Komentář

Proč šéfové průmyslu mlčky přihlížejí Trumpově ničení

Vysocí manažeři se dříve nebáli postavit politikům. Kde jsou teď?

Fareed Zakaria

respekt.cz/tydenik/2025/24/pro…

Za starých časů se generální ředitelé amerických firem nebáli kritizovat vládní politiku a jejich výtky jsme důvěrně znali. Bývalý generální ředitel společnosti Verizon Communications Inc. Ivan Seidenberg se nechal slyšet, že „tím, jak vláda zasahuje prakticky do všech sektorů hospodářského života, vnáší na trh nejistotu“. John Chambers, tehdejší generální ředitel společnosti Cisco Systems Inc., souhlasil: Byznys nemá nejistotu rád.“

Bylo to během prvního Obamova funkčního období, kdy se vláda snažila vytáhnout ekonomiku z nebývalé a globální finanční krize. Dnes, když je plná zaměstnanost a inflace nízká, rozpoutala Trumpova vláda úplnou tsunami nejistoty. Cla jsou nejdřív zavedena, pak pozastavena, pak znovu zavedena a nakonec zdvojnásobena. A co na to říkají hlavy velkých podniků? Nic. Významné výjimky existují: Ken Griffin, Larry Fink, Jamie Dimon a nyní samozřejmě Elon Musk.

V minulosti kapitáni průmyslu běžně protestovali proti vyššímu zdanění svých podniků. Dnes, tváří v tvář řadě nových daní v podobě cel, většina z nich mlčí. Mnozí generální ředitelé se neodváží ani zmínit, že kvůli novým daním na dovážené zboží budou sami muset zvýšit ceny. Z nových padesátiprocentních cel na ocel bude americký ocelářský průmysl profitovat. Studie však ukazují, že na každé jedno zachované pracovní místo v tomto odvětví připadá 75 ohrožených, a to v odvětvích, která ve svých výrobcích používají ocel dováženou, například automobilový průmysl a stavebnictví. Slyšeli jste, že by si dotčení šéfové stěžovali? Já ne.

Vezměme si celé to pokrytectví kolem návrhu nového rozpočtu. Generální ředitelé dlouhá léta mluvili o nebezpečí rozpočtových schodků. A přesto, když před nimi leží návrh zákona, který téměř určitě povede k navýšení státního dluhu o pět bilionů dolarů během deseti let, většina z nich se zdržela námitek. (Kongresový rozpočtový úřad odhaduje, že dluh se zvýší „pouze“ o 2,4 bilionu dolarů, protože musí pracovat s účetními triky republikánských kongresmanů, kteří některé daňové škrty záměrně ukončují po třetím roce, aby se do prognóz dluhu ještě nepromítly.)

Pokud se podíváme na čísla důkladně, je zřejmé, že jediný způsob, jak deficit snížit, je škrtat v těch největších položkách, jako je Medicare a obranný rozpočet, a nechat doběhnout řadu daňových úlev, které Trump zavedl v roce 2017. Tento návrh výdaje Medicare v podstatě nijak neomezuje, výdaje na obranu zvyšuje a významně rozšiřuje daňové úlevy. Co by mělo firmy rozzuřit ještě víc, je fakt, že navrhovaný rozpočet „zasahuje prakticky do všech sektorů hospodářského života“, a to v rozsahu, který je ohromující.

Jako s diktaturami

Co se daní týče, osvědčuje se několik zásad: pravidla mají být jednoduchá a spravedlivá, mají být uplatňovaná rovnoměrně na všechny daňové poplatníky a má být co nejmenší prostor pro obcházení a účetní manévrování. Přitom podle návrhu by se nedanilo spropitné ani přesčasy, a zavádějí se nové odpočty pro seniory a úroky z půjček na nákup auta. Číšník, který vydělá 50 000 dolarů, úlevu dostane, ten, kdo myje nádobí, však ne. Zaměstnanci, kteří pracují přesčas, dostanou daňovou úlevu. Ale ti, kteří mají třeba i nižší plat, ale přesčasy se jim nepočítají, ti ne. Dá se čekat, že řada lidí bude své příjmy vydávat za spropitné a přesčasy. Jak upozorňuje nezávislá organizace Tax Foundation, všechny tyto úlevy jsou spojené s „různými podmínkami a omezeními, jejichž výklad by pravděpodobně vyžadoval stovky stran pokynů finančního úřadu“. A finanční úřad bude o všech těchto složitých případech muset rozhodovat, a přitom má o 40 procent méně zaměstnanců, a to znamená, že řada daňových podvodníků unikne trestu. Tax Foundation dochází k závěru, že „nová pravidla a náklady na jejich dodržování v mnoha případech pravděpodobně převáží jakékoli potenciální klady“.

Americká ekonomika je zpolitizovaná jako nikdy předtím. Prezident Donald Trump vyhrožuje cly jednotlivým firmám, jako jsou Apple nebo Mattel. Ve čtvrtek pohrozil, že jednostranně ukončí vládní smlouvy s Muskovými společnostmi. Říká vysokým manažerům, kteří chtějí lepší zacházení, ať se obrátí přímo na něj. Jeho tisková mluvčí Karoline Leavitt se chlubila, že šéfové velkých firem „žadoní o schůzku s prezidentem a prosí, aby mohli přijít do Bílého domu“. Trump nám osvětlil, jak vidí americkou ekonomiku: ne jako rozsáhlý a úchvatně složitý systém volného trhu se stovkami milionů soukromých transakcí; ne, pro něj je to jeden velký krásný obchod. „A ten obchod vlastním já,“ nechal se slyšet, „a já stanovuji ceny a řeknu, že pokud tu chcete nakupovat, musíte zaplatit tolik a tolik.“

Podniky musejí s Amerikou jednat tak, jak byly zvyklé jednat s diktaturami třetího světa: dělat dobře nejvyššímu vůdci. A tomuto novému modelu se tiše přizpůsobují. Zrovna vyšla nová biografie Williama F. Buckleyho Jr., myšlenkového kmotra americké pravice. Buckley byl můj přítel a vzpomínám si, jak jednou pronesl podivnou větu. Řekl, že jeho nejoblíbenější zemí na světě je nejspíš Švýcarsko. Zeptal jsem se proč. Vysvětlil, že je to skutečná demokracie s volným trhem, kde vláda skutečně nechává lidi na pokoji. „Když se zeptáš průměrného Švýcara, kdo je prezidentem jeho země, většina z nich to nebude vědět,“ řekl mi. Není třeba dodávat, že Buckleyho sen by byl pro Donalda Trumpa noční můra.

Autor je americký politolog a publicista. © 2025, Washington Post Writers Group