Newsletter: Jednotka intenzivní péče

Nová studie: Proč děti v Paříži jezdí do školy na kole a ty pražské autem

Česká metropole zanedbává chodce a cyklisty, ale náprava nemusí být složitá

Markéta Plíhalová

respekt.cz/newsletter-clanky/n…

Zavřete oči a představte si, že vaše dítko jede samo do školy na kole. Vidíte ho, jak s aktovkou na zádech rychle a bezpečně dojede až do cíle a ještě se po ránu pěkně rozhýbe? Nebo vás jímá hrůza při představě, že ho za prvním rohem srazí auto? Troufám si odhadnout, že většina českých rodičů, obzvlášť z větších měst, bude spadat spíše do druhé kategorie.

A nejsou to přehnané obavy. Mezinárodní neziskovka Clean Cities Campaign zkoumala (cleancitiescampaign.org/city-r…), jak moc v 36 vybraných evropských městech přihlížejí k tomu, že se po ulicích pohybují děti. Prahu, jediného českého zástupce v žebříčku, zařadila až na pětadvacátou příčku.

Na prvním místě se před Amsterdamem a Antverpami umístila Paříž, která přitom ještě relativně nedávno rozhodně neplatila za místo vstřícné k chodcům a cyklistům, natož těm dětským. Podle autorů studie stojí za obrovským posunem francouzské metropole hlavně aktivita její starostky Anne Hidalgo v posledních deseti letech. Politička se zasadila o vyznačení takzvaných školních ulic, kde mají přednost chodci a cyklisti před auty, o vybudování bezpečné infrastruktury pro cyklisty a o zavedení rychlostního limitu 30 km/h na většině pařížských silnic.

A právě toto jsou tři hlavní kritéria, na něž se autoři studie zaměřili. Praha ani v jednom z nich příliš nezazářila. Pokud jde o speciální zóny poblíž škol, kde mají nemotorizovaní jedinci přednost, skončila česká metropole osmnáctá. V omezování rychlosti obsadila dvacátou příčku, a nejvíc jí v celkovém hodnocení uškodila nedostatečná cykloinfrastruktura – tady se Praha umístila až na 32. místě.

V posledních letech se hodně mluví o tom, že se děti stále méně hýbou (respekt.cz/kontext/misto-hokej…) a jak to škodí jejich fyzické kondici i duševní pohodě. Města nepřátelská k chodcům a cyklistům tento fenomén ještě prohlubují. Když se rodiče o své děti bojí, dovezou je raději autem až ke škole, a sami tím ještě víc zahušťují rizikový provoz. Začarovaný kruh se roztáčí.

Autoři studie například poukazují na to, jak málo se ve srovnání s minulostí děti pohybují po městě samy. V roce 1971 chodilo samo ze školy 91 procent německých a 86 procent anglických dětí. Do roku 2010 tyto hodnoty klesly na 76 procent v Německu a na pouhých 25 procent v Anglii.

Organizace Pěšky městem loni ve svém šetření (peskymestem.cz/projekt/udrzite…) zjistila, že české děti rodiče do školy doprovázejí nejčastěji do čtvrté třídy, pak už většinou chodí samy. Doprovázení rodiče volí, protože se obávají nebezpečných situací (57 procent) nebo opuštěných míst a nepříjemných lidí (51 procent). Celé tři čtvrtiny rodičů by u škol uvítaly bezpečnější cesty pro chodce.

Studie Clean Cities Campaign však nabízí také naději. I když některá dobře hodnocená města na své vstřícnosti k chodcům a cyklistům, malým i velkým, pracují dlouhá léta, v jiných – například ve vítězné Paříži – k pozitivní proměně potřebovali pouhých deset let. Politiky, kteří letos kandidují ve sněmovních volbách nebo hlavně za rok do obecních zastupitelstev, tak v rozletu nemusejí brzdit obavy, že by jejich snahu o přívětivější ulice v dohledné době nikdo nezaznamenal a neocenil.