměry“. To byla hrůza, co se na nás sneslo. Přitom princip, že na prázdné byty by měla být větší daň než na obydlené, je správná úvaha. Tak se dostanou prázdné byty na trh, a když bude větší nabídka, může se zastavit růst cen. Celý realitní trh by pocítil pozitivní důsledky a poznali by to lidé, kteří nemohou sehnat bydlení. Naše strana vnímá problémy lidí. Měli jsme kampaň Máte přání?, kdy jsme se voličů ptali, co je trápí. Máme odborníky, kterým jsme pak řekli, co jsou ty největší problémy. Radili jsme se s nimi, jestli jde něco udělat jinak. Součástí těch návrhů může být i to, že bychom dostali prázdné byty na trh. A co se z toho nakonec stane v médiích? Řekne se: Piráti chtějí zvýšit daň a ještě nám všem zdraží bydlení. Je to zkratka, se kterou se těžko bojuje. Tuhle debatu můžete vést na odborné úrovni, ale těžko ji můžete vést s lidmi na ulici, kde to je strašně těžké vysvětlit. Proto jsme na to šli metodou, že jsme posbírali požadavky lidí a s odborníky pak hledali řešení, které se promítlo v programu.
Ale je to tak, že se ve výsledku trochu bojíte nabízet v programu odvážnější návrhy?
Bojíme, protože jsme si to zažili. Přestože máte čisté úmysly a chcete lidem pomoct, můžete se hodně zaseknout v tom, že pak musíte vysvětlovat, jak se to přesně má udělat.
A co není z těchto důvodů v programu?
Je to součástí programu, jen tam je napsané třeba „zajistíme dostupné bydlení“ nebo „dostaneme byty na trh“. Lidé se vždy zeptají, jak to uděláte, a v takovou chvíli už jste schopni to vysvětlit – ale už si to prostě nedáváme na plakáty. Mnohem důležitější, než jak něco uděláte, je lidem vysvětlit, co vlastně uděláte.
Když jsme u těch mediálních zkratek a mediální reality. Aniž to hodnotíme, Ivana Bartoše má nyní spousta lidí spojeného s neúspěšnou digitalizací stavebního řízení. Je moudré ho za takové situace prezentovat v souvislosti s dostupným bydlením?
Musíte vědět, co po mně chcete... Na jednu stranu se vám zdá, že o daních nemluvíme dostatečně nahlas, ale když máme Ivana Bartoše a budeme brát v potaz jen mediální linku, tak mu musíme říct: dobře, Ivane, už nikdy nemluv o bydlení a ukazuj jen, že jsme obhájci svobodomyslnosti. Ale co se týče reality, nikdo přitom neudělal pro dostupné bydlení víc než Ivan Bartoš. Prosadil zákon o dostupném bydlení – přestože ho ODS vykostila, je to pořád velký krok dopředu. Digitalizace nás strašně poškodila, ale ve skutečnosti to bylo o tom, že se nám nepodařilo vysvětlit celý příběh, že se na povrch dostala jen pěna dní, která se nesla v tónu, že Bartoš vše podělal.
A co je pod tou pěnou?
Pravda byla taková, že měl extrémní podmínky, protože do toho hodil vidle Petr Mlsna z ÚOHS, termíny byly šibeniční. V jeden moment se řešilo, že se na to můžeme vykašlat, shodit celou digitalizaci, přijít o peníze z Národního plánu obnovy a Ivan Bartoš by si umyl ruce a řekl by, že to nešlo zvládnout. To by asi mediálně zafungovalo, ale nic by se nestalo. Vybíralo se ze dvou špatných variant, přičemž ta druhá byla, že to zkusíme stihnout, spustíme to v zákonné podobě a postupně se vše dopiluje. Dnes víme, že se Ivan Bartoš rozhodl to zkusit, udělat aspoň něco. Byl čas, aby se to doladilo. A podle mě ten nechutný a podlý vyhazov nebyl ve skutečnosti kvůli digitalizaci...
... a kvůli čemu?
Kvůli našemu výsledku v krajských volbách. ODS zjistila, že nás v krajích nikde nepotřebuje, tak si řekli, že nás zaříznou, aby od nás už byl navždy pokoj. Ale my máme tuhý kořínek. Každopádně jsme přesvědčení, že kdyby se vše nestoplo, tak už touto dobou digitalizace stavebního řízení normálně funguje. Ve chvíli, kdy Petr Fiala odvolával Ivana Bartoše, byla velká spousta úřadů, které si digitální řízení ještě ani neotevřely. Nemám jim to za zlé, byly zavalené papíry, ale ta kritika nebyla oprávněná. Místo toho se to zařízlo a udělal se z toho ještě větší průšvih.
Co budete na podzim považovat za dobrý výsledek Pirátů?
Nejlepší výsledek by byl, kdyby nadpoloviční většinu měly demokratické strany a Piráti získali tak silný výsledek, aby měli silný hlas. Za mě ideálně dvouciferný výsledek, abychom byli natolik silní, že si budeme moci dupnout. Trochu mě mrzí, že STAN, který disponoval silou pirátských voličů, tuto možnost nikdy nevyužil. My bychom se určitě takhle neostýchali. Chtěli bychom plnit program a bojovat proti korupci nikoli jen na oko.
A věříte dvoucifernému výsledku?
Ano, cítím větší odhodlání ke změně. Vidím, jak jsou voliči znechucení tím, že si musejí vybírat mezi prohnilým ANO a prohnilou ODS. Měl by tady být někdo, kdo nabídne alternativu a je výrazně odlišný jak stylem, tak lidmi i provedením.
like this
reshared this
Ranní postřeh
K zemi hleď!
Pavel Jungwirth
respekt.cz/ranni-postreh/ranni…
Konečně jsem se dostal k tomu zhlédnout na Netflixu čtyři roky starý americký film Don’t look up (česky K zemi hleď). Nebudu dlouze rozebírat pozoruhodné herecké výkony Leonarda DiCapria, Jennifer Lawrence a dalších, jen v kostce připomenu dějovou osnovu. Na Zemi se řítí obří asteroid s potenciálem vyhladit lidstvo. Studentka astronomie na Michiganské státní univerzitě, která kometu objevila, a její profesor se snaží zburcovat americkou vládu k akci. Ta po počátečním váhání pověří NASA přípravou mise s cílem umístit na kometu jadernou nálož, jejímž odpálením by se vychýlila z dráhy k Zemi. Mise odstartuje, ale na poslední chvíli je prezidentkou USA odvolána. Na scéně se totiž zjeví záhadný high-tech multimiliardář s informací, že kometa je složena ze vzácných kovů nedozírné ceny. A s plánem místo odchýlení kometu výbuchy rozlomit na menší kusy, nechat je spadnout do Pacifiku, kovy vytěžit a ještě více zbohatnout.
Vědci, poukazující na nebezpečnost takového plánu, jsou ignorováni, pokus selže a Země je zničena. Už po závěrečných titulcích se dozvídáme, že multimiliardář, prezidentka a pár dalších vyvolených se zachránili odletem raketou na jinou planetu, jen aby tam byli ihned po přistání sežráni bronteroky, připomínajícími křížence mezi pštrosem a dinosaurem.
Nejvíc mě dostala scéna na konci filmu, kdy profesor astronomie u večeře v kruhu svých blízkých uzavírá těsně před dopadem komety celý příběh slovy: „Měli jsme opravdu všechno, že?“ S menší rychlostí a naléhavostí, než má filmová kometa nebo i reálné válečné konflikty, ale s nemenším destruktivním potenciálem se na nás valí klimatická změna. Stále ještě máme šanci ji vychýlit z dráhy tak, aby dopad na osud lidstva nebyl katastrofický.
Vědci z laboratoří po celém světě mají dnes už velmi jasnou představu o možných klimatických scénářích a jejich následcích. Zároveň teď v USA probíhá nebezpečný experiment, kdy se prezident se svou administrativou snaží tamní klimatické vědce zcela odstavit a jejich doporučení ignorovat. Se stejně stupidní představou, jaká je ukázána ve výše zmíněném filmu, že když se před realitou zavřou oči, přestane existovat. A mezitím se dovolí hrstce spřízněných s mocnými ještě intenzivněji těžit fosilní paliva a dále bohatnout bez ohledu na budoucí klimatické dopady. Zkusme teď alespoň v Evropě udržet racionální pohled na řešení klimatické krize a třeba se zas jednou stát inspirací i pro zbytek světa. Vždyť máme opravdu všechno, a když budeme moudří, nemusíme o to přijít.
Pavel Jungwirth je biochemik
like this
Ferda 😻 reshared this.
Komentář
Proč šéfové průmyslu mlčky přihlížejí Trumpově ničení
Vysocí manažeři se dříve nebáli postavit politikům. Kde jsou teď?
Fareed Zakaria
respekt.cz/tydenik/2025/24/pro…
Za starých časů se generální ředitelé amerických firem nebáli kritizovat vládní politiku a jejich výtky jsme důvěrně znali. Bývalý generální ředitel společnosti Verizon Communications Inc. Ivan Seidenberg se nechal slyšet, že „tím, jak vláda zasahuje prakticky do všech sektorů hospodářského života, vnáší na trh nejistotu“. John Chambers, tehdejší generální ředitel společnosti Cisco Systems Inc., souhlasil: Byznys nemá nejistotu rád.“
Bylo to během prvního Obamova funkčního období, kdy se vláda snažila vytáhnout ekonomiku z nebývalé a globální finanční krize. Dnes, když je plná zaměstnanost a inflace nízká, rozpoutala Trumpova vláda úplnou tsunami nejistoty. Cla jsou nejdřív zavedena, pak pozastavena, pak znovu zavedena a nakonec zdvojnásobena. A co na to říkají hlavy velkých podniků? Nic. Významné výjimky existují: Ken Griffin, Larry Fink, Jamie Dimon a nyní samozřejmě Elon Musk.
V minulosti kapitáni průmyslu běžně protestovali proti vyššímu zdanění svých podniků. Dnes, tváří v tvář řadě nových daní v podobě cel, většina z nich mlčí. Mnozí generální ředitelé se neodváží ani zmínit, že kvůli novým daním na dovážené zboží budou sami muset zvýšit ceny. Z nových padesátiprocentních cel na ocel bude americký ocelářský průmysl profitovat. Studie však ukazují, že na každé jedno zachované pracovní místo v tomto odvětví připadá 75 ohrožených, a to v odvětvích, která ve svých výrobcích používají ocel dováženou, například automobilový průmysl a stavebnictví. Slyšeli jste, že by si dotčení šéfové stěžovali? Já ne.
Vezměme si celé to pokrytectví kolem návrhu nového rozpočtu. Generální ředitelé dlouhá léta mluvili o nebezpečí rozpočtových schodků. A přesto, když před nimi leží návrh zákona, který téměř určitě povede k navýšení státního dluhu o pět bilionů dolarů během deseti let, většina z nich se zdržela námitek. (Kongresový rozpočtový úřad odhaduje, že dluh se zvýší „pouze“ o 2,4 bilionu dolarů, protože musí pracovat s účetními triky republikánských kongresmanů, kteří některé daňové škrty záměrně ukončují po třetím roce, aby se do prognóz dluhu ještě nepromítly.)
