Kontext

Jsme v pasti! Peking v rámci obchodní války zablokoval vývoz vzácných zemin

Die Zeit: Bez těchto surovin z Číny by se zhroutila infrastruktura moderních společností. Zastaví se brzy provoz německých továren?

Max Hägler, Alexander Schreiber a Marc Widmann, Die Zeit

respekt.cz/kontext/jsme-v-past…

Pokladnice Jana Gieseho se nachází v obytné čtvrti na východě Frankfurtu nad Mohanem: bývalý protiletecký kryt se stěnami z železobetonu o tloušťce dvou metrů se tyčí mezi řadovými domy. Giese před ním zaparkuje svůj černý mercedes a rychle dokončí telefonát. „To byl zákazník z USA,“ říká, „shání nový materiál.“

V poslední době má spoustu podobných hovorů. Jeho firma Tradium totiž v bunkru skladuje to, co podniky po celém světě naléhavě hledají: takzvané kovy vzácných zemin z Číny. Jmenují se dysprosium, terbium nebo samarium. Giese je má v padesátikilogramových plastových sudech naskládané až po strop, jsou jich tu desítky tun, přesný počet nechce prozradit. Na stěnách jsou kamery, budovu hlídá bezpečnostní služba. V Evropě podle Gieseho pravděpodobně „není větší sklad kritických surovin“.

Kritických proto, že by se bez nich zhroutila infrastruktura moderních společností. Vzácné zeminy se nacházejí v elektromotorech automobilů a v generátorech větrných elektráren; nefungují bez nich ani pevné disky počítačů, obrazovky a radary. Najdeme je dokonce i v kontrastních látkách pro vyšetření rakoviny.

Najednou jsou nedostatkové

Často se používají jen ve velmi malém množství; podobně jako špetka soli v jídle. Celý evropský průmysl jich loni přímo dovezl pouze 13 tisíc tun (k tomu je třeba připočítat produkty z nich vyrobené, jako jsou magnety). Ale bez vzácných kovů se neobejde nic –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a najednou jsou skutečně nedostatkové. Protože to tak chce Čína.

Před měsícem rozhodlo ministerstvo obchodu v Pekingu o přísných kontrolách vývozu sedmi ze 17 vzácných zemin. Čínské politické vedení využívá svou moc nad surovinami k tlaku na USA v nynější obchodní válce. „Těžké vzácné zeminy, jako je dysprosium a terbium, pocházejí dnes ze 100 procent z Číny,“ říká Maren Liedtke, geoložka z Německé agentury pro suroviny.

Obchodník Giese popisuje, že v těchto dnech se mu hlásí mnoho nových zákazníků včetně těch, které se dlouho marně snažil získat. „Rád bych jim vyhověl, ale nemůžu,“ dodává. Je totiž zcela nejasné, kdy dostane novou zásobu materiálů. A uvést nemůže ani spolehlivou tržní cenu: „Obchod momentálně téměř stojí.“

V řadě německých podniků proto panuje poplach. Wolfgang Weber, výkonný ředitel sdružení elektrotechnického a digitálního průmyslu ZVEI, říká: „Obchodní omezení sice nepřišla z čistého nebe, ale s takovou silou podniky nepočítaly.“ Ve firmách narychlo vznikají krizové štáby. Například dodavatel automobilových dílů ZF ve Friedrichshafenu je závislý na elektromotorech od dodavatelů, jejichž magnety obsahují vzácné zeminy. Teď možná dojde ke „krátkodobému přerušení dodávek“, uvádí mluvčí firmy. Někteří dodavatelé již pro přepravu rezervovali letadla namísto pomalých lodí. Ale ani nejrychlejší letoun nepomůže, pokud není k dispozici vývozní povolení z Pekingu.

Každý čínský prodejce ho nyní potřebuje, pokud chce vyvézt samarium, gadolinium, terbium, dysprosium, lutetium, scandium nebo yttrium. Jejich západní zákazníci musí od 4. dubna pro získání povolení poskytnout řadu informací – a tím odhalit i svá obchodní tajemství, jak si stěžují zástupci německého průmyslu. U elektromotorů musí například prozradit, kolik magnetů v motoru používají a kde přesně jsou umístěny. Musí dokonce přiložit fotografie motorů a technické výkresy. A sdělit, kde ve světě chtějí své produkty prodávat.

Cílem Číny je odříznout tímto opatřením od surovin především americký zbrojní průmysl – jako odvetu za Donaldem Trumpem zavedená americká cla na čínské zboží. Washingtonský think tank CSIS (Center for Strategic and International Studies) spočítal, že v jednom stíhacím letounu F-35 je 400 kilogramů vzácných zemin, v torpédoborci 2300 kilogramů, a v ponorce třídy Virginia dokonce více než 4100 kilogramů.

