Editorial

Kauza Blažek: Když se vám sečte kapitál nedůvěry

Z politických stran se stala uzavřená parta lidí (zejména pánů), kteří se znají a je jim spolu dobře

Erik Tabery

respekt.cz/tydenik/2025/24/edi…

Jak se pozná aféra, která donutí politika odstoupit? Za pětatřicet let demokratického Česka jsme skandálů zažili hodně (k politice patří a budou patřit), takže bychom asi měli mít schopnost poznat, kdy něco přeroste do většího maléru a kdy ne. Před lety se mezi politiky říkalo, že skandál je jako viróza, stačí přečkat první nápor, pak vše odezní. Je tomu dnes jinak, když ministr spravedlnosti Pavel Blažek odstoupil?

Zcela zásadní okolností je doba, kdy aféra vypukne. Je docela možné, že kdyby nebyly pouhé čtyři měsíce do voleb, Pavel Blažek by zkoušel zůstat. Říkal by obligátní fráze, že vše nechá prověřit, stát o nic nepřišel, takže není třeba spěchat. Doufal by, že případ překryje jiná aféra. Jenže volby jsou blízko, vládní strany čeká podle volebních modelů prohra a Blažek je mucholapka na maléry.

Důležité je i to, kdo se do aféry zapletl. Když před dvěma lety propukl skandál ohledně Blažkova setkání s proruským a klientelistickým poradcem Miloše Zemana Martinem Nejedlým, psal jsem na této stránce, že ministr spravedlnosti překračuje neustále hranice a jeho šéf Petr Fiala mu to promíjí. „Otázkou jen je, jak dlouho dokáže Blažek chodit na pomyslném nataženém laně, aniž by se zřítil. Jeho sebevědomí, že se mu nemůže nic stát, oslabuje instinkty. Pokud Blažek spadne, všechna jeho škobrtnutí, přehmaty, kontakty a kauzy se dostanou do úplně jiného světla a mohou způsobit, že Blažek s sebou strhne i Petra Fialu.“

To nejvstřícnější, co dnes můžeme o Blažkovi napsat, je to, že mu sebevědomí oslabilo instinkty. Možná si myslel, že všemu rozumí a vše mu projde. Nepostupoval podle pravidel, a tak jeho kariéru, kdy o něm mnozí mluvili jako o protřelém šíbrovi, ukončil ještě větší šíbr. Nemáme informace, že by za tím byla korupce či jiný nekalý plán. Blažkova minulost ale nepochybně má vliv na vnímání celé kauzy. Že by mohlo jít „jen“ o chybu, si připouští málokdo. Sečetl se mu kapitál nedůvěry, který kolem sebe s gustem budoval.

Jak je možné, že to, co bylo všem jasné, si Petr Fiala neuvědomoval? Není pravděpodobné, že by si rizika všiml politický komentátor, a zkušený politik nikoli. Možná si premiér myslel, že když prošly maléry Babišovi či Zemanovi, projde vše i Blažkovi.

Fialovi se nepochybně jeho stranický kolega zdál nenahraditelný, protože to byl zkušený zákulisní hráč. Za kauzu Nejedlý vystavil Blažkovi jen pomyslnou žlutou kartu. Premiér byl loajální k muži, který nebyl loajální k hodnotám, které chce Fiala minimálně navenek hájit. Tenhle druh „sentimentu“ do politiky nepatří, problém měl řešit rychle, nekompromisně a hlavně dávno. Petr Fiala nese za Blažka plnou odpovědnost a každý další nepřesvědčivý výrok, že se ho to nijak netýká, situaci ještě zhoršuje a ohrožuje budoucnost jeho i koalice Spolu.

Jeden z důvodů, proč se zdál Blažek nenahraditelný, je i ten, že ODS si nedokázala za čtyři roky vypěstovat další výrazné osobnosti. Snad až na Evu Decroix, kterou ale teď ponoří do problému, protože z ní udělají Blažkovu nástupkyni v rezortu. Z politických stran se stala uzavřená parta lidí (zejména pánů), kteří se znají a je jim spolu dobře. Tím však nedochází k okysličení partají dovnitř a oživení nabídky navenek.

Například TOP 09 vede do voleb Markéta Pekarová Adamová, která ale přitom nebude kandidovat. KDU-ČSL si s veřejností hraje na schovávanou. Jistě, při pohledu na SPD, Stačilo!, Motoristy a při představě koalice těchto stran s ANO se zdá dobré cokoli, ale bude to stačit voličům? A je fér na bezvýchodnost voličů spoléhat?

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery, šefredaktor