Pokud se podíváme na čísla důkladně, je zřejmé, že jediný způsob, jak deficit snížit, je škrtat v těch největších položkách, jako je Medicare a obranný rozpočet, a nechat doběhnout řadu daňových úlev, které Trump zavedl v roce 2017. Tento návrh výdaje Medicare v podstatě nijak neomezuje, výdaje na obranu zvyšuje a významně rozšiřuje daňové úlevy. Co by mělo firmy rozzuřit ještě víc, je fakt, že navrhovaný rozpočet „zasahuje prakticky do všech sektorů hospodářského života“, a to v rozsahu, který je ohromující.
Jako s diktaturami
Co se daní týče, osvědčuje se několik zásad: pravidla mají být jednoduchá a spravedlivá, mají být uplatňovaná rovnoměrně na všechny daňové poplatníky a má být co nejmenší prostor pro obcházení a účetní manévrování. Přitom podle návrhu by se nedanilo spropitné ani přesčasy, a zavádějí se nové odpočty pro seniory a úroky z půjček na nákup auta. Číšník, který vydělá 50 000 dolarů, úlevu dostane, ten, kdo myje nádobí, však ne. Zaměstnanci, kteří pracují přesčas, dostanou daňovou úlevu. Ale ti, kteří mají třeba i nižší plat, ale přesčasy se jim nepočítají, ti ne. Dá se čekat, že řada lidí bude své příjmy vydávat za spropitné a přesčasy. Jak upozorňuje nezávislá organizace Tax Foundation, všechny tyto úlevy jsou spojené s „různými podmínkami a omezeními, jejichž výklad by pravděpodobně vyžadoval stovky stran pokynů finančního úřadu“. A finanční úřad bude o všech těchto složitých případech muset rozhodovat, a přitom má o 40 procent méně zaměstnanců, a to znamená, že řada daňových podvodníků unikne trestu. Tax Foundation dochází k závěru, že „nová pravidla a náklady na jejich dodržování v mnoha případech pravděpodobně převáží jakékoli potenciální klady“.
Americká ekonomika je zpolitizovaná jako nikdy předtím. Prezident Donald Trump vyhrožuje cly jednotlivým firmám, jako jsou Apple nebo Mattel. Ve čtvrtek pohrozil, že jednostranně ukončí vládní smlouvy s Muskovými společnostmi. Říká vysokým manažerům, kteří chtějí lepší zacházení, ať se obrátí přímo na něj. Jeho tisková mluvčí Karoline Leavitt se chlubila, že šéfové velkých firem „žadoní o schůzku s prezidentem a prosí, aby mohli přijít do Bílého domu“. Trump nám osvětlil, jak vidí americkou ekonomiku: ne jako rozsáhlý a úchvatně složitý systém volného trhu se stovkami milionů soukromých transakcí; ne, pro něj je to jeden velký krásný obchod. „A ten obchod vlastním já,“ nechal se slyšet, „a já stanovuji ceny a řeknu, že pokud tu chcete nakupovat, musíte zaplatit tolik a tolik.“
Podniky musejí s Amerikou jednat tak, jak byly zvyklé jednat s diktaturami třetího světa: dělat dobře nejvyššímu vůdci. A tomuto novému modelu se tiše přizpůsobují. Zrovna vyšla nová biografie Williama F. Buckleyho Jr., myšlenkového kmotra americké pravice. Buckley byl můj přítel a vzpomínám si, jak jednou pronesl podivnou větu. Řekl, že jeho nejoblíbenější zemí na světě je nejspíš Švýcarsko. Zeptal jsem se proč. Vysvětlil, že je to skutečná demokracie s volným trhem, kde vláda skutečně nechává lidi na pokoji. „Když se zeptáš průměrného Švýcara, kdo je prezidentem jeho země, většina z nich to nebude vědět,“ řekl mi. Není třeba dodávat, že Buckleyho sen by byl pro Donalda Trumpa noční můra.
Autor je americký politolog a publicista. © 2025, Washington Post Writers Group
like this
reshared this
Editorial
Kauza Blažek: Když se vám sečte kapitál nedůvěry
Z politických stran se stala uzavřená parta lidí (zejména pánů), kteří se znají a je jim spolu dobře
Erik Tabery
respekt.cz/tydenik/2025/24/edi…
Jak se pozná aféra, která donutí politika odstoupit? Za pětatřicet let demokratického Česka jsme skandálů zažili hodně (k politice patří a budou patřit), takže bychom asi měli mít schopnost poznat, kdy něco přeroste do většího maléru a kdy ne. Před lety se mezi politiky říkalo, že skandál je jako viróza, stačí přečkat první nápor, pak vše odezní. Je tomu dnes jinak, když ministr spravedlnosti Pavel Blažek odstoupil?
Zcela zásadní okolností je doba, kdy aféra vypukne. Je docela možné, že kdyby nebyly pouhé čtyři měsíce do voleb, Pavel Blažek by zkoušel zůstat. Říkal by obligátní fráze, že vše nechá prověřit, stát o nic nepřišel, takže není třeba spěchat. Doufal by, že případ překryje jiná aféra. Jenže volby jsou blízko, vládní strany čeká podle volebních modelů prohra a Blažek je mucholapka na maléry.
Důležité je i to, kdo se do aféry zapletl. Když před dvěma lety propukl skandál ohledně Blažkova setkání s proruským a klientelistickým poradcem Miloše Zemana Martinem Nejedlým, psal jsem na této stránce, že ministr spravedlnosti překračuje neustále hranice a jeho šéf Petr Fiala mu to promíjí. „Otázkou jen je, jak dlouho dokáže Blažek chodit na pomyslném nataženém laně, aniž by se zřítil. Jeho sebevědomí, že se mu nemůže nic stát, oslabuje instinkty. Pokud Blažek spadne, všechna jeho škobrtnutí, přehmaty, kontakty a kauzy se dostanou do úplně jiného světla a mohou způsobit, že Blažek s sebou strhne i Petra Fialu.“
To nejvstřícnější, co dnes můžeme o Blažkovi napsat, je to, že mu sebevědomí oslabilo instinkty. Možná si myslel, že všemu rozumí a vše mu projde. Nepostupoval podle pravidel, a tak jeho kariéru, kdy o něm mnozí mluvili jako o protřelém šíbrovi, ukončil ještě větší šíbr. Nemáme informace, že by za tím byla korupce či jiný nekalý plán. Blažkova minulost ale nepochybně má vliv na vnímání celé kauzy. Že by mohlo jít „jen“ o chybu, si připouští málokdo. Sečetl se mu kapitál nedůvěry, který kolem sebe s gustem budoval.
Jak je možné, že to, co bylo všem jasné, si Petr Fiala neuvědomoval? Není pravděpodobné, že by si rizika všiml politický komentátor, a zkušený politik nikoli. Možná si premiér myslel, že když prošly maléry Babišovi či Zemanovi, projde vše i Blažkovi.
Fialovi se nepochybně jeho stranický kolega zdál nenahraditelný, protože to byl zkušený zákulisní hráč. Za kauzu Nejedlý vystavil Blažkovi jen pomyslnou žlutou kartu. Premiér byl loajální k muži, který nebyl loajální k hodnotám, které chce Fiala minimálně navenek hájit. Tenhle druh „sentimentu“ do politiky nepatří, problém měl řešit rychle, nekompromisně a hlavně dávno. Petr Fiala nese za Blažka plnou odpovědnost a každý další nepřesvědčivý výrok, že se ho to nijak netýká, situaci ještě zhoršuje a ohrožuje budoucnost jeho i koalice Spolu.
Jeden z důvodů, proč se zdál Blažek nenahraditelný, je i ten, že ODS si nedokázala za čtyři roky vypěstovat další výrazné osobnosti. Snad až na Evu Decroix, kterou ale teď ponoří do problému, protože z ní udělají Blažkovu nástupkyni v rezortu. Z politických stran se stala uzavřená parta lidí (zejména pánů), kteří se znají a je jim spolu dobře. Tím však nedochází k okysličení partají dovnitř a oživení nabídky navenek.
Například TOP 09 vede do voleb Markéta Pekarová Adamová, která ale přitom nebude kandidovat. KDU-ČSL si s veřejností hraje na schovávanou. Jistě, při pohledu na SPD, Stačilo!, Motoristy a při představě koalice těchto stran s ANO se zdá dobré cokoli, ale bude to stačit voličům? A je fér na bezvýchodnost voličů spoléhat?
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery, šefredaktor
like this
Ferda 😻 reshared this.
Kontext
Jak Pavel Blažek k miliardě přišel (a my s ním)
Neuvěřitelný příběh, který stojí za to vyprávět v úplnosti
Marek Švehla, Martin Štorkán
respekt.cz/kontext/jak-pavel-b…
Pavel Blažek a Tomáš Jiřikovský se osobně nikdy neviděli. Teď to ale vypadá, jako by se domluvili a své kroky koordinovali. Přesněji řečeno jako by koordinovali svůj odchod ze scény, jež je svedla dohromady a na které je s neskrývaným údivem sledovalo v posledních deseti dnech celé Česko. Blažek končí jako ministr spravedlnosti a míří do ústraní, Jiřikovský, nedávno ještě neznámý, ale pohádkově bohatý mladík z Břeclavi, se odjel schovat kamsi ho ciziny. Podle sousedů možná na východ Asie, odkud pochází jeho partnerka.
Nevýrazný dům kousek od břeclavského centra sice prochází rekonstrukcí, teď ale působí opuštěně, nikdo tam nepracuje, nikdo neotvírá. A když se Jiřikovský, spolu s Blažkem hlavní aktér nejpodivnější politické aféry porevolučního Česka, loučil při odjezdu minulý týden se sousedy a jako majitel několika drahých aut odjížděl ve staré octavii, poznamenal, že se asi dlouho neuvidí. „Myslím si, že už se v Břeclavi neukáže,“ říká jeden ze sousedů.
Zavřít a peníze si nechat
Blažkova rezignace a Jiřikovského odjezd za hranice jsou zatím vyvrcholením příběhu, který zahýbal Českem (a který jako první zprostředkoval veřejnosti Deník N). Stěžejní moment celé ságy je nejspíš třeba hledat před osmi lety v Brně u soudu, před nímž stál tehdy ještě ne třicetiletý Jiřikovský jako obžalovaný. Původně vyučený zámečník v sobě už před tím objevil talent zacházet s počítačem a programovat, ale také talent ignorovat hranice vytyčené zákony.
A to do té míry, že Jiřikovského pokusy programovat weby skončily přechodem do části internetu, kam se nedá dostat pomocí běžných vyhledávačů a k jejichž návštěvě je třeba zvláštní software nebo speciální konfigurace znaků. Právě v prostoru zvaném darknet (temná síť) tehdy s velkým úspěchem fungovalo první velké černé tržiště Silk Road (Hedvábná stezka), kde se pomocí šifrované měny bitcoin prodávaly především drogy – od malých dávek až po velké zásilky chemikálií.
Vše vypadalo jednoduše, bezpečně, majitelé byli zdánlivě neodhalitelní a neskutečně bohatli. Možná to rozhodlo, proč Jiřikovský v únoru 2013 otevřel na darknetu vlastní ilegální tržiště zvané Sheep Marketplace (Ovčí tržiště). Jeho princip byl stejný jako u Silk Road: zákazníci si vybrali z nabídky prodejců, poslali šifrovanou měnu do své peněženky na platformě tržiště a dohodli si předání. Když pak potvrdili příjem, tržiště odeslalo peníze prodejci.