Nejistota v německém průmyslu

Nová pravidla pro vzácné zeminy se ale týkají všech firem po celém světě. Hildegard Müller, prezidentka německého svazu automobilového průmyslu VDA, odhaduje, že potrvá „nejméně osm týdnů“, než bude vyřízena veškerá administrativa a vydány první vývozní licence, které splní přísné předpisy. Tak dlouho to aspoň trvalo v létě 2023, kdy Čína náhle požadovala licence na vývoz gallia a germania. Později přibyly grafit, antimon a wolfram, telur, bismut, molybden a indium. A nikdo podle prezidentky Müller nemá předem záruku, že povolení dostane.

V německém průmyslu tak roste nejistota. Pokud si Čína vezme několik měsíců na rozmyšlenou, v západním světě by se postupně zastavila řada továren. Vzácné zeminy totiž nelze jednoduše nakoupit jinde. Čína dominuje celému produkčnímu řetězci. Nestačí suroviny vytěžit, bez speciální úpravy jsou k ničemu – a příslušná zařízení spotřebovávají obrovské množství energie a vody. Z Evropy už dávno zmizela, protože Čína to dokáže levněji – i kvůli nižším mzdám a mírnějším ekologickým předpisům. Obnova takových zařízení na Západě by trvala mnoho let.

Před 15 lety Čína poprvé ukázala, že je připravena využít kovy vzácných zemin jako prostředek nátlaku. Kvůli sporům o ostrovy tehdy na dva měsíce přerušila dodávky do Japonska. Země se z tohoto šoku poučila, snížila závislost na čínských dovozech a vybudovala vlastní výrobu.

Německo si naopak z této epizody dostatečnou lekci nevzalo, říká Max Zenglein, hlavní ekonom think tanku MERICS, který se specializuje na Čínu. Politická protiopatření, jako je fond surovin německé vlády nebo zákon EU o kritických surovinách, jsou teprve v počátcích a zatím nemají praktický účinek. „A firmy na Západě se v posledních desetiletích soustředily především na minimalizaci nákladů a maximalizaci zisku,“ dodává Zenglein. „To ale nyní naráží na své limity.“

Podniky se z tohoto pohledu dostaly do pasti levné výroby: Čína prodává kovy vzácných zemin i díky státním dotacím tak levně, že se jejich výroba na Západě nevyplatí. K tomu se přidává fakt, že si západní veřejnost zvykla nemít špinavý, přírodě škodící průmysl na očích. A Christian Bruch, který se jako šéf Siemens Energy zabývá výstavbou větrných elektráren a dalšími energetickými technologiemi, zjevně nechová velkou naději, že se to rychle změní. Říká: „O tom, jak dlouho by trvalo vybudování takových zpracovatelských závodů v naší zemi má smysl mluvit, až když na to bude připravena i populace.“

Může se Evropa stát nezávislejší?

Čína naopak díky dlouhodobému strategickému plánování během několika desetiletí téměř ovládla světový trh. A teď poprvé ve velkém měřítku využívá závislost jiných států jako zbraně. V současné době se nicméně jedná především o výhrůžné gesto. Peking zatím podle ekonoma Zengleina neplánuje trvalé zastavení exportu. Šéfka VDA Hildegard Müller to vidí podobně. To by totiž mělo vážné ekonomické a politické důsledky i pro Čínu: vztahy s Evropou by se výrazně zhoršily. Ale co se stane v případě, že se spor Číny a USA dále vyostří?

Komunistická strana by pak mohla využít podřízenosti Západu nejen na surovinách, ale i na laptopech či lécích. Některé léky proti bolesti, jako například metamizol, pocházejí téměř výhradně z Číny. Mohou se Evropa a Německo osvobodit z této závislosti? A pokud ano, za jakou cenu?

Thomas Schulz je hornický inženýr, pracoval na různých kontinentech. Dnes vede mannheimskou průmyslovou společnost Bilfinger, která pro mnoho firem staví výrobní zařízení. A radí nepanikařit, ale začít skladovat. „Až se aktuální situace uklidní, měli bychom si v příštích letech vytvořit zásoby vzácných zemin,“ říká Schulz. Prosazuje fond, jejž by financovaly evropské podniky „jako druh pojistného“. To by je lépe připravilo na krátkodobé šoky. A jelikož se jedná pouze o relativně malé množství kovů, bylo by to poměrně snadno proveditelné.

