Kontext

Jak Pavel Blažek k miliardě přišel (a my s ním)

Neuvěřitelný příběh, který stojí za to vyprávět v úplnosti
Marek Švehla, Martin Štorkán

respekt.cz/kontext/jak-pavel-b…

Pavel Blažek a Tomáš Jiřikovský se osobně nikdy neviděli. Teď to ale vypadá, jako by se domluvili a své kroky koordinovali. Přesněji řečeno jako by koordinovali svůj odchod ze scény, jež je svedla dohromady a na které je s neskrývaným údivem sledovalo v posledních deseti dnech celé Česko. Blažek končí jako ministr spravedlnosti a míří do ústraní, Jiřikovský, nedávno ještě neznámý, ale pohádkově bohatý mladík z Břeclavi, se odjel schovat kamsi ho ciziny. Podle sousedů možná na východ Asie, odkud pochází jeho partnerka.

Nevýrazný dům kousek od břeclavského centra sice prochází rekonstrukcí, teď ale působí opuštěně, nikdo tam nepracuje, nikdo neotvírá. A když se Jiřikovský, spolu s Blažkem hlavní aktér nejpodivnější politické aféry porevolučního Česka, loučil při odjezdu minulý týden se sousedy a jako majitel několika drahých aut odjížděl ve staré octavii, poznamenal, že se asi dlouho neuvidí. „Myslím si, že už se v Břeclavi neukáže,“ říká jeden ze sousedů.

Zavřít a peníze si nechat

Blažkova rezignace a Jiřikovského odjezd za hranice jsou zatím vyvrcholením příběhu, který zahýbal Českem (a který jako první zprostředkoval veřejnosti Deník N). Stěžejní moment celé ságy je nejspíš třeba hledat před osmi lety v Brně u soudu, před nímž stál tehdy ještě ne třicetiletý Jiřikovský jako obžalovaný. Původně vyučený zámečník v sobě už před tím objevil talent zacházet s počítačem a programovat, ale také talent ignorovat hranice vytyčené zákony.

A to do té míry, že Jiřikovského pokusy programovat weby skončily přechodem do části internetu, kam se nedá dostat pomocí běžných vyhledávačů a k jejichž návštěvě je třeba zvláštní software nebo speciální konfigurace znaků. Právě v prostoru zvaném darknet (temná síť) tehdy s velkým úspěchem fungovalo první velké černé tržiště Silk Road (Hedvábná stezka), kde se pomocí šifrované měny bitcoin prodávaly především drogy – od malých dávek až po velké zásilky chemikálií.

Vše vypadalo jednoduše, bezpečně, majitelé byli zdánlivě neodhalitelní a neskutečně bohatli. Možná to rozhodlo, proč Jiřikovský v únoru 2013 otevřel na darknetu vlastní ilegální tržiště zvané Sheep Marketplace (Ovčí tržiště). Jeho princip byl stejný jako u Silk Road: zákazníci si vybrali z nabídky prodejců, poslali šifrovanou měnu do své peněženky na platformě tržiště a dohodli si předání. Když pak potvrdili příjem, tržiště odeslalo peníze prodejci.

Po půl roce ovšem majitele Silk Road zatkla americká policie a nejznámější ilegální tržiště skončilo. Pro Jiřikovského to znamenalo dvě věci: jednak konec jistoty, že pohyb na darknetu je bezpečný, také však spoustu nových zákazníků, kteří po pádu Silk Road hledali nové příležitosti k „obchodu“. I jemu tedy rostly zisky zřejmě nad všechna očekávání, nakonec ale převážil strach.

Jak popisuje český expert na kryptoměnu a darknet Dominik Stroukal ve své knize Dark Web: Sex, drogy a bitcoiny, popularita Sheep Marketplace rostla tak rychle, že v době svého vrcholu držel provozovatel na svých účtech bitcoiny v hodnotě dvě miliardy korun v tehdejších cenách, kdy byl bitcoin nesrovnatelně lacinější než dnes.

Podle zmíněné knihy se však stal Sheep Marketplace v listopadu 2013 terčem hackerů, kteří z něj ukradli více než pět tisíc bitcoinů. Jiřikovský, který stále žil v Břeclavi, se několik dní poté – a pouhé dva měsíce po konci Silk Road – rozhodl své temné tržiště zavřít a zbytek bitcoinů, které tam po krádeži zůstaly, si jednoduše nechal. Podle pozdějšího rozsudku mělo jít o 840 bitcoinů v hodnotě tehdy více než 16 milionů korun.