Po půl roce ovšem majitele Silk Road zatkla americká policie a nejznámější ilegální tržiště skončilo. Pro Jiřikovského to znamenalo dvě věci: jednak konec jistoty, že pohyb na darknetu je bezpečný, také však spoustu nových zákazníků, kteří po pádu Silk Road hledali nové příležitosti k „obchodu“. I jemu tedy rostly zisky zřejmě nad všechna očekávání, nakonec ale převážil strach.
Jak popisuje český expert na kryptoměnu a darknet Dominik Stroukal ve své knize Dark Web: Sex, drogy a bitcoiny, popularita Sheep Marketplace rostla tak rychle, že v době svého vrcholu držel provozovatel na svých účtech bitcoiny v hodnotě dvě miliardy korun v tehdejších cenách, kdy byl bitcoin nesrovnatelně lacinější než dnes.
Podle zmíněné knihy se však stal Sheep Marketplace v listopadu 2013 terčem hackerů, kteří z něj ukradli více než pět tisíc bitcoinů. Jiřikovský, který stále žil v Břeclavi, se několik dní poté – a pouhé dva měsíce po konci Silk Road – rozhodl své temné tržiště zavřít a zbytek bitcoinů, které tam po krádeži zůstaly, si jednoduše nechal. Podle pozdějšího rozsudku mělo jít o 840 bitcoinů v hodnotě tehdy více než 16 milionů korun.
Směnit bitcoiny za běžné peníze není jednoduché, cesty ale existují. I Jiřikovskému se to zjevně podařilo, protože na bankovní účet jeho manželky vzápětí putovaly miliony korun, na jméno svého dědečka koupil u Hodonína dům, pořídil si i auta.
Právě nevyjasněné pohyby milionů korun na bankovních účtech a nápadné pořizování majetku přivedlo k Jiřikovskému policii. V dubnu 2016 byl zatčen, policie mu zabavila několik počítačů a několik ilegálně držených zbraní. Bitcoiny detektivové nenašli, do zašifrovaných počítačů se totiž nedostali a majitel tvrdil, že si vstupní hesla nepamatuje, ovšem na základě elektronických stop, které po sobě Sheep Marketplace zanechal, analýzou internetových diskusí, kde Jiřikovský mluvil o tom, co dělá, a pomocí svědectví lidí z české bitcoinové komunity se podařilo Jiřikovského usvědčit, že ilegální tržiště určené převážně na prodej drog necelý rok provozoval a v závěru okradl jeho zákazníky. Za šíření psychotropních látek, zpronevěru a nelegální držení zbraní pak vyšel v září 2019 od soudů s trestem devíti let žaláře.
Změna rozhodnutí
Je čas vrátit se k Pavlu Blažkovi. Ten podle svých slov slyšel někdy v roce 2022 ve svém domovském Brně vyprávět od kamaráda právníka o příběhu muže, který vede bizarní spor: po propuštění z kriminálu se soudí se státem o přístup k zabaveným počítačům, kde má uložený přístupový kód k bitcoinovým účtům, jejichž hodnota se po dobu majitelova věznění a nemožnosti s bitcoiny nakládat mnohonásobně zvýšila.
Pohled do historie bitcoinu přitom ukazuje, že od jara 2016, kdy byl Jiřikovský zatčen, do jeho podmínečného propuštění v polovině trestu se hodnota nejznámější kryptoměny zvedla zhruba 122krát. A i když Jiřikovský tvrdil, že si nepamatuje, kolik bitcoinů mu zbylo, nebylo těžké odhadnout, že ať už zbylo cokoli, půjde o pohádkové peníze.
Pro jejich získání si Jiřikovský v roce 2022, možná dříve, najal brněnského advokáta Kárima Titze, muže s podnikatelskými vazbami na Martina Nejedlého, tehdejšího hlavního poradce prezidenta Miloše Zemana a jeho spojku do Kremlu, a zároveň člověka s úzkými kontakty na brněnskou ODS včetně samotného Blažka. Ostatně Titz byl také tím, kdo ministrovi podle jeho slov o případu jako první před dvěma a půl roku vyprávěl. Zda tehdy skončilo pouze u vyprávění, nebo i nějakých plánů, není jasné, Blažek pouze tvrdí, že jediné, co tehdy dělal, bylo, že „neuvěřitelnou historkou“ sám potom bavil své známé.
Každopádně Jiřikovský s Titzem zatím bojovali o návrat počítačů, jež ležely od jara 2016 v policejním skladu. Nižší soudy a pak i Krajský soud v Brně a Vrchní soud v Olomouci rozhodly, že se zabavené počítače majiteli vrátí, ovšem smazané. Souhlasily totiž s obavou státního zástupce, že na zabavených úložištích mohou být stále bitcoiny vydělané na provizích od dealerů či ukradené na Sheep Marketplace. Odhad hodnoty takových bitcoinů zněl tehdy na stovky milionů korun.
Před dvěma lety, tedy až poté, kdy se o případu podle svých slov dozvěděl Blažek, došlo k obratu. Advokát Titz poslal případ k Nejvyššímu soudu (rovněž v Brně), který rozhodl, že policie nemůže zadržovat věci bez toho, aniž by dokázala, že byly použity k trestnému činu, notabene po vykonání trestu. Navíc bylo podle soudců třeba brát ohled na Jiřikovského privátní digitální záznamy, které by po navrhovaném smazání byly zlikvidovány také.
Po tomto rozsudku nejvyšší justiční instance tedy rozhodl letos v lednu brněnský krajský soud, že Jiřikovský dostane své počítače zpět. Státní zástupce už se neodvolal a příběh tím nabral na obrátkách.
To přece chceme
Pavel Blažek v poslední době rozhovory s médii odmítal a neposkytl ho ani Respektu. Výjimku udělal jedině pro podcast Dimun. Tam vzpomínal, že po vynesení lednového rozsudku se na něj opět obrátil Kárim Titz. Tentokrát nikoli kvůli zábavné historce, ale s plánem, na jehož přípravu měl Titz jako Jiřikovského advokát vlastně dva roky času. Titz navrhl, že pokud Blažkův úřad bude asistovat u zprovoznění vrácených počítačů a otevření Jiřikovského bitcoinové peněženky, věnuje Jiřikovský státu 30 procent všeho, co tam najdou.
Advokát podle Blažka zdůrazňoval, že z akce nemusí být vůbec žádný zisk, protože není jasné, jestli se po letech podaří staré počítače zprovoznit. Blažek přesto prohlásil, že do akce jde. Dnes dodává, že netušil, že by mohlo jít o miliardu korun. Čekal prý desítky milionů a jejich hladký přesun do rozpočtu ministerstva. Dokonce neváhal věnovat tomuhle dobrodružství nemálo vlastního času.
„Celé mě to bavilo, byl to zajímavý příběh. A vedla mě k tomu i obava, že mi někdo za pár let vytkne, že jsem odmítl takové peníze pro rezort,“ řekl Blažek v podcastu Dimun s tím, že si prostudoval všechny rozsudky týkající se dárce a došel k závěru, že po letech ve vězení jde o bezúhonného člověka. „Kdo byl jednou odsouzen, trest vykoná, tak ať se zařadí do normálního života. To přece chceme,“ řekl podcastu Blažek.
Člověk přitom nemusí být ministr se zkušeností ze dvou vlád a dlouholetý politik chystající se na klíčové parlamentní volby, aby zapochyboval, jestli náhodou takový dar od odsouzeného drogového dealera operujícího v prostředí s velmi špatnou pověstí, navíc operujícího s miliardami, které u něj později policie při zatýkací razii nenašla, neskrývá náhodou nemalá politická rizika. Blažek si však s takovou otázkou podle svých slov hlavu nelámal, požádal však o vyjádření dvě instituce – Finanční analytický úřad a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. A když odtud nedostal žádné námitky ani varování, pověřil na ministerstvu své lidi, aby dohodli detaily celé operace.
„Mě to v této souvislosti nenapadlo. Možná bych v jiné trestné činnosti, ne u bitcoinů, postupoval jinak,“ řekl Blažek ve zmíněném rozhovoru na otázku, nakolik zvažoval možný dopad na reputaci vlády a ODS.
Třicet hodin
Dohoda mezi ministerstvem, Jiřikovským a jeho advokátem zněla, že u otevírání peněženky bude zástupce ministerstva, dále odborný dohled v podobě soudního znalce v oboru IT a notář, který počet nalezených bitcoinů oficiálně zaznamená. Vše se mělo odehrát 7. března v kanceláři soudního znalce Jiřího Bergera na pražských Vinohradech. A zatímco notáře najalo za honorář 150 tisíc ministerstvo, soudního znalce dohodl a zaplatil advokát Titz.
Nakonec se to ovšem celé odehrálo podle notářského zápisu jinak. Když notář Lubomír Mika a Blažkův náměstek Radomír Daňhel dorazili v devět hodin ráno do smluvené kanceláře, Jiřikovský, advokát Titz i znalec Berger už byli mnoho hodin na místě a Jiřikovského počítače už měli zprovozněné. Mikovi oznámili, že v elektronické peněžence našli 1561 bitcoinů v hodnotě asi tří miliard korun, a předali mu papír ofocené obrazovky, který to měl dokazovat. Mika si papír vzal, částku vepsal do připravené dárcovské smlouvy, zmíněný print screen k ní přiřadil jako přílohu a spolu s ostatními přihlížel, jak Berger v několika částkách odesílá smluvenou třetinu bitcoinů do peněženky ministerstva. Mika pak darovací smlouvu čtyřikrát vytiskl a v poledne opustil prostor.
Po dohodě s ministerstvem financí si měl rezort spravedlnosti peníze nechat a rozdělit je podle svých priorit. Blažek vybral státní zastupitelství, vězeňskou službu a fond, z něhož se platí odškodné pro oběti trestných činů. Už v dalších dnech pak ministerstvo začalo získané bitcoiny s úspěchem nabízet ve veřejné dražbě. Jenže tím případ neskončil.
Především Blažek přešel s klidem fakt, že jeho úřad i s draze najatým notářem přišel vlastně k hotovému a u otevření peněženky neasistoval. Blažek k tomu jen opakovaně tlumočil informaci, kterou dostal od soudního znalce Bergera, tedy že spouštění starých počítačů a otevírání peněženky trvalo dlouho – třicet hodin – a připadá mu pochopitelné, že tak dlouho tam notář s náměstkem čekat nemohli. Přitom nevysvětlil, proč vlastně ta operace zabrala tolik času, a pouze dodal, že nemá „jediný důvod podezřívat znalce, že by tam s dárcem páchali nekalou činnost“.
Nezávislí experti přitom nad uvedenými třiceti hodinami udiveně kroutí hlavou a jsou přesvědčeni, že Jiřikovský potřeboval čas na jiné finanční převody – do svých jiných bitcoinových peněženek nebo peněženek dalších lidí. To potvrzuje i zjištění lidí, kteří se zabývají analýzou pohybu bitcoinů po internetu. K tomu slouží databáze zvaná blockchain, kde se všechny transakce automaticky zaznamenávají. Znalci ji přirovnávají k jakési účetní knize, kde se anonymně eviduje, kdy a za co se konkrétními bitcoiny platilo či jak se přesouvaly z účtu na účet.