Získat trvalejší nezávislost je však mnohem složitější. Příkladem jsou výrobní závody: „Získat pro ně povolení by bylo nesmírně obtížné,“ vysvětluje Schulz, podle něhož by v Evropě došlo k velkému odporu proti jejich výstavbě. Vzácné zeminy se zde vyskytují – v blízkosti Lipska nebo ve Švédsku, kde bylo před dvěma lety objeveno největší ložisko na kontinentu. Než se z nich však stanou produkty, uplyne zhruba deset let.

EU na začátku roku identifikovala 47 projektů v oblasti surovin, které by měly pomoci dosáhnout toho, aby do roku 2030 pocházelo deset procent strategicky důležitých minerálů z evropské půdy. Zároveň by se v Unii mělo mnohem více recyklovat. V současné době končí většina vzácných zemin po použití ve šrotu nebo se odesílá zpět do Číny. Jejich zpracování je složité, vzácné látky jsou často vázané v chemických sloučeninách či ukryté hluboko uvnitř zařízení. I proto budou recyklované produkty aspoň zpočátku dražší než čínské „originály“.

Přesto se některé firmy o to pokoušejí. V Bitterfeldu ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko vybudovala společnost Heraeus Remloy největší recyklační závod v Evropě. „Naše výroba je teprve v začátcích. Ale už jsme nashromáždili pravděpodobně největší skladové zásoby starých magnetů ze vzácných zemin v Evropě, které nyní mohou být recyklovány,“ říká šéf firmy David Bender.

Boj o suroviny teprve začíná

Část řešení by mohla spočívat v jedné tradiční součásti německé kultury: v inženýrských dovednostech. To by mohlo vést k nižší spotřebě vzácných zemin. Inženýři BMW se například dokázali ve svých současných elektromotorech pro automobily obejít bez vzácných kovů. Dodavatelské firmy ZF a Mahle rovněž vyvíjejí elektromotory, které se obejdou bez magnetů. Nevýhodou zatím zůstává, že je bez nich obtížnější dosáhnout vysokého výkonu motoru.¨

Do doby, než přinesou úlevu zásadní inovace, doufají německé firmy v rychlé vyřešení obchodního sporu mezi USA a Čínou. Zda se to podaří, je však nejisté. Celosvětový boj o suroviny teprve začal. „To, co byly včera plyn, uhlí a ropa, jsou dnes minerály coby základ elektrifikovaného světa,“ vysvětluje Wolfgang Bernhart, specialista na suroviny v poradenské společnosti Roland Berger.

O významu minerálů v boji o světovou nadvládu svědčí mimo jiné i brutální způsob, jakým si USA právě vynutily na Ukrajině dohodu o surovinách – pod hrozbou, že pokud jim Kyjev neumožní přístup k vzácným zeminám, nechají zemi na holičkách v konfliktu s Ruskem. Geopolitickým zdrojem konfliktů se stává také mořské dno: Trumpova administrativa oznámila, že chce ve velkém umožnit těžbu v mezinárodních vodách. Ve Washingtonu se mimochodem o zajištění dodávek kritických surovin stará ministerstvo obrany.

Pomáhat v tom má i německá firma Vacuumschmelze z Hanau. Sama sice vzácné kovy netěží, ale od roku 1984 z nich vyrábí mimořádně silné magnety. Její podíl na trhu klesl pod jedno procento – produkty čínské konkurence byly zkrátka příliš levné. „V posledních letech jsme opakovaně diskutovali o tom, zda divizi magnetů prodáme,“ říká generální ředitel Erik Eschen. Teď se však vítr obrací.

Na konci léta 2022 automobilka General Motors vznesla dotaz, zda by tato společnost z Hesenska nemohla postavit továrnu na magnety v USA. Mezitím už stojí závod v Jižní Karolíně, který by měl na konci roku poprvé přeměnit kovy vzácných zemin na magnety. Američtí zaměstnanci právě procházejí školením v Hanau. Projekt je financován Pentagonem částkou 94 milionů dolarů, k tomu se přidá 111 milionů dolarů v daňových úlevách. General Motors slibuje, že bude z továrny odebírat magnety ze vzácných zemin po dobu nejméně deseti let, i když budou výrazně dražší než čínské. Domácí výroba má pro Američany zjevně velkou hodnotu.

„Právě exportujeme všechny naše znalosti do USA,“ sděluje generální ředitel Eschen. V Německu by bylo možné novou továrnu postavit do dvou let. „Ale k tomu potřebujeme jistotu odběru,“ říká. Dosud však žádný evropský koncern není ochoten zavázat se tak dlouhodobě jako General Motors.