Směnit bitcoiny za běžné peníze není jednoduché, cesty ale existují. I Jiřikovskému se to zjevně podařilo, protože na bankovní účet jeho manželky vzápětí putovaly miliony korun, na jméno svého dědečka koupil u Hodonína dům, pořídil si i auta.

Právě nevyjasněné pohyby milionů korun na bankovních účtech a nápadné pořizování majetku přivedlo k Jiřikovskému policii. V dubnu 2016 byl zatčen, policie mu zabavila několik počítačů a několik ilegálně držených zbraní. Bitcoiny detektivové nenašli, do zašifrovaných počítačů se totiž nedostali a majitel tvrdil, že si vstupní hesla nepamatuje, ovšem na základě elektronických stop, které po sobě Sheep Marketplace zanechal, analýzou internetových diskusí, kde Jiřikovský mluvil o tom, co dělá, a pomocí svědectví lidí z české bitcoinové komunity se podařilo Jiřikovského usvědčit, že ilegální tržiště určené převážně na prodej drog necelý rok provozoval a v závěru okradl jeho zákazníky. Za šíření psychotropních látek, zpronevěru a nelegální držení zbraní pak vyšel v září 2019 od soudů s trestem devíti let žaláře.

Změna rozhodnutí

Je čas vrátit se k Pavlu Blažkovi. Ten podle svých slov slyšel někdy v roce 2022 ve svém domovském Brně vyprávět od kamaráda právníka o příběhu muže, který vede bizarní spor: po propuštění z kriminálu se soudí se státem o přístup k zabaveným počítačům, kde má uložený přístupový kód k bitcoinovým účtům, jejichž hodnota se po dobu majitelova věznění a nemožnosti s bitcoiny nakládat mnohonásobně zvýšila.

Pohled do historie bitcoinu přitom ukazuje, že od jara 2016, kdy byl Jiřikovský zatčen, do jeho podmínečného propuštění v polovině trestu se hodnota nejznámější kryptoměny zvedla zhruba 122krát. A i když Jiřikovský tvrdil, že si nepamatuje, kolik bitcoinů mu zbylo, nebylo těžké odhadnout, že ať už zbylo cokoli, půjde o pohádkové peníze.

Pro jejich získání si Jiřikovský v roce 2022, možná dříve, najal brněnského advokáta Kárima Titze, muže s podnikatelskými vazbami na Martina Nejedlého, tehdejšího hlavního poradce prezidenta Miloše Zemana a jeho spojku do Kremlu, a zároveň člověka s úzkými kontakty na brněnskou ODS včetně samotného Blažka. Ostatně Titz byl také tím, kdo ministrovi podle jeho slov o případu jako první před dvěma a půl roku vyprávěl. Zda tehdy skončilo pouze u vyprávění, nebo i nějakých plánů, není jasné, Blažek pouze tvrdí, že jediné, co tehdy dělal, bylo, že „neuvěřitelnou historkou“ sám potom bavil své známé.

Každopádně Jiřikovský s Titzem zatím bojovali o návrat počítačů, jež ležely od jara 2016 v policejním skladu. Nižší soudy a pak i Krajský soud v Brně a Vrchní soud v Olomouci rozhodly, že se zabavené počítače majiteli vrátí, ovšem smazané. Souhlasily totiž s obavou státního zástupce, že na zabavených úložištích mohou být stále bitcoiny vydělané na provizích od dealerů či ukradené na Sheep Marketplace. Odhad hodnoty takových bitcoinů zněl tehdy na stovky milionů korun.

Před dvěma lety, tedy až poté, kdy se o případu podle svých slov dozvěděl Blažek, došlo k obratu. Advokát Titz poslal případ k Nejvyššímu soudu (rovněž v Brně), který rozhodl, že policie nemůže zadržovat věci bez toho, aniž by dokázala, že byly použity k trestnému činu, notabene po vykonání trestu. Navíc bylo podle soudců třeba brát ohled na Jiřikovského privátní digitální záznamy, které by po navrhovaném smazání byly zlikvidovány také.

Po tomto rozsudku nejvyšší justiční instance tedy rozhodl letos v lednu brněnský krajský soud, že Jiřikovský dostane své počítače zpět. Státní zástupce už se neodvolal a příběh tím nabral na obrátkách.

To přece chceme

Pavel Blažek v poslední době rozhovory s médii odmítal a neposkytl ho ani Respektu. Výjimku udělal jedině pro podcast Dimun. Tam vzpomínal, že po vynesení lednového rozsudku se na něj opět obrátil Kárim Titz. Tentokrát nikoli kvůli zábavné historce, ale s plánem, na jehož přípravu měl Titz jako Jiřikovského advokát vlastně dva roky času. Titz navrhl, že pokud Blažkův úřad bude asistovat u zprovoznění vrácených počítačů a otevření Jiřikovského bitcoinové peněženky, věnuje Jiřikovský státu 30 procent všeho, co tam najdou.