Firmy a jednotlivci, kteří se zabývají analýzami blockchainu, přitom krátce po Jiřikovského dárcovské operaci zjistili, že 6. března v době, kdy ve zmíněné vinohradské zasedačce probíhala – ještě bez notáře a Blažkova náměstka – snaha spustit vrácené počítače, došlo nejen k přesunu mnoha Jiřikovského bitcoinů na další účty (jeden byl zřejmě jeho, další mohly být lidí, kteří mu s celou operací pomáhali), ale také k otevření peněženky spojené s ještě dalším darknetovým tržištěm Nucleus Marketplace.
Odkud ty prachy jsou
To poslední považují odborníci na kryptoměny vlastně za největší událost a také za nejhorší vizitku pro Blažka. Nucleus totiž vznikl krátce po zavření Ovčího tržiště, byl výrazně větší, propracovanější a také víc otevřený podsvětí. Velmi rychle si získal oblibu u lidí, kteří jej používali k prodeji drog, zbraní, falešných dokladů, ale třeba i kradených dat nebo dětské pornografie. K zavření tržiště Nucleus přitom došlo rovněž náhle – v roce 2016 v čase, kdy byl Jiřikovský vzat do vazby.
I na Nucleu přišlo po jeho zavření hodně lidí o peníze a čekalo se, jestli vůbec a kdy dojde k otevření peněženky, kde tyto peníze měly být. A to se podle analytiků blockchainu stalo právě 6. března, kdy Jiřikovský, jeho advokát a soudní znalec Berger zprovozňovali v Bergerově zasedačce zabavené počítače. Analýzy blockchainu navíc ukazují, že i bitcoiny pro ministerstvo spravedlnosti odešly z peněženky spojené s tržištěm Nucleus, nikoli s Ovčím tržištěm, což by znamenalo, že Jiřikovský ovládá i Nucleus a tedy výrazně více peněz, než kolik ukázal Blažkovi – mluví se o více než 12 miliardách korun.
„Nevěděli jsme, z jaké peněženky byly peníze pro ministerstvo převedeny. Celou dobu se mluvilo obecně o peněžence. Nevěděli jsme, že jich může být víc,“ vysvětloval minulý týden náměstek Daňhel v rozhovoru pro server Info.cz a posílil tím dojem, že Blažkův úřad vlastně celé problematice nerozuměl. To však není vůbec jisté, ve hře je totiž stále i korupce obrovských rozměrů.
Celý plán mohl vymyslet i právník Kárim Titz, jehož ohromily miliardy ležící na dosah, a Jiřikovského k dohodě s Blažkem prostě přesvědčil. Stále však visí ve vzduchu otázka, proč Jiřikovský stál o asistenci státu i poté, kdy mu soud v lednu počítače vydal a mohl si je zprovoznit sám doma. Znalci kryptobyznysu a darknetu, které Respekt oslovil, uvádějí obvykle dvojí motivaci, která jim připadá nejpravděpodobnější: Jiřikovský mohl chtít asistencí státu vylepšit pověst svých bitcoinů, o nichž se na trhu ví, že pocházejí z darknetu a není snadné se jich zbavit.
Druhá motivace může souviset s tím, že Jiřikovský má strach z lidí, které na černém trhu okradl, a v uzavření dohody se státem hledá alespoň nějakou ochranu. Jen letos došlo v Evropě k několika únosům lidí, kteří s bitcoiny ve velkém obchodují, a k jejich vydírání spojenému dokonce s filmovým odřezáváním prstů pro výstrahu. Znalci kryptoscény jsou přesvědčeni, že Jiřikovský má důvod se něčeho takového obávat. Zřejmě proto také teď zeje dům v Břeclavi prázdnotou.
like this
Ferda 😻 reshared this.
Kontext
Trumpova vláda zahájila válku se samotným lidským věděním
Kroky dnešní administrativy připomínají období temna, které následovalo po pádu Říma (The Atlantic)
Adam Serwer, The Atlantic
respekt.cz/kontext/trumpova-vl…
Když barbarští válečníci plenili Řím, neměli v úmyslu odsoudit západní Evropu ke staletím nevzdělanosti. Nebyl to předvídatelný důsledek jejich činů. To samé není možné říct o rozsáhlém útoku na lidské vědění a pokrok, který nyní podniká Trumpova administrativa – o záměrné likvidaci vzdělání, vědy a historie. Provádí ji s fanatismem, jenž připomíná období temna, které po pádu Říma následovalo.
Každý týden přináší nové příklady. Administrativa vyhrožuje vysokým školám a univerzitám, že přijdou o federálních dotace, pokud se nepodřídí jejím požadavkům. Nebo dokonce i v případě, že tak učiní. Motory amerického vědeckého bádání a vynalézavosti, jako je Národní vědecká nadace (NSF) a Národní instituty zdraví (NIH), čelí neustálým útokům.
V historických ústavech jako Smithsonovský institut a uměleckých institucích, jako je Kennedyho centrum, ideologie MAGA vytlačuje historické fakty a svobodné vyjadřování. Knihovny přicházejí o financování, vládou zaměstnaní vědci o práci, pedagogové jsou zastrašováni a umlčováni, výzkumníci se musí vyhýbat zakázaným tématům. Celé databáze informací o veřejném zdraví, shromažďované desítky let, mohou zmizet. Jakýkoli fakt, který je v rozporu s evangeliem trumpismu, je považovaný za kacířství.
Máme sklon vidět každý z těchto politických kroků jako oddělené problémy, ale ony tvoří souvislý útok. Trumpova administrativa začala se systematickou válkou proti samotnému vědění, proti kultuře, historii a vědě. Pokud uspěje, schopnost Američanů rozumět světu kolem sebe bude podkopaná. Věří – stejně jako inkvizitoři v minulosti, kteří pronásledovali Galilea za to, že se odvážil odhalit, že Slunce se ve skutečnosti neotáčí kolem Země –, že hledání pravdy ohrožuje jejich moc.
Zničením vědění se trumpisté snaží učinit zemi poddajnější, aby ji mohli politicky ovládnout a aby zabránili smysluplné demokratické kontrole svých činů. Jejich vítězství by však mělo mnohem dalekosáhlejší důsledky. Zničili by jedny z nejúčinnějších systémů pro shromažďování, propojování a aplikaci lidských znalostí, jaké kdy v dějinách existovaly. Bez nich by se Amerika mohla ocitnout v nové době temna.
Ideální univerzita
Asi nejvýznamnějšími cíli útoku na vědění jsou americké vysoké školy. Elitní univerzity přišly o miliardy dolarů z federálních fondů. Cornellu byla zmrazena víc než jedna miliarda dolarů, Princetonu bylo pozastaveno 210 milionů, Northwestern přišla o přístup k téměř 800 milionům dolarů. V některých případech zmrazení nesouviselo s konkrétními požadavky; peníze prostě přestaly téct.
Johns Hopkins University se vzpamatovává ze ztráty 800 milionů dolarů, což donutí tohoto největšího příjemce federálních prostředků na výzkum „naplánovat propouštění personálu a rušit zdravotní projekty, od podpory kojení v Baltimoru po programy na ochranu proti komárům v Mosambiku“, informoval The Wall Street Journal.
V některých případech administrativa vznesla konkrétní požadavky. Chce, aby instituce dodržovaly trumpistickou ideologii v tom, co učí a koho zaměstnávají. Jinak jim vyhrožují koncem financování. Některé školy se brání – například Harvard bojuje za svou nezávislost prostřednictvím žalob. „Žádná vláda – bez ohledu na to, která strana je u moci – by neměla diktovat soukromým univerzitám, co mohou vyučovat, koho mohou přijímat a zaměstnávat a jakým oblastem studia a výzkumu se mohou věnovat,“ uvedl prezident Harvardu ve svém prohlášení.
Čistka textů a myšlenek, kterou Trumpova administrativa provedla na West Pointu, nám ukazuje, jak podle nich vypadá ideální univerzita. Podle deníku The New York Times vedení této vojenské akademie „zahájilo celoškolní tažení za odstranění všech kurzů a textů, jež se zabývají rasou, genderem nebo temnými momenty americké historie“. Profesor, který „vede kurz o genocidě, dostal podle několika představitelů akademie pokyn, aby nezmiňoval zvěrstva spáchaná na původních Američanech. Katedra angličtiny odstranila díla známých černošských autorů, jako jsou Toni Morrison, James Baldwin a Ta-Nehisi Coates.“
Některé instituce se pokusily vládu uspokojit. Kolumbijská univerzita souhlasila s Trumpovými příkazy ve snaze zachovat si 400 milionů dolarů z federálních fondů. Krutě si ověřila, že dohody s prezidentem nestojí ani za pot na ruce, kterou vám podá: když přistoupila na Trumpovy požadavky, začala vláda údajně zvažovat nové, prý včetně toho, aby univerzita souhlasila se soudním dekretem, jenž by zvětšil vládní moc nad celou institucí.
Peníze, o které tyto instituce přišly (nebo ještě mohou přijít), nejsou jen symbolické. Federální granty financují výzkum, stipendia a archivářské práce v kampusech. Bez nich – pokud tedy školy nezískají finanční prostředky z jiných zdrojů – laboratoře a katedry zavřou.
Pravicový aktivista Chris Rufo nedávno řekl listu The New York Times, že kromě toho, že chce skrz financování donutit univerzity, aby vyučovaly a dodržovaly konzervativní dogmata, by rád „zmenšil samotný rozsah tohoto sektoru“. Studenti budou mít méně příležitostí ke vzdělávání. Výzkum v řadě oborů bude pozastaven na neurčito. V Americe se odehraje méně vědeckých průlomů.
Nemáme data
Útok Trumpovy administrativy na vědění se ale neomezuje pouze na akademickou sféru. Napříč veřejným sektorem dostávají vyhazov lidé, jejichž prací bylo bádání, výzkum a analýza. Jsou to lidé, kteří vykonávají důležitou práci: informují Američany o nemocech, přírodních pohromách a dalších hrozbách pro jejich zdraví a chrání je před nimi.
V Centru pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) přišly o práci tisíce zaměstnanců, včetně většiny těch, jejichž úkolem je dohlížet na bezpečnostní standardy na pracovišti. Odborníci z Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (EPA), včetně, podle Timesů, „laboratorních vědců, kteří testovali potraviny a léky na kontaminanty nebo smrtelné bakterie; specialistů veterinárního oddělení vyšetřujících přenos ptačí chřipky; a výzkumníků, kteří sledovali televizní reklamy na nepravdivé tvrzení o lécích na předpis“, byli povyhazováni.
Zaměstnanci výzkumného týmu Lesní služby Ministerstva zemědělství USA, kteří pracují na „nástrojích pro modelování rizika požárů, trhů, obnovy lesů a vody“, jsou další na řadě. Celá výzkumná složka Agentury pro ochranu životního prostředí je „rušena“. Vláda provedla „hluboké škrty“ ve výzkumném oddělení ministerstva školství.
Nejničivější škrty budou ty ve vládních vědecko-výzkumných agenturách, jako jsou právě NIH a NSF. Reportéři CBS News zjistili, že od ledna přišel rozpočet NIH o více než dvě miliardy dolarů a propuštěno bylo 1300 zaměstnanců. Jeden bývalý zaměstnanec NIH jim řekl, že „práce na léčbě dětské rakoviny, demence a mrtvice se zpomalila nebo zastavila, protože byli propuštěni klíčoví laboratorní a podpůrní pracovníci“. Vláda se rovněž snaží zastavit finanční podporu projektů, jež se v jejích očích dopouští myšlenkových zločinů, a NSF už také přišla o podstatné množství grantů.
Vědecký časopis Nature uvedl, že Trump hodlá snížit počet zaměstnanců a financování NSF o polovinu či víc, zejména půjde o granty, které financují výzkum marginalizovaných skupin – stačí je označit nálepkou „DEI“ („diverzita, rovnost, inkluze“, pozn. red.). Stovky grantů už zrušeny byly. NASA, CDC, EPA a ministerstvo energetiky by rovněž přišly o značné finanční prostředky. Zaměstnanci Národního úřadu pro oceány a atmosféru byli propuštěni, schopnost jednotlivých států připravit se na velké pohromy je nižší a v ohrožení je i publikování základních meteorologických zpráv, jež využívá úplně každý.
Co také zmizelo: údaje o veřejném zdraví, sbírané několik let. Jak zjistila moje kolegyně Katherine J. Wu, byly odstraněny v rámci „probíhající snahy o vymazání jakékoli zmínky o genderu, DEI a dostupnosti péče z dokumentů federálních agentur“. Zahrnuje to už publikované výzkumy, i rozpracované projekty. Podle časopisu Nature „bylo zaměstnancům NIH nařízeno, aby identifikovali a případně zrušili granty pro projekty, jež se zabývají studiem transgender populace, genderové identity, diverzity, rovnosti a inkluze ve vědecké sféře“ nebo „environmentální spravedlnosti“.
Associated Press zjistila, že ministr zdravotnictví a sociálních služeb Robert F. Kennedy Jr. nejspíš zrušil více než tucet „programů sběru dat, které zaznamenávají počet úmrtí a onemocnění“. To, možná ne náhodou, ztíží hodnocení jeho destruktivního působení ve funkci.
„To, že nemůžete nějaký problém studovat, neznamená, že problém neexistuje,“ řekl mi jeden odborník na veřejné zdraví (který si přál zůstat v anonymitě, protože nechtěl, aby se jeho organizace stala dalším terčem vládních útoků). „Znamená to jen to, že nevíme, zda existuje, či ne, protože nemáme relevantní data.“
Když se Trump snaží všechny tyto škrty ospravedlnit, využívá omezenosti a nevzdělanosti některých Američanů – během svého projevu v Kongresu v březnu si prezident například stěžoval na to, že se za veřejné peníze vytváří „transgender myši“. Není jasné, zda měl Trump na mysli „transgenní myši“, jejichž DNA je pozměněna pro vědecké výzkumné účely, což je běžné zejména v lékařském výzkumu, nebo jestli mluvil o myších léčených pohlavními hormony za účelem studia jejich účinků na určité nemoci a léčby. Tyto zavádějící popisy mají jasný účel: skrýt důležitost toho, co trumpisté Američanům berou, a předstírat, že je to bezcenné.
Prvním důsledkem útoku na vědění bude propad americké vědy. Spolu s tím i zpomalení právě toho druhu technologického pokroku, který v uplynulém století zvýšil kvalitu života. Moderní zemědělství a medicína stojí na základech výzkumu, jenž byl financovaný z federálních prostředků. Podpora vlády stojí i za nejvýznamnějšími vynálezy v oblasti IT, včetně internetu, GPS a dotykových obrazovek.
Ve 20. století byla státní podpora výzkumu spíš pravidlo než výjimka. Inovace v soukromém sektoru naberou rychlost až poté, co se vynález stane ziskovým. Výzkum, který k tomuto vynálezu vede, ale bývá nákladná sázka. Proto vláda často přebírá počáteční riziko, jež soukromé firmy nést nemohou.
Komerční letectví, radar, mikročipy, lety do kosmu, pokročilé protetické pomůcky, mléko bez laktózy, magnetická rezonance – seznam úspěšných výzkumů, placených z veřejných peněz, je prakticky nekonečný. Soukromé firmy mohou přidávat svůj díl práce, až když plánovaný výzkum projde korporátními tabulkami nákladů a ztrát. Společnost ExxonMobil věděla o klimatických změnách již před desítkami let, a stejně využila svůj vliv k tomu, aby znevěrohodnila vědecké poznání.
Mohutný technologický útlum je ale jen ta nejviditelnější ze všech škod, které v budoucnu přijdou. Útok na vědění ohrožuje schopnost země řešit jemnější společenské problémy, jako jsou rasové a ekonomické nerovnosti ve zdravotní péči, životních příležitostech a občanských právech. Výzkum těchto nerovností je ve jménu boje proti takzvané wokeness potírán napříč vládou i občanskou společností.
Wokeness má být jakýkoli levicový exces, a při boji proti němu lehají popelem celé směry vědeckého bádání – ze strachu, že jeho výsledek by mohl vést k rasové či genderové rovnosti, přerozdělení bohatství nebo regulaci některých průmyslových odvětví. Samo slovo woke je nejasné a neuchopitelné. O to je to vhodnější nástroj k tomu označit společensky přínosnou práci za nesmysl.
Je však dost těžké zkoušet vyřešit problém, který má na různé lidi rozdílný dopad, a nevěnovat pozornost samotné různosti. „Mluvím o snaze snížit rozdíl v mateřské úmrtnosti. Mluvím o základním výzkumu chronického covidu,“ říká Phillip Atiba Solomon, profesor afroamerických studií a psychologie na Yale.
Podle něj současné vládě ideologicky nevyhovuje, že svět je takový, jaký je. „Když se na něco podíváte opravdu důkladně, zjistíte, že dojdete k úplně jiným závěrům než oni,“ dodává. „A tak si musí vyrobit svoje vlastní fakta a přitom útočit na místa, kde se s fakty a historickou realitou zachází, jak má.“
Zkreslené dějiny
Za trumpistickou kampaní proti americkým dějinám ve školách a muzeích je stejný impulz. Vláda vydala nařízení, podle kterého mají základní školy učit jejich zkreslenou verzi, v níž řada temných momentů chybí. Ministryně školství Linda McMahon odmítla při senátním slyšení říct, zda bude vyučování černošské historie legální, nebo ne.
Další vládní nařízení mířila na „zkreslené podání“ amerických dějin ve Smithsonovském institutu, a to kvůli zmínce na jedné výstavě, podle níž „různé společnosti včetně Spojených států využívaly rasu k vytvoření a udržení systémů moci, privilegií a zbavení práv“ – což je objektivní popis staletí otroctví a následného systému segregace.
Trumpova administrativa se také snaží osekat dotace Národní nadaci pro humanitní vědy, která podporuje výzkum, knihovny a muzea po celé zemi. Knihovny přicházejí i o dotace z Federálního institutu pro muzejní a knihovní služby. Na začátku května Trump propustil Carlu Hayden, první černošku v čele Kongresové knihovny. To je součástí širšího trendu odstraňování žen a černochů z vedoucích pozic. Kongresová knihovna je zodpovědná za poskytování informací zákonodárcům, a tak je tento krok zlověstnější, než se na první pohled zdá – Trumpova administrativa se snaží kontrolovat tok informací nejen směrem k veřejnosti, ale také k vládě samotné.
Muzeum černošské historie v Bostonu, jež se nachází v budově, kde kdysi přednášeli abolicionisté Frederick Douglass a William Lloyd Garrison, je nyní v ohrožení, protože mu byla zrušena federální dotace s odůvodněním, že jeho existence „již není v souladu s politikou Bílého domu“. Trump pohrozil Smithsonovskému institutu kvůli popiskám na některých výstavách, jež jsou v rozporu s pravicovým dogmatem.
Jde třeba o jednu větu v Americkém muzeu umění, podle které „rasa není biologická realita, ale sociální konstrukt“. To, že rasa je tvárný společenský výtvor, a nikoli biologická realita, je čistě otázkou genetiky. Je to však v rozporu s přesvědčením Trumpových lidí, že společenské nerovnosti vyplývají z toho, že některé skupiny jsou přirozeně horší než jiné, a ne z diskriminace nebo různých veřejných politik.
Čeká nás ještě další ničení. Obzvlášť znepokojivé je riziko, že vláda bude manipulovat s ekonomickými údaji, aby skryla katastrofální dopady Trumpovy politiky. Administrativa už navrhla oddělit vládní výdaje od odhadů HDP, za čímž je snaha zakrýt negativní ekonomický dopad zbytečných a nezákonných propouštění, jež prováděl Elon Musk pod záštitou DOGE. Za vlády demokratů Trump zcela bez důkazů obviňoval federální agentury z toho, že falšují ekonomické údaje.
Obvyklý vzorec je takový, že Trump dělá to, z čeho ostatní obviňuje, a tak je možné, že se sám pokusí ekonomické údaje skutečně zfalšovat. Jak informoval deník The New York Times, kvůli některým výrokům trumpistických činovníků „jsou znovu namístě obavy, že nová administrativa by se mohla pokusit zasahovat do federálních statistik, zejména pokud začnou ukazovat, že ekonomika upadá do recese“.
Objektivní ekonomická data jsou důležitější než kdy dřív vzhledem k Trumpovu zničujícímu pokusu nahradit daň z příjmů – její zrušení je pro bohaté lidi zdrojem neočekávaných zisků – cly. Minulý měsíc Trump od některých svých nedávných celních opatření ustoupil, to když začaly prudce stoupat výnosy z amerických dluhopisů – známka blížící se katastrofy.
Aby se takové katastrofě zabránilo, budou zapotřebí zcela přesná a bezchybná data. Ale pokud k ní dojde, Trumpovi lidé mohou dojít k tomu, že jejich politické přežití vyžaduje lež. Pokud data, která by je vyvrátila, neexistují, jsou lži účinnější.
Woke slimáci
Důvody této všeobecné destrukce jsou právě tak ideologické, jako jsou krátkozraké. Konzervativci nijak neskrývají své nepřátelství k vysokým školám a akademikům. Jak nedávno připomněl můj kolega Yair Rosenberg, v roce 2021 citoval J. D. Vance, ještě jako kandidát do Senátu, Richarda Nixona: „Profesoři jsou nepřátelé.“ A pak se vyslovil v tom smyslu, že univerzity „znemožňují, aby konzervativní myšlenky vítězily“.
Vanceova premisa je vyvrácena už pouhou existencí druhé Trumpovy vlády. Odhaluje však zjevný cíl této administrativy, a totiž zničit naši schopnost objevovat, shromažďovat nebo zveřejňovat jakékoli vědění, které by mohlo být použito proti trumpismu. Vance své námitky formuloval tak, že univerzity učí dogmata namísto „pravdy“, ale nedávné kroky této administrativy ukazují, že pravda je podle ní výhradně trumpistické dogma.
„Volební chování většiny univerzitních profesorů,“ napsal Vance na síti X během víkendu Memorial Day, „je tak jednostranné, že připomíná výsledky voleb v Severní Koreji.“ Je zapotřebí převýchova v duchu MAGA, která vštípí to správné politické přesvědčení.
Zaměstnanci musí být disciplinováni, média umlčena, školy podřízeny politické kontrole a výzkumné instituce se nesmějí ani přiblížit k zakázaným tématům. Informace, jež by mohly obsahovat semínka politické opozice – které by mohly narušit vítězné tažení konzervativních myšlenek –, musí být potlačeny. Minulý měsíc vláda zrušila grant na výzkum klimatických změn udělený Princetonu z obavy, že by mohl u dětí vyvolat „klimatickou úzkost“.