Advokát podle Blažka zdůrazňoval, že z akce nemusí být vůbec žádný zisk, protože není jasné, jestli se po letech podaří staré počítače zprovoznit. Blažek přesto prohlásil, že do akce jde. Dnes dodává, že netušil, že by mohlo jít o miliardu korun. Čekal prý desítky milionů a jejich hladký přesun do rozpočtu ministerstva. Dokonce neváhal věnovat tomuhle dobrodružství nemálo vlastního času.

„Celé mě to bavilo, byl to zajímavý příběh. A vedla mě k tomu i obava, že mi někdo za pár let vytkne, že jsem odmítl takové peníze pro rezort,“ řekl Blažek v podcastu Dimun s tím, že si prostudoval všechny rozsudky týkající se dárce a došel k závěru, že po letech ve vězení jde o bezúhonného člověka. „Kdo byl jednou odsouzen, trest vykoná, tak ať se zařadí do normálního života. To přece chceme,“ řekl podcastu Blažek.

Člověk přitom nemusí být ministr se zkušeností ze dvou vlád a dlouholetý politik chystající se na klíčové parlamentní volby, aby zapochyboval, jestli náhodou takový dar od odsouzeného drogového dealera operujícího v prostředí s velmi špatnou pověstí, navíc operujícího s miliardami, které u něj později policie při zatýkací razii nenašla, neskrývá náhodou nemalá politická rizika. Blažek si však s takovou otázkou podle svých slov hlavu nelámal, požádal však o vyjádření dvě instituce – Finanční analytický úřad a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. A když odtud nedostal žádné námitky ani varování, pověřil na ministerstvu své lidi, aby dohodli detaily celé operace.

„Mě to v této souvislosti nenapadlo. Možná bych v jiné trestné činnosti, ne u bitcoinů, postupoval jinak,“ řekl Blažek ve zmíněném rozhovoru na otázku, nakolik zvažoval možný dopad na reputaci vlády a ODS.

Třicet hodin

Dohoda mezi ministerstvem, Jiřikovským a jeho advokátem zněla, že u otevírání peněženky bude zástupce ministerstva, dále odborný dohled v podobě soudního znalce v oboru IT a notář, který počet nalezených bitcoinů oficiálně zaznamená. Vše se mělo odehrát 7. března v kanceláři soudního znalce Jiřího Bergera na pražských Vinohradech. A zatímco notáře najalo za honorář 150 tisíc ministerstvo, soudního znalce dohodl a zaplatil advokát Titz.

Nakonec se to ovšem celé odehrálo podle notářského zápisu jinak. Když notář Lubomír Mika a Blažkův náměstek Radomír Daňhel dorazili v devět hodin ráno do smluvené kanceláře, Jiřikovský, advokát Titz i znalec Berger už byli mnoho hodin na místě a Jiřikovského počítače už měli zprovozněné. Mikovi oznámili, že v elektronické peněžence našli 1561 bitcoinů v hodnotě asi tří miliard korun, a předali mu papír ofocené obrazovky, který to měl dokazovat. Mika si papír vzal, částku vepsal do připravené dárcovské smlouvy, zmíněný print screen k ní přiřadil jako přílohu a spolu s ostatními přihlížel, jak Berger v několika částkách odesílá smluvenou třetinu bitcoinů do peněženky ministerstva. Mika pak darovací smlouvu čtyřikrát vytiskl a v poledne opustil prostor.

Po dohodě s ministerstvem financí si měl rezort spravedlnosti peníze nechat a rozdělit je podle svých priorit. Blažek vybral státní zastupitelství, vězeňskou službu a fond, z něhož se platí odškodné pro oběti trestných činů. Už v dalších dnech pak ministerstvo začalo získané bitcoiny s úspěchem nabízet ve veřejné dražbě. Jenže tím případ neskončil.

Především Blažek přešel s klidem fakt, že jeho úřad i s draze najatým notářem přišel vlastně k hotovému a u otevření peněženky neasistoval. Blažek k tomu jen opakovaně tlumočil informaci, kterou dostal od soudního znalce Bergera, tedy že spouštění starých počítačů a otevírání peněženky trvalo dlouho – třicet hodin – a připadá mu pochopitelné, že tak dlouho tam notář s náměstkem čekat nemohli. Přitom nevysvětlil, proč vlastně ta operace zabrala tolik času, a pouze dodal, že nemá „jediný důvod podezřívat znalce, že by tam s dárcem páchali nekalou činnost“.