Jako jedno z vysvětlení, proč chce skončit s financováním veřejnoprávních médií NPR a PBS, Bílý dům nabídl článek, který zcela správně popsal banánové slimáky jako hermafrodity, což trumpisté označili za „woke propagandu“. Když američtí zpravodajští analytici došli k názoru, že venezuelský gang Tren de Aragua není státní aktér a nepodniká „invazi“ do Spojených států, část z nich byla propuštěna, zatímco jiným bylo řečeno, aby svou analýzu „znovu promysleli“ – jinými slovy, měli lhát, aby vláda mohla ospravedlnit svůj nezákonný deportační program. Jak poznamenal novinář Spencer Ackerman, přesně tohle dovedlo Ameriku k pohromě jménem invaze do Iráku.
Útok na vědění je především útok na lidi, kteří se při své práci zabývají znalostmi a informacemi: bílé límečky zaměstnané v různých typech výzkumu, archivnictví nebo vzdělávání. Méně finančních prostředků pro vědecké a akademické instituce bude znamenat méně výzkumníků, analytiků, vědců a akademiků. Bude to znamenat méně institucí schopných vzdělané lidi zaměstnat. Méně lidí půjde na vysokou školu a pro ty, kdo ji absolvují, bude méně pracovních příležitostí.
Trumpova administrativa navíc chce, aby v těchto profesích bylo lidí z menšin, které už teď nejsou zastoupené odpovídajícím způsobem, ještě méně. Některé z jejích největších škrtů se netýkají pouze výzkumu zaměřeného na menšiny, ale také programů, jejichž cílem je zvýšit počet studentů z minoritních skupin ve vědeckých, technologických, inženýrských a matematických oborech. Trumpova administrativa chce méně vysoce vzdělaných pracovníků a chce, aby mezi nimi bylo co nejvíc bělochů z bohatých rodin.
Trump a jeho spojenci vnímají, obecně vzato, vysokoškolsky vzdělané lidi jako třídního nepřítele MAGA projektu. Vysokoškolsky vzdělaní voliči se v posledních dekádách přikláněli k levici. Není náhoda, že spolu s tím mezi konzervativci začalo růst přesvědčení, že je potřeba vysokoškolské vzdělání podřídit pravicové politické kontrole.
Zničení amerických univerzit by také znamenalo méně demokraticky smýšlejících voličů. Méně vzdělaných voličů znamená méně demokratů ve veřejných funkcích. Firmy technologických magnátů, kteří Trumpa podporují, jsou na vzdělaných pracovnících závislé. Chtějí ovšem poslušné a efektivní dělníky, a ne aktivní občany, kteří by si mohli uvědomit, že se jejich zájmy neslučují se zájmy jejich šéfů.
Automatizovat vládu
Formální vzdělání není žádné spolehlivé očkování před falešnými přesvědčeními, ale platí dvě věci. Mnoho Trumpových příznivců začalo vnímat instituce, jež produkují vědění, a lidi, kteří pro ně pracují, jako zdroje liberální indoktrinace, jež je třeba si podrobit nebo je zničit. A chtějí, aby Američané nedůvěřovali autoritám, které nejsou ve shodě s Trumpem. To je v souladu s jeho dlouhodobou strategií vůči médiím: „všechny vás diskreditovat a ponížit, aby vám nikdo nevěřil, když o mně budete psát negativní články“, jak řekl CBS v roce 2018.
V už citovaném projevu z roku 2021 Vance také prohlásil: „Musíme se zbavit přesvědčení, že jediným způsobem, jak v této zemi žít dobrý život, jediným způsobem, jak mohou naše děti uspět, je studium na čtyřleté univerzitě, kde se lidé naučí nenávidět svou zemi a přitom se hodně zadluží.“
To je samo o sobě dobrý postřeh. Vysokoškolské vzdělání by nemělo být nezbytné pro naplňující a výnosné zaměstnání. Ale zničení amerických vědeckých a výzkumných institucí život dělníků nezlepší. Pokud se v důsledku toho něco zlepší, bude to politická dominance MAGA pravice a jmění jejích mecenášů, kteří budou s úspěchem ničit veřejné služby, sníží si daně, zruší regulace omezující jejich korporace – a za to se odmění vládními zakázkami.
Deník The Washington Post v březnu informoval, že Trumpova administrativa „přistupuje k privatizaci celé řady vládních funkcí a majetku – to je dlouhodobá snaha republikánů, teď ještě urychlovaná miliardářem Elonem Muskem“. Počítají s tím, že lidské pracovníky nahradí velké jazykové modely neboli umělá inteligence.
Chtějí zautomatizovat část federální vlády pomocí nevyzkoušené technologie, což by byla v podstatě záchrana pro soukromé společnosti, které AI vyvinuly, ale zatím pro ni nenašly ziskové využití. Fungování úřadů se zhorší, ale investice bohatých investorů budou zachráněny a proměněny v zisk. Stejně jako většina jiných IT technologií, také AI byla vyvinuta s podporou právě těch federálních agentur, jež nyní technologičtí magnáti pomáhají rozebírat.
Rozsah tohoto drancování bude obtížné určit, protože útok na vědění je rovněž útok na politickou odpovědnost. Odpovědnost vyžaduje informace. Aby mohla veřejnost požadovat změnu, musí vědět, co se děje. Bez informací o tom, co vláda dělá, se administrativa a MAGA obecně opevní v zákopech, jejich korupce, ničení a neschopnost budou moci pokračovat bez dohledu a rizika, že by se musely veřejně zpovídat.
Navzdory Muskovu tvrzení, že omezuje úřední „plýtvání, podvody a zneužívání“, ničí Trumpova administrativa právě ty instituce, které mají za úkol shromažďovat informace o činnosti vlády – nejen při hledání protiprávního jednání či neefektivity, ale také s prostým cílem zachovávat vlastní záznamy a dokumenty vytvořené soukromými auditory a firmami. Na začátku února Trump propustil šéfku Národního archivu. Škody, jež způsobí falšování nebo ničení historických záznamů, by byly nevratné.
Záznamy budoucí jsou v ještě větším ohrožení. Už vzniklé dokumenty někdo musí aktivně zničit, ale záznamy o tom, co vláda dělá od nynějška dál, vůbec nemusí vzniknout. Trumpova administrativa nezákonně propustila generální inspektory, jejichž práce je dohlížet na vládní kroky, a zaměřila se na regulátory průmyslu, jako je Úřad pro ochranu spotřebitelů v oblasti financí, jehož vyšetřování nejsou důležitá jen kvůli tomu, že chrání investory a spotřebitele, ale také proto, že dokumentují protiprávní jednání firem.
Administrativa se snaží omezit nezávislost Komise pro cenné papíry a burzy a ukončila víc než 100 probíhajících vyšetřování. Nejenže vláda nebude schopná poučit se z vlastních chyb, ale nebude mít přehled o zdraví finančních trhů a nedokáže bojovat s korporátními zločiny.
Vládnout nad troskami
Jsou i jiné zločiny než ty firemní. Trumpova administrativa si vzala na mušku také další způsoby, jak zaznamenávat zneužívání úředních pravomocí, včetně databáze členů federálních bezpečnostních složek, kteří byli propuštěni, žalováni či odsouzeni za protiprávní jednání. Jak informoval The Appeal, Trumpova administrativa tuhle databázi odstranila. Vláda, jinými slovy, mizerným policistům záměrně usnadnila hledání nového zaměstnání u policie.
V klíčových institucích rozhodujících o tom, jak a kdy vláda použije sílu, jako je Pentagon a ministerstvo spravedlnosti, administrativa propouští ty právníky, jejichž nepohodlné právní názory by mohly prezidentovi bránit v páchání trestných činů nebo kteří by mohli informovat o tom, že učinil nezákonná rozhodnutí. Logika je stejná jako u mafie – není tělo, nejsou důkazy, není zločin.
John Q. Barrett, dnes profesor práva na St. Johnʼs University, který v devadesátých letech pracoval v kanceláři generálního inspektora ministerstva spravedlnosti, mi nabídl několik příkladů korupce a zneužívání pravomocí, jež jeho úřad odhalil. V jednom případě generální inspektor zjistil, že forenzní laboratoře FBI po celá léta nesprávně zacházely s důkazním materiálem, včetně „podstatných chyb ve vedení dokumentace, nekvalitní analytické práce a vadných postupů“.
V jiném případě zpráva generálního inspektora odhalila, že úředníci Úřadu pro vězeňství brali úplatky a nechávali volný průběh pašování drog a organizovanému zločinu. Další vyšetřování generálního inspektora odhalilo, že imigrační úředníci manipulovali se statistikami, aby to vypadalo, že jsou v potírání nelegální imigrace úspěšnější, než ve skutečnosti byli.
Barrett zdůrazňuje, že útok na vědění povede k většímu plýtvání, k více podvodům a zneužívání pravomocí ve vládě. „Někdy,“ říká s odkazem na dobu, kdy v úřadu generálního inspektora pracoval, „se nám povedla velká věc, která ušetřila velké peníze; jindy jsme odhalili špatně vedené programy a to vedlo k nápravě.
A někdy šlo jen o to, srovnat lidi do latě, aby nezapomněli na své povinnosti. „Myslím, že pod Trumpem,“ varuje, „se malá korupce a přikrádání hodně rozmůžou. Lidé takové věci dělají, ale když někoho chytíte, je to pro ostatní varování. Podvůdky s dietami nebo cestovními náklady si rozmyslí.“
Kdyby se Trump aktivně snažil takové drobné rozkrádání povzbudit, těžko by to mohl dělat lépe. „Udělali to, že vykostili instituce, vytvořené přesně k tomu, co podle nich dělají Musk a DOGE,“ řekl mi Michael Bromwich, bývalý generální inspektor ministerstva spravedlnosti, který v devadesátých letech odhalil několik závažných nedostatků v laboratořích FBI, kvůli nimž úřad musel přezkoumat stovky případů.
„Tohle byste udělal, kdybyste nechtěl, aby byli kritizováni vaši lidé, vaši ministři obrany, zahraničí nebo práce. Udělal byste to, kdybyste nechtěl, aby byla jejich práce hodnocena v pololetních zprávách a v auditech. Udělal byste to, kdybyste chtěl dělat věci potají, aby nebylo možné je doložit.“
Trumpův útok na vědění nepoškodí jen takzvané elity, jež on a jeho spojenci chtějí vytrestat. Dlouhodobá cena za to, že upevňují svou moc právě tímto způsobem, bude vysoká – možná dokonce vyšší, než jeho bohatí podporovatelé očekávají. Je zřejmé, že se zpomalí technologický, vědecký a sociální pokrok. Také samospráva bude nemožná. Veřejnost, které je odepřen přístup k empirické realitě, si nemůže sama vládnout způsobem, jaký si představovali otcové zakladatelé.
„Už nějakou dobu diskutujeme o tom, kdo by měl být arbitrem pravdy na internetu, protože dezinformace jsou velkým problémem minimálně od roku 2016,“ řekl mi Atiba Solomon, profesor z Yale. „A teď mám pocit, že nejde jen o to, kdo je arbitrem pravdy na internetu, ale kdo bude arbitrem pravdy ve veřejných a úředních záznamech. To je to, o co tady z dlouhodobého hlediska jde. Nemluvíme o tom, že v procesu tvorby znalostí a vědění vzniknou nepříjemné trhliny. Mluvíme o tom, že se proces úplně zadrhne.“
Populace, která je závislá na nesmyslných informacích, jimiž ji krmí sociální sítě, kde je jediným kritériem pozornost, je snadno zneužitelná a kontrolovatelná. Když vláda ničí, a dokonce zcela znemožňuje, aby vznikaly informace o tom, jaké dopady má její politika na společnost, může si tak pojistit, že její drancování federální vlády a veřejného majetku nebude nikdy plně napraveno ani potrestáno.
Z krátkodobého hlediska je pro Trumpa a jeho spojence tahle dalekosáhlá likvidace procesu tvorby vědění velmi výhodná. Máme zjevné příklady: Musk využívající svůj vliv k tomu, aby si zajistil federální kontrakty pro své firmy, nebo rušení ekologických regulací ve prospěch Trumpových spojenců v ropném průmyslu. Méně omezení pro podnikání však znamená, že korporacím projde víc podvodů na zákaznících a víc peněz se dostane do kapes bezskrupulózních šejdířů, kteří prezidenta obklopují.
Když zmizí kvalitní empirická evidence, znamená to méně argumentů proti pravicovým dogmatům. Také to znamená větší pole působnosti pro pseudovědecké wellness produkty a jiné podfuky – jako například Kennedyho imbecilní návrh léčit rozbíhající se epidemii spalniček na jihozápadě USA pomocí rybího oleje. Amerika pod Trumpem odmítá jednu z nejúčinnějších zdravotnických infrastruktur v historii lidstva a vrhá se do náruče nesmyslům na úrovni středověkých lékařů měřících čtyři tělesné tekutiny.
Když se v minulosti pálily knihy, mělo to svá fyzická omezení; shořely koneckonců jen knihy samotné. Trumpistický útok na vědění však ohrožuje nejen nashromážděné znalosti, ale i schopnost znalosti v budoucnu shromažďovat. Kdokoli se zaobírá zakázanými myšlenkami, by přece mohl nakonec sklouznout k opozici.
Pro Američany je přece lepší být stejně naivní a manipulovatelní jako lidé, kteří kupují pilulky na mozek od pravicových podcasterů, používají ivermectin k léčbě covidu nebo věří, že očkování je „zbraň hromadného ničení“.
Tahle čistka dramaticky oslabí naši schopnost řešit problémy, předcházet nemocem, promýšlet politiku, informovat veřejnost a zlepšovat naše technologie. Ztráta vědění a znalostí v západní Evropě po pádu Říma byla pohroma, a tohle bude pohroma stejná a způsobíme si ji sami. Trumpistům jde jen o to, aby mohli bez odporu vládnout nad troskami.
© 2025 The Atlantic Media Co., as first published in The Atlantic magazine or on theatlantic.com (as applicable). All rights reserved. Distributed by Tribune Content Agency.
like this
reshared this
Rozhovor
Česko není ateistická země, naopak. Vždyť žijete tak pospolitě
S americkým teologem Rogerem Sneedem o strachu vrátit se domů do USA, vášni pro sci-fi a o tom, čím ho fascinují Hus a Komenský
Silvie Lauder
respekt.cz/rozhovor/cesko-neni…
Mělo to být standardní Fulbrightovo stipendium, jakých každoročně probíhají tisíce. Americkému teologovi Rogeru Sneedovi se ale pobyt v Praze, kde přednáší na Husitské teologické fakultě UK, nečekaně prodlouží. Akademik, který se věnuje vztahu rasy či sexuality na jedné straně a náboženství na straně druhé, vážně zvažuje, že už se do Ameriky nevrátí. „Jsem černošský gay, religionista, který bádá a přednáší o oblastech, které Trump a jeho příznivci chtějí už dlouho zlikvidovat,“ vysvětluje Roger Sneed (54), proč by se mohl zařadit mezi proud amerických akademiků stěhujících se do ciziny. Pokud by se rozhodl zůstat v Česku, mohli bychom získat originální pohled na český ateismus, který je podle Sneeda tak trochu mýtus, nebo se seznámit s uměleckým a myšlenkovým směrem zvaným afrofuturismus, který černošskou zkušenost vypráví jako hororové nebo sci-fi příběhy.
Jak snášíte divoké první měsíce druhé Trumpovy vlády?
Procházím procesem, v němž se střídají klasické fáze truchlení. Popření. Vztek. Náhlé přechody mezi oběma polohami. A celé je to opravdu děsivé. Sledujeme něco, o čem jsme si mysleli, že se v USA nikdy nestane – tedy zrod totality, která je momentálně ve svém druhém stadiu, kterým je normalizace.
Má na vaše vnímání nějaký vliv to, že dění sledujete nikoli z domova, ale ze středu Evropy?
Ano, hlavně díky časovému posunu. Ke zprávám i debatám a hádkám na sociálních sítích se často dostanu se šestihodinovým i větším zpožděním, což mi svým způsobem pomáhá vidět věci jasněji, protože v dění nejsem ponořen v reálném čase. Amerika je aktuálně v jakémsi stavu šílenství, což sleduji z určitého odstupu. Vidím, jak se lidé hádají on-line, a pak si uvědomím, že se to stalo před devíti hodinami, takže ani nemá smysl se zapojovat. Zvlášť když tady v Praze mám po pracovním dni a sedím na pivu. To vcelku výrazně mění můj pohled na věc.
Do konce května jste přednášel na Husitské teologické fakultě UK a chcete v Praze a v Česku zůstat ještě několik měsíců. Co máte v plánu potom?
Letenku domů mám koupenou na srpen. Mnoha lidem jsem to ještě neřekl, ale neplánuji se vrátit.
Jste si tím opravdu jist?
Myslím to naprosto vážně. Den po tomto rozhovoru mám schůzku se společností, která zařizuje mezinárodní stěhování. Ale samozřejmě mám chvíle, kdy si říkám: ne, Rogere, všechno bude nakonec v pořádku a vrátíš se domů. Pak si ale naopak uvědomím, že jsem studoval historii – a vím, kam to směřuje. Před časem jsem stejně jako celý svět sledoval příběh muže, který byl nespravedlivě deportován do salvadorského vězení a Nejvyšší soud konstatoval, že musí být vrácen zpět. A co udělal Trump těsně po rozhodnutí soudu? Přijal v Bílém domě salvadorského prezidenta. Donald Trump také dlouhodobě naznačuje, kdo všechno může být deportován. A dovolte mi připomenout, že jsem černošský religionista, gay, který bádá a přednáší právě o oblastech, které Trump a jeho příznivci chtějí už dlouho zlikvidovat.
Slovy viceprezidenta Vance – jste vysokoškolský profesor, tedy nepřítel.
Přesně tak. Navíc přednáším o vztahu mezi rasou a náboženstvím a teologií, o sexualitě a křesťanské teologii. A mám sice stálý úvazek na Furmanově univerzitě, ale mám pocit, že to už není zárukou ničeho. Správní rada může rozhodnout o zrušení určitých programů či kurzů. Na špičkových školách se vážně debatuje o tom, jak změnit obsah výuky nebo názvy oborů. Přejmenovávají oddělení pro diverzitu, rovnost a inkluzi a nebo se jich zbavují úplně. Je tolik způsobů, jak se to může odehrát.
Kdy vás ta myšlenka poprvé napadla?
Rozhodnutí se rodilo delší dobu. Nakonec aktuální situace nevznikla ze dne na den ani v roce 2016, kdy se Donald Trump stal poprvé prezidentem. Dlouhodobě se zvedal odpor proti zákonu o občanských právech, proti ženskému hnutí, proti právům LGBT lidí. Celé to kvasilo od konce šedesátých let.
U mě osobně to začalo trochu jako vtip: když jsem svým přátelům řekl, že ze mě bude stipendista Fulbrightova programu, žertovali, že jsem si vybral příhodnou dobu pro odjezd a že už se nejspíš nevrátím. Věděli jsme, že dobré to nebude, ale byli jsme si jistí, že tak drtivě špatné to nebude. Vtip to být přestal po prvním kole Trumpových exekutivních příkazů a chaosu, který z toho vznikl. Řada institucí včetně univerzit začala ustupovat. A pak přišlo hajlování Elona Muska, který si pak v klidu vysedával v Oválné pracovně. Přičemž je dobré připomenout, že jde o soukromou osobu, jejíž schopnost porozumět složitým problémům je přinejlepším sporná. Takže jsem dospěl k závěru, že bych se nad tím měl opravdu zamyslet. A přemýšlel jsem hlavně nad tím, jestli bych byl doma v bezpečí.
Byla tohle klíčová otázka k zodpovězení?
Určitě. Byl bych vůbec vpuštěn zpět do země? Pokud vám na hranicích kontrolují sociální sítě...
Ale vy jste občan USA.
Myslím, že už nelze spoléhat vůbec na nic. Prezident nedávno naznačil, že by se jeho vláda mohla zaměřit nejen na ilegály, ale i na legální migranty či právoplatné občany. Vůbec nemám jistotu, co by se stalo, pokud bych se vrátil… Když to řeknu na rovinu – mám strach.
Zmínil jste zprávy o tom, jak některé univerzity ustupují tlaku nové vlády. Vy jste profesorem univerzity v Jižní Karolíně. Vidíte na vašem pracovišti nějaké změny?
Debatuje se o všem možném, čehož se neúčastním, ale napsal jsem dopálený e-mail oddělení, k němuž na univerzitě náležím, že se musíme vzepřít. A fakulta také schválila usnesení, které říká, že bude maximálně podporovat studenty, zaměstnance a vyučující.
Spirituální ateisté
V roce 2022 jste v Praze strávil tři týdny a tentokrát máte v plánu zůstat minimálně rok. Jakou zkušenost jste jako americký teolog učinil v jedné z nejméně nábožensky založených zemí světa?
Bylo a je to pro mě naprosto fascinující. Ponořil jsem se do statistik a výzkumů, protože jsem chtěl vědět, jak se to stalo a proč. Chtěl jsem pochopit, proč tak velký počet lidí uvádí, že nejsou věřící. A vysvětlení mi dávalo smysl: historie plná situací, v nichž měli katolíci navrch, války mezi katolíky a protestanty a pak přišli komunisté, aby to dokončili. K tomu zde vnímám dlouhodobě nedůvěřivý vztah vůči institucím.
Zejména nedůvěra k institucím má obrovské důsledky v mnoha otázkách.
Sám se jako Američan nakonec od loňského listopadu snažím naučit a zpracovat, co znamená zažívat opravdu hlubokou důvěru k institucím. Přišlo mi ale mimořádně zajímavé, že česká společnost se nezdá být protináboženská. Termín ateismus mi připadá příliš omezující... Ano, náboženské cítění se tolik nekoncentruje kolem skupiny institucí, zejména katolické církve, ale religiozita nebo spiritualita lidí je rozprostřena do dalších oblastí života.
Jak se to projevuje?
Lidé tráví hodně času venku, denně využívají otevřený prostor. Zvláště když je hezké počasí, všichni jsou v parku, chodí na túry, na výlety… To je známka bohatého komunitního života. Američané moc nechodí pěšky, místo toho jezdíme autem. Pivní kultura je také společná aktivita. Pokaždé, když jdu kolem restaurace nebo pivnice, málokdy vidím člověka samotného. Vidím lidi ve skupinkách, společně. Také se v Česku slaví řada křesťanských slavností, často jsou spojeny se svatými, ale opět – jejich účel je komunitní. Pro mě byly mimořádným zážitkem vánoční trhy. Loni jsem psal své sestře Kim, že mám pocit, že až v Praze jsem poprvé pocítil vánoční atmosféru. Obvykle mě Vánoce až tak neberou. V naší rodině je navíc tato doba trochu smutná, protože jsme právě v prosinci přišli o řadu blízkých.