Nezávislí experti přitom nad uvedenými třiceti hodinami udiveně kroutí hlavou a jsou přesvědčeni, že Jiřikovský potřeboval čas na jiné finanční převody – do svých jiných bitcoinových peněženek nebo peněženek dalších lidí. To potvrzuje i zjištění lidí, kteří se zabývají analýzou pohybu bitcoinů po internetu. K tomu slouží databáze zvaná blockchain, kde se všechny transakce automaticky zaznamenávají. Znalci ji přirovnávají k jakési účetní knize, kde se anonymně eviduje, kdy a za co se konkrétními bitcoiny platilo či jak se přesouvaly z účtu na účet.

Firmy a jednotlivci, kteří se zabývají analýzami blockchainu, přitom krátce po Jiřikovského dárcovské operaci zjistili, že 6. března v době, kdy ve zmíněné vinohradské zasedačce probíhala – ještě bez notáře a Blažkova náměstka – snaha spustit vrácené počítače, došlo nejen k přesunu mnoha Jiřikovského bitcoinů na další účty (jeden byl zřejmě jeho, další mohly být lidí, kteří mu s celou operací pomáhali), ale také k otevření peněženky spojené s ještě dalším darknetovým tržištěm Nucleus Marketplace.

Odkud ty prachy jsou

To poslední považují odborníci na kryptoměny vlastně za největší událost a také za nejhorší vizitku pro Blažka. Nucleus totiž vznikl krátce po zavření Ovčího tržiště, byl výrazně větší, propracovanější a také víc otevřený podsvětí. Velmi rychle si získal oblibu u lidí, kteří jej používali k prodeji drog, zbraní, falešných dokladů, ale třeba i kradených dat nebo dětské pornografie. K zavření tržiště Nucleus přitom došlo rovněž náhle – v roce 2016 v čase, kdy byl Jiřikovský vzat do vazby.

I na Nucleu přišlo po jeho zavření hodně lidí o peníze a čekalo se, jestli vůbec a kdy dojde k otevření peněženky, kde tyto peníze měly být. A to se podle analytiků blockchainu stalo právě 6. března, kdy Jiřikovský, jeho advokát a soudní znalec Berger zprovozňovali v Bergerově zasedačce zabavené počítače. Analýzy blockchainu navíc ukazují, že i bitcoiny pro ministerstvo spravedlnosti odešly z peněženky spojené s tržištěm Nucleus, nikoli s Ovčím tržištěm, což by znamenalo, že Jiřikovský ovládá i Nucleus a tedy výrazně více peněz, než kolik ukázal Blažkovi – mluví se o více než 12 miliardách korun.

„Nevěděli jsme, z jaké peněženky byly peníze pro ministerstvo převedeny. Celou dobu se mluvilo obecně o peněžence. Nevěděli jsme, že jich může být víc,“ vysvětloval minulý týden náměstek Daňhel v rozhovoru pro server Info.cz a posílil tím dojem, že Blažkův úřad vlastně celé problematice nerozuměl. To však není vůbec jisté, ve hře je totiž stále i korupce obrovských rozměrů.

Celý plán mohl vymyslet i právník Kárim Titz, jehož ohromily miliardy ležící na dosah, a Jiřikovského k dohodě s Blažkem prostě přesvědčil. Stále však visí ve vzduchu otázka, proč Jiřikovský stál o asistenci státu i poté, kdy mu soud v lednu počítače vydal a mohl si je zprovoznit sám doma. Znalci kryptobyznysu a darknetu, které Respekt oslovil, uvádějí obvykle dvojí motivaci, která jim připadá nejpravděpodobnější: Jiřikovský mohl chtít asistencí státu vylepšit pověst svých bitcoinů, o nichž se na trhu ví, že pocházejí z darknetu a není snadné se jich zbavit.

Druhá motivace může souviset s tím, že Jiřikovský má strach z lidí, které na černém trhu okradl, a v uzavření dohody se státem hledá alespoň nějakou ochranu. Jen letos došlo v Evropě k několika únosům lidí, kteří s bitcoiny ve velkém obchodují, a k jejich vydírání spojenému dokonce s filmovým odřezáváním prstů pro výstrahu. Znalci kryptoscény jsou přesvědčeni, že Jiřikovský má důvod se něčeho takového obávat. Zřejmě proto také teď zeje dům v Břeclavi prázdnotou.