Jinými slovy – v Česku je běžné chování tradičně spojené s náboženstvím, jako je setkávání, komunitní život, oslavy svátků, ale bez oficiálního rámce určitého náboženství?
Bez přihlášení se k náboženství. A bez nutnosti být v určitý den v určité budově.
Předpokládám, že vy jste vyrůstal v prostředí, kde naopak bylo nutné být v určitý den v určité budově.
Ano. Narodil jsem se v Oklahomě do hluboce věřící rodiny. Moje matka byla velmi přísná a do kostela jsme chodili každou neděli, a to dokonce dvakrát, tedy ráno a pak ještě jednou večer. A někdy i ve středu. Mě ale jako dítě mnohem víc zajímalo čtení komiksů a sledování Star Treku. Mnohem víc jsem se ztotožňoval s panem Spockem, dokonce jsem si natrénoval, jak správně zvednout obočí. Na Star Trek jsem se díval každý pátek v půl jedenácté večer a máma se jednou divila, proč se chci dívat na tenhle díl, když už jsem ho viděl. Na což jsem jí řekl – no a? Proč tedy chodíme každou neděli do kostela? Tohle se jí nelíbilo.
Jak se stalo, že se náboženství a spiritualita staly předmětem vašeho zájmu?
Byl to proces spojený s mým „coming outem“, v rámci něhož jsem se začal více zabývat křesťanskou teologií. Musel jsem si ujasnit, kdo jsem ve vztahu k „Bohu“ a náboženství. A potřeboval jsem najít cesty, jak o sobě přemýšlet mimo institucionální církev.
Později jste spojil svou lásku ke sci-fi a fantasy se zájmem o náboženství a spiritualitu. Tvrdíte například, že komiksový příběh Black Panther nabízí alternativní náboženský nebo duchovní příběh pro černošské publikum. Jak to myslíte?
Díky lásce ke sci-fi a fantasy jsem si nejprve uvědomil, že lidé nepovažují za úplně obvyklé, aby se černoši o tyto žánry zajímali. Což jsem si silně uvědomoval na střední škole, která byla rozdělená podle rasového klíče, já jsem ale nepatřil nikam – pro černochy jsem byl příliš velký nerd, bělochy mátlo, že jsem jiný než ostatní černoši... A dlouho jsem se cítil velmi osamělý. Pak jsem ale on-line objevil další „blerdy“, jak se anglicky říká černým nerdům.
Black Panther představoval pro Afroameričany šanci vidět sami sebe jinak. Rozpoutalo se tolik debat o samotném příběhu, o paralelách s černošskou americkou historií, o ženách ve filmu, které jsou silné, ale zároveň zranitelné, čili nemusejí plnit stereotypní představu o silné černošské ženě… Naprosto fascinující byl životní příběh Chadwicka Bosemana, tedy herce, který ztvárnil Černého pantera. A režisér snímku Ryan Coogler natočil také film Fruitvale o muži jménem Oscar Grant, kterého zastřelila sanfranciská policie. Což je mimochodem film, na který se nemůžu dívat, protože mi to láme srdce.
Chci tím vším říci, že Black Panther byl přelomový z mnoha důvodů. Po premiéře jsem ho v kině viděl dvanáctkrát. S kamarádkou, která na mé fakultě pracovala na katedře francouzštiny, jsme se předháněli v tom, kdo film uvidí víckrát.
Kdo vyhrál?
Ona. Byla na něm třináctkrát.
Proč potřebuje černošské publikum alternativní náboženský příběh?
Mimo jiné kvůli ambivalentnímu vztahu ke křesťanství. Vedla se o tom velmi intenzivní debata před desítkami let během hnutí za občanská práva Afroameričanů. Podle některých osobností, třeba Malcolma X, je křesťanství neodvolatelně rasistické, není možné ho ani zevnitř reformovat. Hnutí Black Power pak hlásalo, že křesťanství – nebo alespoň americké křesťanství – má za cíl asimilaci, utlačování Afroameričanů, mají přemýšlet a vztahovat se k Bohu, který nevypadá jako oni. A teolog James H. Cone psal o tom, že církev by měla ideálně fungovat jako nástroj zrovnoprávnění a osvobození, protože takový byl Ježíš a takové je i evangelium. A pokud církev nemá tyto cíle a pokud navíc jen reprodukuje stejný druh teologie, která vznikla v bělošské církvi, tak to není skutečné osvobození a zrovnoprávnění.
Jak by to reálné osvobození mělo vypadat?
Ta otázka je ještě složitější. Osvobození pro koho? Od čeho a k čemu? Platí to pro mě, když jsem univerzitní profesor se stálým úvazkem? Když jsem si pořídil dům nebo auto? Často to měříme přes materiální nebo společenské otázky: V jaké čtvrti bydlíte? Jaký máte dům? Chodíte do kostela? Do jakého kostela? To ale není skutečné osvobození.
A jak má tedy osvobození podle vás vypadat?
Vidět svět jinak, ale zároveň se cítit součástí většího celku. A žít podle toho.
Všude samý horor
Mluvíte a píšete také o myšlenkovém a uměleckém směru zvaném afrofuturismus. Chápu to správně, že jde mimo jiné o příběhy ze smyšleného světa, ve kterém nikdy neexistovalo otroctví?
Ne nutně. I tak může afrofuturismus vypadat, ale jeho hlavní smysl je v něčem jiném. Když budu citovat americkou spisovatelku a kulturní kritičku Ytashu Womack, tak afrofuturismus vznikl tak, že černošští trekkies, tedy fanoušci Star Treku, nebo jiní nerdi neviděli v příslušných žánrech moc černochů a rozhodli se s tím něco udělat. Cílem je obohatit svět fantasy a sci-fi, ale i ostatních spekulativních žánrů o černošské hrdiny, o jejich zkušenosti a pohled.
Já sám se považuji za afrofuturistu, přestože nepíšu beletrii, ale odbornou literaturu, třeba knihu The Dreamer and the Dream: Afrofuturism and Black Religious Thought. Ale k vaší původní otázce: afrofuturisté také vytvářejí příběhy odehrávající se mimo standardní vyprávění o černošském utrpení. Vně stereotypní prezentace černošství jako zápasu. Příběhy o utrpení a zápasu jsou samozřejmě důležité, ale není to jediný příběh. Právě to má na mysli nigerijská spisovatelka Chimamanda Ngozi Adichie, když mluví o „nebezpečí jediného příběhu“. Afrofuturismus nám dává možnost psát mnoho příběhů. Dává nám prostor mluvit o Hře o trůny, Star Treku a filmech Jordana Peeleho.
Takže to není jen sci-fi a fantasy, ale může to být i horor, jako v případě filmů Jordana Peeleho.
Přesně tak. Když totiž začnete postupně odlupovat vrstvy amerického života, tedy život na předměstí, všechny ty dokonalé obrazy a životy, čeká vás pod tím vším – horor.
A pomáhá použití těchto jiných žánrů lépe přiblížit černošskou zkušenost? Pro mě osobně byl film Jordana Peeleho Uteč (Get out), který originální formou zpracovává téma rasismu, naprosto zlomový zážitek...
A byl to právě Peele, kdo nám připomněl, že 400 let otroctví je nakonec čirý horor. Samozřejmě jsme si ten příběh racionalizovali a nějak si na něj zvykli, ale když se na něj podíváte bez této racionalizace, je to hororový příběh. Jednou se Toni Morrison ptali v rozhovoru, jestli někdy zažila rasismus, o jakém mluví jiní lidé. A ona říká, že to je špatně položená otázka. Správná otázka zní: Jak se cítíte, když ho zažíváte? Protože máte pocit, že jste se zbláznili. Ta zkušenost je tak neskutečná, že vám to celé připadá šílené, protože to šílené JE.
Čímž se vracím k aktuálním událostech, u nichž taky máme pocit, že jsme se kolektivně zbláznili. A občas se objeví názory, že někteří autoři a autorky sci-fi – třeba americká spisovatelka Octavia Butler – to celé předpověděli. Ale Octavia Butler není žádný Nostradamus, jen si všímala existujících trendů a dokázala odhadnout, kam to všechno směřuje. Což je také poučení pro dnešek – pokud se nebudeme zabývat dnešními problémy, dopady uvidíme v roce 2040 nebo 2060.
Že předpověděla nějaké současné trendy týkající se žen, to se často přičítá také Margaret Atwood. Přitom ona vzala různá opatření nebo jevy z minulosti a varovala, že se mohou vrátit.
Malcolm X řekl – neměli bychom mít svá práva kodifikována v zákoně. Práva černochů, homosexuálů, žen. Všem těmto hnutím bylo přislíbeno, že nastane změna tím, že se odpovídajícím způsobem objeví v zákonech. A co se dnes děje? Zákony se mění. A přesně o tom píše Octavia Butler v dystopické vizi USA zasažených klimatickou katastrofou v knize Podobenství o rozsévači i v následném druhém díle série. A přesně o tom taky píše Margaret Atwood v Příběhu služebnice.
Hus? Komenský!
Přednášíte na Husitské teologické fakultě. Co vás na příběhu Jana Husa nejvíce zajímá?
Jak byl významný a jak málo jsem o něm věděl. Cože, on existoval reformátor, který žil sto let před Martinem Lutherem?! Pokud se nespecializujete na církevní dějiny, dozvíte se během studií o Kalvínovi a Lutherovi a dějinách reformace, která se stala základem amerického protestantismu. Od Husa jsem se pak přesunul k celým dějinám střední Evropy, protože jsem toho moc nevěděl o pražském jaru nebo sametové revoluci. A jedním z nejhlubších zážitků pro mě byla návštěva vojenského muzea na Žižkově, protože tenhle region, to je válka, válka, mír, válka, válka. Aktuálně se však zaměřuji spíše na Jana Amose Komenského. Právě čtu jeho knihu Labyrint světa a ráj srdce.
V latině, nebo v češtině?
Samozřejmě v češtině.
Jaké je nejdůležitější ponaučení, které jste si zatím od Komenského odnesl?
Zatím nejdůležitější je, že cílem vzdělání je výchova přemýšlivých a empatických lidí. A že toho docílíte mimo jiné empatickým vztahem učitele ke studentům. A to ve výsledku znamená, že vzdělání by nás mělo místo indoktrinace osvobozovat.
Roger Sneed (54)
Americký religionista, teolog a vysokoškolský pedagog. Studoval na Univerzitě v Tulse, Emoryho univerzitě v Atlantě a Vanderbiltově univerzitě v Nashvillu. Více než dvacet přednáší na různých amerických univerzitách, naposledy na Furmanově univerzitě v Jižní Karolíně. Ve své akademické práci zkoumá vztah mezi rasou a sexualitou na jedné straně a náboženstvím na straně druhé. V roce 2020 vydal knihu Representations of Homosexuality: Black Liberation Theology and Cultural Criticism a v roce 2021 The Dreamer and the Dream: Afrofuturism and Black Religious Thought.
tl;dr
in reply to Ferda • • •